Hledá se nový eurokomisař – zatím marně

Evropský komisař pro sociální otázky Vladimír Špidla by rád i nadále reprezentoval svou zemi v Evropské komisi. Je si ale vědom toho, že jeho vůle nestačí a rozhodovat se o tom bude nikoli v Bruselu, ale v Praze, kde však Špidla k horkým kandidátům nepatří.

Problém není ani tak v osobě bývalého sociálnědemokratického premiéra, jako spíše v pozici, kterou zastává. Křeslo komisaře sociálních věcí se totiž českým politikům nezdá dost vlivné. Chtějí některý z ekonomických resortů a v tom podle předsedy ODS Mirka Topolánka panuje mezi stranami shoda: "Ten důvod je jasný, jsme země, která prošla předsednictvím, získala si určitou reputaci. Myslím si, že máme usilovat – teď je otázka, jestli se to podaří – o portfolio více ekonomické, které je více vlivné, které může ovlivňovat samozřejmě nejenom Českou republiku, ale obecně Evropskou unii. V tomto smyslu to přání politických stran bylo stejné."

Topolánek se s lídrem ČSSD Jiřím Paroubkem shoduje i v tom, že o příštím eurokomisaři by neměla rozhodovat úřednická vláda Jana Fischera, ale až nový kabinet, vzešlý z podzimních voleb. Šéf lidovců Cyril Svoboda namítá, že otálení jde proti deklarovanému zájmu o silný post a na podzim Čechům v komisi zbude leda tak místo vrátného. Podle Svobody má rozhodnout současná vláda a nabídnout silné jméno: "Jestliže chceme v Evropské komisi hrát důležitou roli, máme mít teď zájem o velké portfolio, to znamená o silný mandát. A silný mandát můžeme mít pouze na obličej. A komisařem má být buď bývalý premiér nebo ministr, popřípadě guvernér banky nebo někdo v takové pozici. Evropská komise je mimořádně důležitý orgán Evropské unie a nelze tam poslat kohokoliv. No a to je úkol vlády! Je tu vláda? Je. Je to vláda, za kterou stojí ČSSD, ODS a zelení? Je."

Místopředseda ODS Petr Nečas připouští, že odkládání výběru eurokomisaře může komplikovat vyjednávání v Bruselu, za důležitější ale považuje principy: "Především je tady velmi vážný důvod zachování základního demokratického charakteru výběru eurokomisaře. Eurokomisař, ať se to každému líbí nebo ne, je politická pozice." Proto podle něj nemá rozhodovat úřednická vláda, ale až ta politická s mandátem z voleb. Ta si ale bude vybírat ze sobě blízkého okruhu osobností a bez předem známého jména se zase bude těžko vyjednávat o konkrétním resortu, myslí si místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek: "Já si myslím, že to jednoduché není. Nevylučuji to, je možné to zkoušet, ale i tady by to chtělo dohodu, která se zřejmě bude tvořit obtížně a myslím si, že ve skutečnosti je to ideální spíš spojit s určitou tváří."

I bývalá poslankyně Evropského parlamentu Jana Hybášková si myslí, že české ambice nejsou přehnané – ovšem každým dnem klesají: "Skutečnost, že končí předsednictví a my nemáme ani ujasněno, jaké portfolio v unii chceme zastávat, natož koho do unie chceme poslat, znamená, že jsme vlastně prohospodařili jeden z těch nejvýznamnějších kapitálů, které nám české předsednictví mohlo poskytnout. Kdybychom byli v té dobré, zdravé formě předsedali, tak jsme si mohli říct - prakticky s výjimkou předsedy komise - o jakékoli křeslo."

A to nejen z formálního titulu končícího předsednictví, ale i kvůli okamžikům, v nichž se České republice dařilo, dodává Hybášková: "Já bych si uměla představit, že by si Česká republika po lednových zážitcích tohoto roku mohla šáhnout pro významné portfolio energetiky, které bude dále a dále významnější, je to jedna z nejvýznamnějších evropských agend."