Hospodářský růst zpomalí, v rámci Evropy je ale Česko stále stabilní zemí
Tuzemská ekonomika by měla podle nejnovější prognózy ministerstva financí příští rok vzrůst o jedno procento. To je výrazně méně, než se očekávalo. Ještě v červenci úřad počítal s dvou a půl procentním hospodářským růstem. Na tom je založený i státní rozpočet, který 2. listopadu v prvním čtení schválila poslanecká sněmovna. Česká ekonomika kopíruje země eurozóny, které po otřesech na trzích a záchraně evropských bank očekávají minimální růst.
"Mnohokrát jsem uvedl, že my jsme malou otevřenou proexportně orientovanou ekonomikou se silnou provázaností ve všech aspektech s ekonomikou eurozóny. Z tohoto pohledu všechno, co se děje v eurozóně, má dopad na českou republiku. Ani na moment si nemůžeme myslet, že by tomu bylo jinak. Jinými slovy - stabilita a funkčnost eurozóny je něco, co je v našem vitálním národním zájmu, protože to znamená i základní předpoklady pro ekonomický rozvoj a pro případný ekonomický růst v naší zemi."
"Ta čísla budou zcela jistě zřetelně jiná, a zcela jistě nejenom s novelou zákona o státním rozpočtu budeme muset jít i s celou řadou rozpočtových opatření, zdaleka nejenom exekutivních, ale i legislativních v rozpočtové legislativě na příjmové i výdajové stránce rozpočtu."
"Příčina dnešní krize je hlubší a časově spadá daleko před rok 2008. Jedná se především o rozpočtovou a následně dluhovou krizi, generovanou nepřiměřenými nároky, jednak obyvatel evropských zemí a vůbec obecně nároky na výdajové stránky veřejných rozpočtů. Táhne se to už zhruba od 70. let a je to dáno strukturálními charakteristikami evropských ekonomik tak, jak se zformovaly v období po druhé světové válce. Je to spojeno se sociálním modelem v Evropě, a je to spojeno i s dalšími skutečnostmi. To spolu s bankovní krizí, jejíž příčiny s existencí eura jistě nejsou spojeny, odhalilo neudržitelné deficity, následné dluhy, a vyvolalo celý ten proces, jehož jsme dnes svědky."
"Vidíme zde dvě hlavní bezprostřední rizika. První je, že evropská měnová unie a s ní i celá Evropská unie i řada ekonomů se obává, že celý svět může stát v důsledku krize v eurozóně před druhou, poměrně hlubokou recesí za poslední tři až čtyři roky. Dvě tak hluboké recese ve vyspělých zemích, které mají etablované sociální modely, dvě hluboké recese v tak krátkém období jsou vždy velký problém a dopady by se České republice nevyhnuly. Druhým rizikem je potom riziko, které se objevilo v posledních měsících, to jsou důsledky dluhové krize na postavení bankovního sektoru. problém vůbec dalšího financování bank v ekonomikách země eurozóny, důvěry, která existuje v banky a všechno, co se stabilitou bankovního sektoru souvisí."
"To, že banky jsou dceřiné společnosti, nehraje až tak velkou roli, protože jsou z drtivé většiny řízeny domácími manažery, řízeny podle místních zákonů a regulovány místním regulátorem. Česká národní banka má určité nástroje, kterými může zamezit tomu odčerpávání, pokud by přerostlo přes určité rozumné meze. Samozřejmě je jasné, že dividendy se inkasují jinde než v České republice - v Paříži, v Bruselu a tak dále. Je to dáno prostě tím, jaký byl vývoj, že jsme v podstatě byli nuceni naše banky privatizovat a že v současné době prakticky neexistuje skutečný český bankovní sektor."
"Já vím, že si určitě mnoho podnikatelů, větších i menších, bude stěžovat na obtížnou dostupnost úvěrů, což je možná v řadě ohledů pravda. Je tady vždycky nutné dodržet ten balanc. Jestli budou úvěry obtížně dostupné, tak to bude tlumit hospodářský růst, a naopak jestli budou dostupné na požádání, bez nějakých tvrdých kritérií, tak to může vést k tomu irskému nebo španělskému scénáři. Tady je prostě nutné najít kompromis, aby si každá banka našla svůj obchodní model, a asi tady neřeknu žádnou pravdu, která by byla univerzálně použitelná, protože žádná taková pravda není."
