Hřebejk přenesl Odpad, město, smrt na filmové plátno

Před několika dny vstoupil do českých kin nový film režiséra Jana Hřebejka Odpad, město, smrt. Tvůrce retrokomedií a filmů s masovým úspěchem u diváků tentokrát zfilmoval divadelní inscenaci dnes již neexistujícího Pražského komorního divadla (Divadla Komedie), aby zachytil jedinečný styl práce tohoto souboru. Neobvyklý snímek se poetikou pohybuje mezi filmem a divadlem.

Zdroj: Aerofilms

Jednou zhlavních postav divadelní hry Reinera Wernera Fassbindera Odpad, město, smrt je prostitutka Romi. Vydělává peníze pro svého pasáka a milence Franze a stále víc se blíží úplnému zhroucení. Klíčovou zápletkou je seznámení Romi s mužem, který sám sebe nazývá „bohatým Židem" a Romi královsky odměňuje za její společnost. Příběh se odehrává v prostředí rozpadajícího se města, kde vládnou zkorumpovaní politici a podnikatelé, to vše pod ochranou policie. Tomu odpovídají i pokřivené vztahy mezi postavami dramatu - nevlastní otec Romi je alkoholik, který zmrzačil svoji ženu, Rominu matku a Romi přivedl na scestí prostituce. Inklinuje k extremismu a živí se jako transvestit.

Hra měla v Divadle komedie českou premiéru v prosinci roku 2011. Režisér Dušan D. Pařízek vysvětluje, že i v Německu mohla být uvedena teprve nedávno, téměř 30 let po smrti autora. A na zájezdu v Německu se české nastudování dočkalo pozorného přijetí.

Dušan D. Pařízek, foto: Alžběta Švarcová / Český rozhlas

"Tak jak je napsaná, už svůj čas zmeškala. My jsme to posunuli, takže se to dokonale hodí do pražských reálií posledních let. Jak se říká ve filmech, že podobnost s reálnými postavami je čistě náhodná, tak v tomto případě je nevyhnutelná. Kupodivu nejen pražské ale i německé publikum na to reagovalo a pochopilo, že těm hráčům, tomuto divadlu o něco jde a že se to blíží Fassbinderově snaze nastavovat zrcadlo a kálet od vlastního hnízda. To on uměl jako málokdo jiný."

Inscenace dnes již neexistujícího souboru - připomeňme že ukončil činnost v důsledku finančních sporů s pražským magistrátem - tedy tato inscenace zaujala filmového režiséra Jana Hřebejka a producenta České televize Čestmíra Kopeckého a rozhodli se inscenaci zaznamenat filmovým způsobem. Jan Hřebejk připomíná, že podobný úkol už dříve řešil Kopecký u filmu Bratři Karamazovi podle inscenace Dejvického divadla, kde režisér Petr Zelenka dopsal filmový rámec:

Jan Hřebejk, foto: Šárka Ševčíková / Český rozhlas+

"Věděli jsme, že to dělat nebudeme. Sice jsme chtěli filmovými prostředky a v reálech, podobně jako Karamazovi, ale přetlumočit inscenaci v té podobě, v jaké byla v Divadle Komedie. Spíš jsme hledali, jak ten účin a tu apelativnost představení přetlumočit do filmových prostředků. Někde to jde a někde to nejde. Pokud jste inscenaci viděl, tak víte, že začínala velmi dlouhými monology, které se přímo obracely na publikum, a to ve filmu nejde, protože tam se obracíte jenom ke sklíčku kamery. Ale zase máte možnost se k těm hercům víc přiblížit, a pokud máte kameramany jako Štrba s Milotou, můžete to výtvarně povýšit."

Film Odpad, město, smrt se natáčel v prostorách prvorepublikového pražského paláce Lucerna. Herečka Gabriela Míčová hrála Romi v reálných kulisách nočního Václavského náměstí. Na volbě lokací se podílel divadelní režisér Dušan D. Pařízek. Tvůrci filmu ho k práci na filmu od počátku přizvali:

Gabriela Míčová jako Romi a 'bohatý Žid' v podání Martina Fingera, foto: Oficiální stránky filmu

"Jsem moc rád, že jsem mohl jednak navrhnout úpravy divadelního scénáře, že jsem mohl zasáhnout do toho, jak vypadá výtvarná stránka filmu, navrhnout lokace. A ta možnost trvala až do posledních několika dní, kdy jsem se směl podílet na střihu, vyjadřovat se k tomu, jak se film střihá, a navrhovat změny. A za tuhle možnost jsem opravdu velice vděčný. Měl jsem vždycky pocit, že všem zúčastněným jde o společnou věc. Že nám všem jde o to, aby výsledek byl co nejpřesnější a aby se víc získalo, než se reinterpretací a přesunem divadelní inscenace ztratí."

Film vznikal rychle. Od rozhodnutí zaznamenat Divadlo komedie k natočení filmu uteklo jen několik měsíců. Podle Jana Hřebejka to bylo ku prospěchu věci:

"Říkám paradoxní věc, ale tím, že bylo málo času, tak jsme jednali pod tlakem. Divadlo končilo, potřebovali jsme to rychle prosadit v České televizi, museli jsme rychle točit a tím zbyl čas jen pro poctivé důvody. nebyl žádný prostor pro diplomatické hry a ješitnosti. Museli jsme všechny kudrliny nechat stranou a jen to poctivé dát do hry."

Otce Romi hraje Martin Pechlát, foto: Oficiální stránky filmu

Film se pohybuje mezi divadelní a filmovou poetikou. Recenze v českém tisku ho přesto přijaly pozitivně a ocenily pokorný přístup k divadelnímu předobrazu. Ohlasy na filmových serverech jsou různorodější a objevují se i komentáře, které film naprosto odmítají. Očekávání těchto filmových fanoušků dílo viditelně nesplnilo. Režisér namítá, že film nemá ambici stát se masovým hitem:

"Podívejte, ten film hovoří prostředky, které si nekladou za cíl oslovit to nejširší publiku. Ten film je pro diváky, kteří mají rádi strhující herecké výkony, ale kteří jsou zároveň otevření vidět v kině něco, co třeba opravdu ještě neviděli. Myslím, že to je film pro mladé duchem, pro otevřené lidi, kteří chtějí jít z kina a pak o tom třeba celý večer ještě mluvit,"

Romi a Franz (Stanislav Majer), foto: Oficiální stránky filmu

uvedl Hřebejk. Film Odpad, město, smrt je součástí širčího projektu na zaznamenání Divadla komedie. Když se objevily zprávy o tom, že divadlo skončí, pochopilo mnoho lidí, že je nutné jeho působení zaznamenat. Čestmír Kopecký jejich úsilí dal společný rámec:

"České divadlo má dvě etapy, které patří mezi ty nejzajímavější, a to je etapa Divadla Na zábradlí, když tam byl umělecký šéf Petr Lébl, a druhá je toto Divadlo Komedie od roku 2002 do roku 2012. A protože Divadlo Komedie nebylo zachyceno, nebyl televizní záznam žádné inscenace ani film o tom, tak jsem využil situace, kdy Honza Hřebejk měl zájem natočit jako celovečerní film Město, odpad, smrt a zároveň Radim Špaček točil jako dokumenty dvanáct jednotlivých inscenací. Dal jsem to dohromady, oslovil jsem Českou televizi a vyrobili jsme k tomu ještě zastřešující dokumentární film. Takže to je z extrému do extrému: divadlo, kterému hrozilo zapomnění, bude mít najednou takhle velký cyklus. Ale určitě si to zaslouží. Bylo co točit a určitě bude taky na co se dívat."