Dnes se vydáme do východních Čech, konkrétně do Hořic v Podkrkonoší. Možná se mnohým z vás teď vybavila známá pochoutka Hořické trubičky. Nejen o jejich historii se více dozvíte od Zdeňky Kuchyňové.
Hořice v Podkrkonoší, jak už sám název napovídá, leží v podhůří Krkonoš. Zajímavé je zdejší náměstí. Město totiž původně vyrůstalo podél hluboké rokle. Ta byla v 19. století zavezena a vzniklo tak nové náměstí, které je lemováno domy s podloubím. A nemůžete přijet do Hořic, aniž byste si odtud neodvezli Hořické trubičky - dvě sladké oplatky stočené do ruličky a plněné krémem vanilkovým, kakaovým, oříškovým či kokosovým. Jak uvedla Michaela Bekrová z Informačního centra, město za ně vděčí napoleonským vojskům.
"Když vojska Napoleona prchala přes Hořice, tak údajně Napoleonův soukromý kuchař byl těžce raněn a dostal se až do Hořic. Tady se ho ujala jedna starší paní. On nevěděl, jak by se jí odvděčil za to, že mu zachránila život, tak jí svěřil tajemství výroby nejoblíbenější Napoleonovy pochoutky - trubiček. Ona to začala vyrábět doma, později se to rozšířilo, no a dneska už je z toho docela dobrý obchod."
Hořické trubičky
V Hořicích je asi 15 hlavních výrobců, jeden z největších je Vladimír Brádle, který po roce 1989 koupil bývalou městskou provozovnu a začal vyrábět ve velkém. V roce 1991 už produkoval pětkrát více trubiček než původní výrobna. Podnikatelům z Hořic však vadí, že název Hořické trubičky si přisvojují i další výrobci, přitom registrované označení původu to dovoluje jen producentům z Hořic a okolí.
Kromě trubiček má zdejší region i další speciality - například sladké marcipánové pochoutky, tzv. Miletínské modlitbičky. Je to dezert ve tvaru malé modlitební knížky, na které je místo křížku vsazena mandlička. Výrobu začala rodina Erbenů v roce 1820 a od roku 1913 jsou Miletínské modlitbičky chráněny ochrannou známkou a výrobě perníčků se už věnuje sedmá generace v rodině Erbenů.
Teď už jsme se dostatečně namlsali zdejších sladkostí a můžeme se vypravit na procházku městem. To se výrazně do české historie zapsalo za husitských válek, kdy na vrchu Gothard porazil Jan Žižka z Trocnova oddíly opoziční kališnické šlechty vedené Čeňkem z Vartenberka. Nejznámnějšími majiteli města byli Smiřičtí a v 17. století florentinská hraběcí rodina Strozziové, kteří město získali za své zásluhy v bojích s Turky. Poslední dědic rodu, který byl na vojenském tažení zraněn si uvědomil těžké postavení vojáků a válečných invalidů, kterým stát neposkytoval žádné zabezpečení.
"Strozzi neměl potomků a tak dědictví odkázal invalidovně. Jenže ta první invalidovna nebyla podle jeho přání tady v Hořicích, ale byla v Praze na Strahově a teprve později se vystavěla tady. Ta invalidovna, nyní Ústav sociální péče funguje i dnes."
Hořice, foto: Prazak, CC BY-SA 3.0 Unported
O tom, že se první invalidovna postaví v Praze - rozhodl císař Karel IV. a v Hořicích to bylo po staletí pociťováno jako křivda. Historii Hořic ovlivnilo i jejich nerostné bohatství - zdejší kvalitní pískovec. Stal se zdrojem obživy mnoha generací kameníků, u nichž se dědilo povolání z otce na syna. Hořické lomy dodávaly kámen i na takové stavby, jakými byly Karlův most, Svatovítská katedrála, Národní divadlo, Rudolfinum či staroměstská radnice. Pískovec se stal i materiálem pro zdejší slavné sochy. Na úbočí památného vrchu Gothard má sídlo slavná Galerie plastik, založená počátkem 20. století.
Riegrův obelisk, foto: Petr1888, CC BY-SA 3.0 Unported
"Je to nejzajímavější část Hořic, protože tam se nachází většina sochařských sbírek a je tam sochařské sympozium, kde je asi 88 plastik volně v přírodě, je tam umístěna galerie plastik a na úbočí vrchu jsou Smetanovy sady. Tam je asi 11 nejznámnějších plastik. Většina soch je z pískovce, ten hořický pískovec má vynikající kvalitu, je poddajný, přitom dost tvrdý."
Brána k Novému hřbitovu, foto: Jirka23, CC BY-SA 3.0 Unported
Unikátem ze zdejšího pískovce je například tzv. Riegrův obelisk - vysoký zhruba 12 a půl metru. V Hořicích sídlí i sochařskokamenická škola, která vznikla jako první v celé rakousko-uherské monarchii a vychovala řadu slavných sochařů. Největší sochařskou zajímavostí Hořic je portál k Novému hřbitovu, který náleží mezi nejkrásnější na světě. Z pískovce je postaven i monumentální památník obětem válek - Masarykova věž samostatnosti.
Masarykova věž samostatnosti, foto: Lysippos, CC BY-SA 3.0 Unported
"Je to vyhlídková věž a zároveň památník obětem první a druhé světové války. Před věží samostatnosti se nachází zajímavá socha, jmenuje se Legionáři a je od Františka Duchače - Vyskočila a původní myšlenka byla, že pod Věží samostatnosti vznikne cesta roubená sochami legionářů. To se neuskutečnilo. Tuhle myšlenku překazila smrt autora."
Hořice jsou kvůli svým pískovcovým sochám často nazývány "městem kamenné krásy" či "českými Athénami". Jen těžko bychom hledali jiné město, vyzdobené tolika krásnými plastikami. Jak uvedla Michaela Bekrová, v Hořicích tvořili nejen významní umělci, ale město má i své slavné rodáky.
Památník Bedřicha Smetany, foto: Petr1888, CC BY-SA 3.0 Unported
"Mezi nejznámnější určitě patří Petr Maixner, je to autor historických obrazů, potom další známý rodák Jan Lewit. To byl lékař, který založil zdejší nemocnici. Ne přímo rodák, ale váže se tady k Hořicím i Bedřich Smetana. Jeho maminka pocházela z nedalekého Miletína a jeho rodiče měli svatbu tady v kostele."
Nedaleký Miletín je i rodištěm básníka Karla Jaromíra Erbena a dějištěm jeho slavné Kytice. Z památek, které stojí zato v Hořicích navštívit patří určitě také barokní kostel Panny Marie, zdejší muzeum či svatogothardský kostelík, který se do dějin zapsal jako poutní místo především v době hladomoru v 18. století. Blízko kostelíka je studánka, ve které je podle pověstí léčivá voda.
