Horažďovice II.

Minulý týden jsme se vypravili za historií města Horažďovic, představili známé rodáky, příběh zdejších zvonů i lov perlorodek. Dnes zůstaneme v současnosti, neboť Horažďovice, městečko s necelými 6 tisíci obyvateli, má co nabídnout turistům i svým obyvatelům. Více už Zdeňka Kuchyňová.

Horažďovice II.

Horažďovice leží pod staroslavnou Práchní. Ze zdejšího hradu, byl podobně jako z řady dalších historických míst Čech, použit kámen do základů Národního divadla v Praze. A divadelní tradice má své kořeny i v Horažďovicích. Jak uvedl jejich starosta Václav Trčka, pravidelně se zde koná Západočeská přehlídka amatérkého divadla.

Horažďovice

"To je skutečně krásná a dlouhá tradice. Letos 21. ročník. Ten záběr je opravdu široký - od klasiky po nové hry. Některé soubory, opravdu si myslím, úspěšně konkurují profesionálům."

Horažďovice mají na svůj počet obyvatel nadstandardní vybavenost - ve zdejším zámku, který sousedí s náměstím, je muzeum, ve městě je knihovna, kino, kulturní dům. Ale největším lákadlem se kromě historie a architektury stal pro turisty zdejší aquapark.

"Fakt je ten, že v dnes je takovým největším magnetem pro návštěvnost města krytý plavecký bazén, někdo řekne aquapark s různými atrakcemi, který provozujeme 4. rokem a tam je návštěvnost hodně přes 100 tisíc za rok. Je pochopitelně řada těch, kteří ho pravidelně navštěvují, ale i řada těch, kteří přijedou poprvé a zastaví se i jinde. Myslím, že to je takový magnet, který přivádí lidi do města."

Starosta Horažďovic Václav Trčka

A turistům se v Horažďovicích i v jejich upraveném centru, které je městskou památkovou zónou, líbí, a utrácejí, což svědčí zdejším podnikatelům. Město má totiž menší nezaměstnanost, než je celorepublikový průměr - pohybuje se kolem 7 procent, zatímco v republice je téměř 11. Naštěstí tu všechny větší podniky změny přestály a pokračují ve výrobě.

"Vedle toho největšího základního zaměstnavatele v textilním průmyslu, tak tady vznikla celá řada menších firem, řekněme 20 - 40 zaměstnanců, a to já považuji za velice důležité. Jestliže se některý podnik dostane do problémů, tak mohou zase ty ostatní nabídnout pracovní místa."

Horažďovice skrz okno radnice

Horažďovice mají i své partnerské město - švýcarský Heinberg. Vzájemně se navštěvují nejenom radní, ale i pěvecké soubory nebo se prezentují firmy, například horažďovický tradiční výrobce hokejových holí. Horažďovice postihl také osud mnoha posádkových měst. Pět vojenských areálů zůstalo po odchodu vojska prázdných a město tak muselo řešit otázku, co s nimi.

"V samotném městě to byl areál bývalého kláštera. Klášter je dnes učiliště se vším všudy. Z jednoho objektu je finanční úřad, z jiného zvláštní škola a základní škola. Jeden objekt město přestavělo na zdravotnické zařízení. Potom to byl tzv. barákový tábor, tak to je dnes území připravené k bytové výstavbě. Stavíme tam 21 bytů, staví se tam řadové domky.

A když už jsme u vojáků, před dvěma roky tu vznikl střelecký klub. Zdejším rodákem byl totiž Silvestr Krnka, který vymyslel náboje, které dokázaly prorazit brnění. O všech novinkách i činnostech informuje obyvatele Horažďovic jednou měsíčně Horažďovický obzor. Jeho vydáváním tak radní před sedmi lety navázali na meziválečnou tradici.

Do Horažďovic se vrátily i řádové školské sestry de Notre Dame, které mají své kořeny ve Francii v Lotrinsku. Jejich zakladatel celkem neznámý kněz Petr Fourier uskutečnil ve své době - psal se teprve rok 1597 - přímo revoluční ideu. Otevřel školy pro dívky, kde se poskytovalo bezplatné vzdělání. A školské sestry, jak uvedla sestra Anežka, jejich představená v Horažďovicích, přišly i Čech.

"Česká větev byla založena v roce 1853 v malé vesničce Hyršově a brzy potom přesídlil hlavní dům sem do Horažďovic. Necelých sto let tu skutečně bylo hlavní sídlo. Sestry, které se hlásily do kongregace, přicházely právě sem, potom byly rozesílány na tzv. filiálky, kde většinou učily. Větev v Čechách založil páter Gabriel Schneider. Byl to takový prostý kaplan, ale věděl, že je potřeba výchovy a vyučování dívek. Dnešní ženy, spíš už dnes babičky, vzpomínají velice rády na sestry. Nedávno mi jedna paní řekla, že neví, kdyby nechodila k sestřičkám do školy, jakým životem by žila, že je velmi vděčná za to, co od sester získala."

Kongregace školských sester se v Horažďovicích velice rozšířila. Vznikla tu například měšťanská škola, kam chodily v zimě i selské dívky. Pak však přišla padesátá léta. I když nebyly ženské řády zrušeny, byly sestry převezeny například do továren a nemocnic.

"V Horažďovicích bylo 182 sester před rokem 1950. Celkem bylo ve čtyřech etapách vystěhováno z různých domů v naší republice 634 sester. Hlavním úmyslem bylo vystěhovat je z vlastních domů. Sestry v té chvíli nevěřily, že se vůbec nevrátí."

Školské sestry však nakonec do Horažďovic opět přišly. Trvalo to však desítky let. Dnes jsou tu tři v bezplatném pronájmu a opět se věnují dětem.

"Naše sestry neměly v úmyslu zde nějakou filiálku po roce 1990 založit, ale sami místní lidé psali, volali sestrám, jestli by tady nemohly být, že je lidé mají rádi. Proto v roce 1998 jsme sem byly poslány my tři a jsme tu pět let. Nejde vůbec o budovy, jde o poslání, abychom ho mohly plnit."