Hospodářský růst zpomalí, v rámci Evropy je ale Česko stále stabilní zemí

Tuzemská ekonomika by měla podle nejnovější prognózy ministerstva financí příští rok vzrůst o jedno procento. To je výrazně méně, než se očekávalo. Ještě v červenci úřad počítal s dvou a půl procentním hospodářským růstem. Na tom je založený i státní rozpočet, který 2. listopadu v prvním čtení schválila poslanecká sněmovna. Česká ekonomika kopíruje země eurozóny, které po otřesech na trzích a záchraně evropských bank očekávají minimální růst.

Photo: Štěpánka Budková
Podle ministerstva financí další vývoj české ekonomiky bude do značné míry záviset na tom, jak rychle se podaří vyřešit současné dluhové problémy v některých zemích eurozóny. Jde přitom zejména o Řecko, kterému soukromí věřitelé a banky nedávno odpustili polovinu jeho dluhů. V nebezpečí jsou ale i další evropské země a země eurozóny. Čísla i zkušenosti dokazují, že ekonomiky v Evropě jsou úzce provázané. Jak ale bude vývoj vypadat, si nedovoluje hádat ani ministr financí Miroslav Kalousek.

Miroslav Kalousek,  foto: ČTK
"Dnes nikdo z nás nedokáže říct skutečný model vývoje ekonomiky, skutečné základní makroekonomické indikátory pro výpočet příjmů na rok 2012. Pokládám za téměř jisté, že vláda bude muset v únoru nebo v březnu příštího roku jít do poslanecké sněmovny s novelou zákona o státním rozpočtu. Teď země nějaký rozpočet musí mít schválený. My velmi poctivě musíme říci, že nikdo neví, jaká je reálná příjmová základna, krizový vývoj je mnohem rychlejší než rozpočtová legislativa, a nechceme poslanecké sněmovně říkat, že vláda chce podepsat bianco šek a pak se s tím něco udělá."

Petr Nečas,  foto: ČTK
Tolik ministr Kalousek ještě před schválením státního rozpočtu v poslanecké sněmovně. Ministerstvo v prognóze změnilo i další faktory vývoje ekonomiky, například nezaměstnanost nebo inflaci. Premiér Petr Nečas v reakci na prognózu ministerstva financí prohlásil, že v příštím roce vláda připraví několik variant úprav příjmů i výdajů státního rozpočtu. Rozhodne lednová makroekonomická predikce. V té se ale očekávají ještě horší čísla než v podzimních odhadech. V roce 2013 by ekonomika měla růst podle ministerstva financí o dvě procenta a následně v roce 2014 stoupnout o 3,3 procenta. Pokračuje premiér Petr Nečas.

"Mnohokrát jsem uvedl, že my jsme malou otevřenou proexportně orientovanou ekonomikou se silnou provázaností ve všech aspektech s ekonomikou eurozóny. Z tohoto pohledu všechno, co se děje v eurozóně, má dopad na českou republiku. Ani na moment si nemůžeme myslet, že by tomu bylo jinak. Jinými slovy - stabilita a funkčnost eurozóny je něco, co je v našem vitálním národním zájmu, protože to znamená i základní předpoklady pro ekonomický rozvoj a pro případný ekonomický růst v naší zemi."

Foto: Laura Leavell,  Stock.xchng
Ministerstvo proto kvůli nejistotě všech prognóz připravuje zhruba tři scénáře vývoje. Zatímco optimistický scénář počítá pro příští rok s růstem tuzemské ekonomiky o procento, další dva - krizový a katastrofický - počítají s jejím poklesem. Při těchto variantách by vláda musela vypracovat řadu opatření a změn v rozpočtové legislativě. Pokračuje ministr financí Miroslav Kalousek.

"Ta čísla budou zcela jistě zřetelně jiná, a zcela jistě nejenom s novelou zákona o státním rozpočtu budeme muset jít i s celou řadou rozpočtových opatření, zdaleka nejenom exekutivních, ale i legislativních v rozpočtové legislativě na příjmové i výdajové stránce rozpočtu."

