Hlavní nádraží v Praze - největší česká secesní památka

Hlavní nádraží v Praze stojí často na začátku cest a putování. My ale nikam nepojedeme, protože samo nádraží je architektonicky nesmírně zajímavou budovou a jeho prostory prošlo mnoho známých osobností. Jmenujme například prezidenta Masaryka, vynálezce Edisona či komika Chaplina. Dodnes tu existuje Fantova kavárna jako památka na jeho architekta Josefa Fantu.

Historie Hlavního nádraží sahá do 19. století, ale není v Praze nejstarší. Stavět se začalo roku 1869 a zakázku získali renomovaní architekti Josef Ignác Ullmann a jeho švagr Antonín Barvitius. Ti postavili budovu v neorenesančním stylu a nádraží neslo jméno císaře Františka Josefa I. Dnes už z budovy nic nezbylo, neboť konec 19. století přinesl obrovský rozmach železnice, nádraží kapacitně nestačilo a muselo ustoupit modernizaci. Jak uvedla průvodkyně Alena Krčálová, na novou budovu byl vypsán konkurs.

"Zúčastnili se věhlasní architekti jako byl tehdy Jan Kotěra, Jiří Stibral. Komise nakonec vybrala návrh architekta Josefa Fanty. Vzbuzoval trochu rozpaky, protože Fanta svůj návrh podal v secesním stylu, což bylo na přelomu 19. a 20. století považováno za zastaralé. Fanta byl vynikající osobnost. Dožil se 98 let, zemřel v roce 1954 a byl to jeden z našich nejvýznamnějších architektů první poloviny 20. století. Tady v Praze od něj máme nejen Hlavní nádraží, ale také budovu Hlaholu, Hlávkovu kolej, ministerstvo průmyslu a obchodu. Po celé republice přestavoval kostely, navrhoval ale také nábytek, roucha pro arcibiskupa a málo se ví, že také navrhl skříňky na korunovační klenoty."

Hlavní nádraží v Praze je naší největší secesní památkou. Stavělo se poměrně dlouho - dva a půl roku. Ale vstupní hala si velkou pozornost zasloužila. Bylo to první místo, se kterým cestující přišli do kontaktu.

Vládní salónek

Právě jsme ve Fantově kavárně. Když sem člověk přijde a rozhlédne se, tak kromě krásné kopule vidí i sochy. Představují něco konkrétního?

"To by měly být symboly českých měst a nad nimi vidíte znaky českých měst, kam se všude cestovalo, kudy vedla dráha z Prahy."

Pražské hlavní nádraží se pyšní i tím, že jeho prostorami prošla řada slavných osobnostní a státníků.

Fantova kavárna

"No jistě, celá řada. V roce 1918 sem přijel prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Tady ho vítaly davy lidí. Mimo jiné tehdy ještě mladinká operní pěvkyně Jarmila Novotná. Mezi ní a Masarykem pak vzniklo celoživotní přátelství. On ji nesmírně podporoval. Když udělala kariéru ve Spojených státech, tak jí dokonce přispíval na garderóbu. Platil jí nádherné šaty, ve kterých vystupovala. Další slavné osobnosti, které se objevily na nádraží, byl například slavný pařížský architekt Le Corbusier nebo vědec Thomas Alva Edison a také Charles Chaplin. Ten také prý věnoval představitelům města buřinku a sešlapané boty."

Významné osobnosti tu určitě měly místo, kde se mohly občerstvit, nějaké vládní salonky.

"Ano, vládní salonky byly určeny tzv. VIP návštěvníkům. Potom pro movitější tady byla restaurace druhé cenové skupiny a pro běžné řemeslníky a běžné cestující restaurace třetí cenové skupiny, ale všechny byly velice krásné. Vládní salonky tu dodnes jsou, byť jsou veřejnosti nepřístupné nebo jen při nějakých mimořádných příležitostech. Jsou zdobené dřevěnými obklady, osvětlovací tělesa od tehdy renomované firmy Anýž, obrazy od Václava Jansy. Proti vchodu je zrcadlo v překrásném secesním rámu a tam byl například vítán prezident Masaryk."

Jak uvedla Alena Krčálová, zajímavé je, že Fanta svůj návrh odjezdové haly - dnešní Fantovy kavárny jen naskicoval a realizaci pak svěřil architektovi Vincenci Gregorovi. Budova však opět přestávala stačit a na konci 70. let vznikla nová odbavovací hala, které padla za oběť i část parku.

"Odbavovací hala, která má mimochodem 18.200 metrů čtverečních byla dokončena v roce 1979. Původně se uvažovalo o tom, že bude stržena celá budova původního nádraží a přestaví se kompletně všechno. Naštěstí se tehdy našli takoví bojovníci, kteří to nedovolili a na poslední chvíli vymohli pro budovu Hlavního nádraží statut Národní kulturní památky."

Nádraží několikrát změnilo svůj název. Původně neslo jméno císaře Františka Josefa, po roce 1919 amerického prezidenta Wilsona. Pak přišla okupace a Němci ho přejmenovali na Hlavní. Tak to zůstalo několik desetiletí. Po roce 1990 se zdálo, že se název Wilsonovo nádraží opět vrátí.

"Původně k oficiální změně mělo dojít při návštěvě amerického prezidenta Bushe. Nastal ale problém. Přejmenování nádraží, byť to vypadá jednoduše, se ukázalo být velice finančně náročným. Takže se rozhodlo šalamounsky, že nádraží zůstane Hlavní, ovšem s doplňkem Nádraží prezidenta Wilsona."

Jak dodala Alena Krčálová, na nádraží už začala tolik potřebná rekonstrukce. Italská společnost Grandi Stazioni získá za miliardovou investici budovu do pronájmu na třicet let. Z ponurého objektu hodlá udělat prostor z mnoha obchody, restauracemi a kavárničkami.