Příběhy Čechoslováků v gulagu a výsledky výzkumů najdete na novém webu

Čechoslováci v gulagu, foto: archiv VHÚ

Víc než 300 Čechoslováků skončilo po druhé světové válce v pracovních táborech a věznicích v Sovětském svazu. Nejen jejich osudy mapuje nový web Čechoslováci v gulagu, který spustil Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

Čechoslováci v gulagu, foto: archiv VHÚ

Jan Dvořák, foto: archiv ÚSTR
Ten se výzkumu věnuje už od svého vzniku v roce 2008. Jeho odborníci zkoumají zahraniční archivy, vedli desítky rozhovorů s pamětníky i pozůstalými po obětech sovětských represí, získali řadu dokumentů a fotografií.

Provizorní věznice byla ve Střešovicích i na Letné

Jak uvedl historik ÚSTR Jan Dvořák, jedním z hlavních úkolů sovětské kontrarozvědky Smerš bylo zatýkání osob nepřátelských sovětskému režimu na osbovobozených zemích. Mezi ty patřily zejména emigrantské ruské a ukrajinské komunity. Zatýkáni byli i Češi, kteří se měli v minulosti údajně provinit vůči Sovětskému svazu.

Web Čechoslováci v gulagu
"První výslechy se většinou odehrávaly v provizorních věznicích sovětské kontrarozvědky Smerš. To byly většinou objekty, které zabavila hned po příchodu na osvobozené území. V Praze tím objektem byla například vila v Dělostřelecké ulici ve Střešovicích. Známe ale i jiné objekty. Velký sběrný tábor byl i na Letné v Praze. Po těch prvních výsleších byla většina ze zatčených deportována na sovětké území. Dělo se tak v těch nejdůležitějších případech letecky. Po příjezdu na sovětské území byli tito lidé znovu vyslýcháni a později odsouzeni většinou vojenskými tribunály k dlouholetým trestům v gulagu. Ten nejobvyklejší trest byl deset let nápravně pracovních táborů," uvedl v České televizi historik Jan Dvořák.

Nikolaj Bystrov chtěl odejít k Američanům, nakonec zůstal

Nikolaj Bystrov, foto: archiv ÚSTR
Na deset let byl odsouzen například i právník Nikolaj Bystrov, který přišel do Československa v roce 1921. Získal občanství, oženil se s rodilou Českou a pracoval deset let na ministerstvu zahraničí. Jak vzpomíná jeho vnuk Michal, angažoval se v emigrantském spolku Rolnické Rusko:

"Což ve skutečnosti je ten hlavní důvod, proč si ho potom našli. On soustavně a velice neohroženě už od první republiky popisoval situaci v Rusku, jak by se to mělo změnit, a jak by se měla změnit vláda."

Před příchodem Rudé armády chtěl Nikolaj Bystrov utéct za Američany k Plzni. Jeho žena ale byla proti, vysvětluje jeho snacha Marta Bystrovová:

"Myslela si, že to je věc zbytečná, protože on je československý občan a má českou rodinu, tak co by se mu mohlo stát."

Nikolaj a Vladimír Bystrovovi, foto: archiv Vladimíra Bystrova
"Celých těch deset let si to pak musela podle mě vyčítat. O to víc bušila na dveře celé vlády a Alice Masarykové s neuvěřitelnou vytrvalostí," dodává vnuk Michal Bystrov.

Jeho dědečka zatkli 20. května 1945 o půl roku později si vyslechl verdikt - deset let vězení. Nikolaj Bystrov patřil k těm zhruba 70 lidem, kteří se z Ruska vrátili. Setkal se se svým synem Vladimírem, kterého viděl naposledy jako malého chlapce. Vladimír Bystrov po revoluci otcův příběh zveřejnil. Vydal i encyklopecii sovětských věznic a táborů. I ta je součástí webové stránky Čechoslováci v gulagu.

Československé orgány nedokázaly adekvátně reagovat

Čechoslováci v gulagu, foto: Wikimedia Commons, CC0
Nabízí se otázka, jak na zatýkání reagovala československá vláda. Jak uvedl historik Jan Dvořák, československé orgánů byly v první fázi tím svévolným chováním zaskočeny a nedokázaly adekvátně reagovat.

"Dodnes se dochovaly mnohé dokumenty o tom, jak zejména ministerstvo zahraničí intervenovalo ve prospěch československých občanů. Nicméně nějaké odpovědi se ve většině případů nikdy nedočkalo. Tyto intervence končí s únorem 1948 a nástupem komunistů."

Největší vlna zatýkání proběhla v květnu 1945. Únosy, i když v menším měříku pokračovaly až do počátku 50. let. Poslední případ je z roku 1952.

Odborníci stále zkoumají české i zahraniční archivy, včetně archivů v postsovětských zemích. ÚSTR také vytvořil digitalizační pracoviště ve Lvově, kde jsou zpracovávány dokumenty z různých oblastí Ukrajiny. V Ruské federaci se zaměřuje především na archivy v Moskvě, republice Komi či Sverdlovské oblasti, kde bylo internováno či popraveno největší množství krajanů.