Vladimír Dlouhý
Řecká dluhová krize a extrémní zadlužení státu se na Česku neodrazí tak silně, jako na kondici v jiných státech. Vývoz do jihoevropských zemí není tak velký a zadlužení v řeckých dluhopisech není u našich bank vysoké. Vladimír Dlouhý, člen Národní ekonomické rady vlády, shrnuje příčiny celoevropské krize. Ta se podle něj neobjevila v současné době, ale má kořeny mnohem dříve.

"Příčina dnešní krize je hlubší a časově spadá daleko před rok 2008. Jedná se především o rozpočtovou a následně dluhovou krizi, generovanou nepřiměřenými nároky, jednak obyvatel evropských zemí a vůbec obecně nároky na výdajové stránky veřejných rozpočtů. Táhne se to už zhruba od 70. let a je to dáno strukturálními charakteristikami evropských ekonomik tak, jak se zformovaly v období po druhé světové válce. Je to spojeno se sociálním modelem v Evropě, a je to spojeno i s dalšími skutečnostmi. To spolu s bankovní krizí, jejíž příčiny s existencí eura jistě nejsou spojeny, odhalilo neudržitelné deficity, následné dluhy, a vyvolalo celý ten proces, jehož jsme dnes svědky."

Foto: Evropská komise
Podle Vladimíra Dlouhého může ale přijít další recese, která může ochromit jak banky, tak i státy.

"Vidíme zde dvě hlavní bezprostřední rizika. První je, že evropská měnová unie a s ní i celá Evropská unie i řada ekonomů se obává, že celý svět může stát v důsledku krize v eurozóně před druhou, poměrně hlubokou recesí za poslední tři až čtyři roky. Dvě tak hluboké recese ve vyspělých zemích, které mají etablované sociální modely, dvě hluboké recese v tak krátkém období jsou vždy velký problém a dopady by se České republice nevyhnuly. Druhým rizikem je potom riziko, které se objevilo v posledních měsících, to jsou důsledky dluhové krize na postavení bankovního sektoru. problém vůbec dalšího financování bank v ekonomikách země eurozóny, důvěry, která existuje v banky a všechno, co se stabilitou bankovního sektoru souvisí."

Pavel Kohout,  foto: Archiv Úřadu vlády České republiky
Bankovní sektor v České republice je přitom v poměrně dobré kondici. Většinu našich bank vlastní zahraniční matky, ale odtékání kapitálu do zahraničí se děje pouze v omezené míře. Regulativní princip má v tomto případě Česká národní banka, která může zabránit odlivu kapitálu. Nedávno také obnovila týdenní reporty, ve kterých banky informují národní banku o své kondici. Podle ekonoma Pavla Kohouta ze společnosti Partners nad českými bankami nemají jejich mateřské ústavy tak silnou nadvládu.

"To, že banky jsou dceřiné společnosti, nehraje až tak velkou roli, protože jsou z drtivé většiny řízeny domácími manažery, řízeny podle místních zákonů a regulovány místním regulátorem. Česká národní banka má určité nástroje, kterými může zamezit tomu odčerpávání, pokud by přerostlo přes určité rozumné meze. Samozřejmě je jasné, že dividendy se inkasují jinde než v České republice - v Paříži, v Bruselu a tak dále. Je to dáno prostě tím, jaký byl vývoj, že jsme v podstatě byli nuceni naše banky privatizovat a že v současné době prakticky neexistuje skutečný český bankovní sektor."

Pavel Kohout upozorňuje, že úvěrování podnikatelského sektoru - tedy motoru celé české ekonomiky - musí být přiměřené. K úvěrům se řada podnikatelů dnes nedostává tak snadno jako dříve a banky si více kontrolují solventnost.

"Já vím, že si určitě mnoho podnikatelů, větších i menších, bude stěžovat na obtížnou dostupnost úvěrů, což je možná v řadě ohledů pravda. Je tady vždycky nutné dodržet ten balanc. Jestli budou úvěry obtížně dostupné, tak to bude tlumit hospodářský růst, a naopak jestli budou dostupné na požádání, bez nějakých tvrdých kritérií, tak to může vést k tomu irskému nebo španělskému scénáři. Tady je prostě nutné najít kompromis, aby si každá banka našla svůj obchodní model, a asi tady neřeknu žádnou pravdu, která by byla univerzálně použitelná, protože žádná taková pravda není."