I sbírky v muzeu mají svůj tajný život…
Luxusní růžový župan první dámy Hany Benešové, poslední nedokouřená cigareta herečky Jiřiny Jiráskové, antické mince i psí bouda. To jsou jen některé z exponátů nové výstavy v Národním muzeu v Praze, nazvané Tajný život sbírek. Spíš než samotné předměty však chtěli tentokrát muzejníci "vystavit" práci, která je za každým novým přírůstkem v jejich sbírkách. A také jeho dlouhou cestu do vitríny. V rozhovoru pro Radio Praha o tom hovoří Marek Junek, ředitel Historického muzea, které je součástí Národního muzea.
"Ta cesta je vlastně pořád stejná, protože lidé neustále chodí do muzea a nabízejí své osobní předměty, nabízejí doklady doby. A to je podstatná část našich sbírek. Potom samozřejmě některé předměty kupujeme. To jsou předměty, které se týkají třeba vývoje české státnosti nebo významných českých osobností. Takto jsme zhruba před třemi měsíci získali pozůstalost po Haně Benešové, kterou jsme přivezli ze Spojených států amerických. A pak kurátoři provádějí i vlastní sběr. Návštěvníci to mohou vidět i na této výstavě, kdy máme ve sbírce například celou řadu transparentů z demonstrací, které se odehrávají v Praze nebo jinde v České republice v posledních několika letech."
Co se vám tu konkrétně všechno schází? Jaké jsou běžné sbírkové předměty, které sem přijdou?
"My dokumentujeme velmi často každodennost, pokud jde o život obyvatel České republiky, takže návštěvníci nám můžou darovat nejrůznější předměty. To jsou třeba elektrospotřebiče nebo věci osobní potřeby. Máme i velké sportovní oddělení, takže dokumentujeme i vývoj sportu na území České republiky. Máme například smlouvy se sportovními svazy a ty nám pravidelně darují do sbírek předměty, které se týkají určitého sportu. Máme numismatické oddělení a dokumentujeme vývoj platidel. Máme pozůstalosti po různých osobnostech, dokumentujeme velké události dějin a také vývoj velkých institucí. V poslední době jsme převodem z úřadu vlády získali vybavení místnosti, kde vláda jednala."
"Pro nás je důležitá jak žehlička z 19. století, tak i žehlička, která je rok stará. Národní muzeum nedokumentuje jenom minulost, ale i současnost. Máme obrovskou výhodu, že můžeme dokumentovat i současnou společnost. Můžeme tak do budoucna zanechat dalším generacím její obraz."
Kolika rukama musí budoucí exponát projít od chvíle, kdy vám ho sem někdo přinese?
"Je pravda, že je to několik párů rukou. Jako první ho převezme kurátor, který posoudí, zda je ten předmět vhodný do sbírky a zda ji obohatí. Následně je to oborový poradní sbor, komise, která řekne, jestli ten dar nebo nákup splňuje všechny předpoklady, aby se stal sbírkovým předmětem. A když je dar schválený, jdou sbírkové předměty do ruky dokumentátorovi, který je popíše a zaeviduje. Následně se převezou do Terezína, kde máme centrální depozitáře Historického muzea. A tam záleží na tom, v jakém stavu sbírkový předmět je. Pokud máme podezření, že na něm jsou třeba nějaké plísně nebo škůdci, což se taky může stát, tak musí do komory, kde ho ošetříme. Restaurátoři pak pro každý předmět vyrobí speciální obal a kurátor ho konečně uloží na své místo v depozitáři. Tam předmět čeká do doby, než si ho jiný kurátor vybere na výstavu nebo než ho badatel bude chtít zkoumat."
Dá se říct, kolik ze sbírkových předmětů má to štěstí, aby se na výstavu nebo dokonce do stálé expozice dostaly?
V tiskové zprávě k této výstavě se uvádí, že jen za poslední dva roky máte asi pět tisíc nových sbírkových předmětů. Je to tak?
"To jsou údaje za roky 2017 a 2018, ale letošní rok bude ještě úspěšnější. Nedávno například proběhla nákupní komise oddělení dějin tělesné výchovy a sportu a jenom tato část Historického muzea získala do sbírek skoro dva tisíce předmětů."
Co z toho, co jste získali, je na této výstavě?
"My se v rámci této výstavy snažíme prezentovat předměty, které jsme získali za posledních pět let. Jsou tu předměty, které dokumentují například numismatiku, antické mince. Jsou tu předměty, které pocházejí z divadelního oddělení. Kolegové asi před dvěma roky získali pozůstalost Jiřiny Jiráskové. Do muzea se tak někdy dostávají i trošku absurdní věci, například její poslední nedokouřená cigareta. Kolem takových předmětů pak ale můžeme vystavět určitý příběh. Je tu celá řada sportovních věcí, etnografických předmětů, vystavujeme i šaty Hany Benešové."
Ve vitrínách se tak mohou návštěvníci setkat s elektrickým sporákem, červenou čezetou, divadelními trůny i bustou Gusty Fučíkové. Je tu lidová malovaná skříň, luxusní kubistická skříňka i již výše zmíněná psí bouda. Ve speciální kazetě jsou umístěny drobnosti, které denně používala Jiřina Jirásková, její brýle, pouzdro na vizitky i dámská lahvička na alkohol. Na věšáku zde visí leopardí kožich a hned vedle je umístěn transparent ochránců zvířat s obrázkem lišky a nápisem "Nejsem žádný límec". Přímo z demonstrací si odnesli kurátoři muzea papírový model Ladronky i několik transparentů, a nejspíš je tak zachránili před zničením. Z pozůstalosti Hany Benešové je i decentní čajový servis, a o kus dál plastový talířek. I o ten je však třeba ve sbírkách pečovat.
Tato zdánlivá všehochuť, která působí na první pohled trochu surreálně, má však ukázat hlavně to, jak se o jednotlivé druhy sbírkových předmětů v muzeu starají. Jaké vyžadují zacházení při svém restaurování, uložení v depozitářích nebo vystavování. Za každým z těch exponátů je spousta téměř neviditelné práce, bez které by však mnohé předměty vůbec nepřežily. Návštěvníci se o tom mohou přesvědčit až do konce října, do kdy je výstava Tajný život sbírek v Historické budově Národního muzea otevřena.
