Hořice - městro trubiček a soch
Zhruba sto kilometrů od Prahy na úpatí Hořického chlumu leží město, ve kterém by jste se soch možná ani nedopočítali. Ne náhodou se Hořice prezentují jako město kamenné krásy. Možná ještě více než zdejší sochy jsou známé hořické trubičky.
Předlouhá historie Hořic začala na vrchu Gothard nad městem. Dnes tu stojí barokní kostelík a na místě bývalé tvrze pomník Jana Žižky.
"Je to proto, že se tady odehrála jedna z husitských bitev. Bylo to koncem dubna roku 1423 a tato bitva spadá do Žižkova východočeského tažení, kde se rozhodl ztrestat věrolomné panstvo, které tehdy hledalo spojenectví s králem Zikmundem,"
uvedla pro Český rozhlas Oldřiška Tomíčková z městského muzea. Jako místo budoucího střetu zvolil tehdy už zcela slepý Žižka vrch Gothard. Nebyl prudký, takže na vrchol mohly být vytaženy husitské bojové vozy. O bitvě se mnoho záznamů nedochovalo, některé si navíc odporují. Údajně trvalo tři hodiny než vojsko Čeňka z Vartenberka porazil.
Tradice husitských myšlenek se v Hořicích udržela celá staletí. Například se v „Pamětech" milčického rychtáře Františka Vaváka se píše, jak místní lidé chodili na Gothard pro „zázračnou vodu". Svoji roli sehrál vrch i v době národního obrození. Zdejší největší manifestací bylo v roce 1873 odhalení prvního pomníku Jana Žižky z Trocnova, jehož autorem byl hořický rodák Pavel Jiříček. Slavnost se proměnila ve velkou národní manifestaci, které se účastnilo 5000 lidí.
Další zajímavou stavbou v okolí Hořic je Masarykova věž samostatnosti.
"Je to kamenná stavba, vysoká 25 metrů a byla postavena jako památník hrdinům 1. světové války. Základy se začaly kopat v roce 1925 a v roce 1926 poklepal na základní kámen první čs. prezident T.G. Masaryk."
Věž je zdaleka viditelnou dominantou. Dnes slouží jako rozhledna a astronomická observatoř. Architekt Blažek počítal s výškou kolem 40 metrů a původně měla sloužit jako letecký maják na lince Praha - Varšava. V roce 1938 měla 25 metrů a pak se už ve stavbě nepokračovalo. Na konci 90. let přibylo sousoší Legie za hranicemi a rozhledna se stala pietním místem a památníkem obětí obou světových válek i protikomunistického odboje.
Hořice mají celou řadu zajímavých staveb. Například kostel Narození Panny Marie stavěl velice slavný stavitel a stalo se tak po velkém požáru Hořic v roce 1738.
"Proto tehdejší pražský arcibiskup povolal do Hořic svého stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera a zadal mu stavbu nového chrámu. Hořice v té době byly panstvím, které patřilo Vojenské invalidní nadaci a pražský arcibiskup byl správcem této nadace, proto měly Hořice štěstí, že se sem dostal tak významný stavitel."
Hořice jsou také městem soch. Ty najdete všude - na ulicích, náměstích, v parcích. Zdejší pískovec se těžil už ve středověku, kdy byl využíván na stavbu kostelů a tvrzí. Části nejproslulejších staveb v naší zemi jsou z hořického kamene jako např. katedrála Sv. Víta na Pražském hradě, chrám Sv. Barbory v Kutné Hoře nebo renesanční část Vladislavského sálu. Baroko objevilo kvality tohoto kamene i pro sochařskou tvorbu.
"Sochařsko-kamenická škola byla v Hořicích založena v roce 1884 a už od svého počátku měla velké štěstí na učitele. Prvním ředitelem byl Vilém Dokoupil. Učitelé byli vynikající odborníci, kteří sem potom dokázali přitáhnout další umělce."
Jednou z nejkrásnější památek, kterou škola Hořice obohatila, je na vrchu svatého Gotharda.
"Slavný hřbitovní portál stavěla hořická sochařská škola celých 14 let. Ideovým tvůrcem je právě první ředitel školy Vilém Dokoupil, který chtěl vytvořit dílo, které by trvale obohatilo město Hořice a na jehož tvorbě by mohl zaměstnat žáky obou studijních větví, sochařské a kamenické."
Nedaleko odtud jsou Smetanovy sady. Tady je první pomník Bedřicha Smetany. Originální je i Riegerův obelisk, kamenný monolit vysoký 12,5 metru. Byl tažen 12 páry koní a 4 páry volů. Desetikilometrová cesta trvala 14 dnů. Kolem pomníku na paměť Františka Ladislava Riegera jsou desítky moderních plastik, které vytvořili účastníci pravidelných sochařských sympozií, dodala Oldřiška Tomíčková.
"Hlavní duší a hybnou silou sympozií byl nedávno zesnulý sochař Vladimír Preclík. V současné době už je ta kolekce uzavřena a tvoří ji asi 80 plastik. Sympozia skončila v roce 2000. O dva roky později byla obnovena, a nyní vzniká další sochařský park v lokalitě U sv. Josefa, který byl i patronem kameníků."
Hořice jsou známé také trubičkami. Roku 1812 se do města dostala poražená Napoleonova armáda. Císařův kuchař prý pobýval u jisté paní Líčkové. Za záchranu života jí svěřil tajemství přípravy nejmilejší Napoleonovy pochoutky - trubiček. Všem zachutnaly a originální receptura se dědila po přeslici pouze v jedné rodině. Jedna z dcer si vzala cukráře Karla Kofránka, a ten začal s trubičkami obchodovat, vyvážely se do Francie, Anglie, Německa, Ameriky, Turecka i Číny. Pak na slavnou pochoutku přišlo znárodnění, ale dnes se už v Hořicích zase peče. Říká se, že zdejší lidé hned poznají dobrou trubičku. Má mít trošku popraskaný povrch (ne hladký jako papír) a zlatohnědou barvu.
