Horažďovice I.

Horažďovice

Dnes zamíříme do předhůří Šumavy - městečka Horažďovice. Na první pohled zaujme hezky upraveným náměstím a pokud se návštěvník pídí po dalších informacech, i svou historií a současností. My se nejdříve vydáme společně se Zdeňkou Kuchyňovou do dob minulých.

O rozvoj Horažďovic se zasloužil mocný rod Bavorů ze Strakonic. Jeden z nich Bavor III. nesouhlasil s volbou Rudolfa Habsburského českým králem. Ten vytáhl na město s vojskem, ale při obléhání zde roku 1307 zemřel na úplavici. Další rod Švihovští z Rýzmberka se zasloužili o městský vodovod. Jen pro zajímavost, byl postaven roku 1503 ale sloužil až do roku 1932. Pozdějšími majiteli zdejšího zámku byly další známé rody Šternberkové a Kinští.

Horažďovice jsou jedno z mála měst, které slaví své jmeniny. Jak uvedla ředitelka muzea Hana Smetanová, důvodem tohoto svátku je osoba zakladatele kostelíka sv. Klimenta.

Interiér
"Podle nepodložených pověstí a dedukcí se dá usoudit, že ten kostelík sv. Klimenta založil svatý Gorazd, což byl učedník Metodějův. A oni, když šli Čechami, tak tam, kde se usadili, založili kostel sv. Klimenta. Ten náš má být 9. v řadě. A právě podle svatého Gorazda se ta obec pod hradem měla jmenovat Gorazdějovice. Takže Horažďovice jako jedno z mála měst slaví svátek na svatého Gorazda, což je na konci července."

Ředitelka muzea Hana Smetanová
S kostelem sv. Klimenta je spojena pověst o nenasytném panu Pútovi z Rýzmberka. Vykonával úřad zemského sudího, ale měl jednu neřest. Byl veliký skrblík. Nechal ulít zvon, který se měl zavěsit do nové věže kostela. Aby bylo z čeho kostel opravit, poručil poddaným naplnit zvon penězi. Dráb přivedl i chudou vdovu, která musela přinést poslední tři groše, odložené na nejhorší časy. Když uviděla zvon až po okraj naplněný penězy chudáků, údajně vykřikla: "Kéž by ses propadl i se svým bohatstvím!" A v tu chvíli se země zachvěla a zvon plný peněz se s rachotem zřítil do hlubiny. Říká se, že když budete pozorně poslouchat, zaslechnete z hlubin jemné cinkání, jako by někdo přepočítával peníze.

A když už hovoříme o zvonech, o ty Horažďovice přišly několikrát. O první je připravila třicetiletá válka a pak samozřemě i první světová.

"Než ty zvony odevzdali, tak si nahráli na gramofonové desky jejich zvuk. Ještě je tady máme. Jsou špatné kvality, ale jsou tu. Po první světové válce byla sbírka, zvony byly obnoveny. Načež přišla druhá světová válka. Historie se opakovala. Zůstal snad jenom umíráček v kostele. Jinak všechno šlo pryč. Pak byl kostel dlouho bez zvonů a až v devadesátých letech zásluhou pana starosty, katolické charity a všech možných organizací, které se skládaly, byly zvony obnoveny. Takže teď máme nové zvony i znovkohru, která hraje ve 12 hodin, tak doufám, že nám vydrží déle."

Interiér
Poslední ze 4 zvonů Petr a Pavel váží 980 kilogramů a byl do města přivezen v prosinci 2000. Poprvé se tak všechny čtyři zvony slavnostně rozezněly nad městem o půlnoci 31.12.2000.

V Horažďovicích byla před druhou světovou válkou obchodně úspěšná židovská komunita a město začátkem 20. století výrazně prosperovalo. Byla tu například sirkárna, papírna a dokonce i výroba motocyklů.

"V tak malém městě, jako jsou Horažďovice, byli dva výrobci. Pan Cvach a pan Wagner, kteří si vzájemně konkurovali. Každý vymyslel jiný motocykl, každý ho prodával a jezdilo se na nich. Dokonce v Kašperských horách v Muzeu motocyklů je mají, ale rozhodně se nedalo mluvit o sériové výrobě."

Horažďovice mají i slavné rodáky. Jedním z nich je Otakar Ševčík, kterého zřejmě znají především hudebníci.

"Vypracoval novou techniku hry na housle. Jenom pro zajímavost, Ševčík je tak známá osobnost, že tady loni byla jedna badatelka z Japonska, která se tak obdivuje jeho dílu, že se naučila česky do té míry, že byla schopna sama si naše dokumenty o Ševčíkovi prohlížet. Potom máme řadu dalších rodáků. Třeba baron Kaska, který s císařem Maxmiliánem v Mexiku prožil celé tažení. Pak tam zůstal a podařilo se mu nejen zachránit úžasné umělecké sbírky, ale zároveň diplomatickou cestou usmířit Mexičany a Rakousko-Uhersko tak, že postavili pomník usmíření na místě popravy císaře Maxmiliána."

Freska
Dalším zajímavým horažďovickým rodákem je Silvestr Krnka. Jeho jméno bude známé těm, kteří se zajímají o zbraně. Díky němu se totiž přestalo užívat v bojích brnění, protože vymyslel nejen nový uzávěr na pušce, ale i náboje, které brnění prorazily. V Horažďovicích se narodil i známý spisovatel Otta Pavel.

O všech těchto osobnostech se návštěvník dozví na místním zámku, který zároveň slouží i jako muzeum. Horažďovice mají i jednu raritu. Ve zdejší řece jsou totiž perlorodky. Kolem roku 1600, bylo jedno velmi suché léto, panstvo nařídilo, aby poddaní přenosili perlorodky z řeky do náhonu, kde je voda stabilnější. Později se začaly pěstovat ve velkém.

"V roce 1800 jedni z majitelů zdejšího horažďovického panství Rummerskirchové přivezli z Holandska přímo násadu perlorodek. Bylo jich několik desítek tisíc. V tom náhonu se jim zjevně dařilo a lovily se každé čtyři roky. Speciální vidličkou se otevřely, vyndala se perla a perlorodky se zase vrátily zpátky. Potom ale zřejmě už to znečištění vody, na které jsou perlorodky hodně citlivé, začalo. Už na konci 19. století se lovilo jednou za sedm let nebo jednou za deset let. Poslední výlov byl v roce 1944. Tady jsou z toho ještě dokumenty, fotografie. Našlo se asi 200 perel a kolik dnes máme perlorodek v náhonu, to skutečně nevím."

Jak dodala ředitelka muzea Hana Smetanová, majitelé perlorodek vždycky bojovali proti pytlákům. Ti totiž lastury zabíjeli, protože je otevřeli a pak zahodili. I dnes ochránci přírody pečlivě tají, na kterých místech se perlorodky objevily a zda v nich perly skutečně jsou.

10
49.322308000000
13.700821400000
default
49.322308000000
13.700821400000