Iracionální vendeta
Za vandalské rozbití osmapadesáti náhrobků na židovském hřbitově v Praze-Uhřiněvsi a za propagaci hnutí směřující k potlačení práv a svobod jiných občanů potrestal minulý týden soudce dva šestnáctileté delikventy ze sedmičlenné skupiny mladistvých. Odpracují si tři sta, respektive čtyři sta hodin při veřejně prospěšných pracích. Jak uvádí Zdeněk Vališ, určité rozpaky může vyvolávat fakt, že soudce se vlastně nezajímal o okolnosti případu.
Zákon bohužel neumožňuje vést v návaznosti na trestní řízení ani jeden občanskoprávní proces se všemi sedmi delikventy a uložit jim vhodná výchovná opatření. Neumožňuje ani, aby soud rozhodl také o opatřeních vůči rodičům a uložil jim náhradu škody. To vše samozřejmě nelze vyčítat soudu a soudci. V jeho případě ale lze vyjádřit údiv nad tím, že o vině a trestu rozhodl bez zjišťování faktů o činnosti celé skupiny a o jejím zaměření. Ke slovu nepřišly posudky odborníků, které by případ dokreslovaly v širších souvislostech. Opět jako by byl rovněž podáván další důkaz o náchylnosti českých soudců k tzv. právnímu pozitivismu, kterým se justice vyznačuje už od dob starého mocnářství.
Přinejmenším by bylo záhodno zjistit, z čeho se v oněch mladících zrodil antisemitismus. Námitka, že něco takového soud nepřísluší, asi těžko obstojí. Soudce přece nesoudí ve vzduchoprázdnu. Přitom takové zjištění by asi všechny, kdo se s případem seznámili, - byť jen v televizním šotu - zajímalo ze všeho nejvíce. Připisovat antisemitismus mladíků tomu, že Židé nám křesťanům ukřižovali Ježíška, by v sekularizované české společnosti mohl snad jen nějaký fundamentalistický blouznivec. Zcela se dá vyloučit možnost, že by panenská krev sestry některého z mladíků byla zneužita při hnětení těsta na macesy. Takové pověře se vysmál T.G.Masaryk už v 19. století.
A těžko také zničil existenci některého tatíka oněch mladíků židovský kořalečník, jak to tak působivě popisuje Jindřich Šimon Baar v Janu Cimburovi. Pravda, byl o tom natočen za války také film a zlý Žid v něm vypadal skutečně odpudivě. A Česká televize uvedla tento film na obrazovky v cyklu pořadů pro pamětníky asi před čtyřmi či pěti lety. Přestože ale zazněla kritika, že se televize mohla dostat do rozporu se zákonem, který zakazuje propagaci rasismu, těžko někdo uvěří tomu, že třeba tento film mohl vyvolat běsy v tehdejších dětských duších dnešních mladíků.
Naopak lze vyslovit prakticky stoprocentní přesvědčení, že o všech zmíněných možných zdrojích antisemitismu nemají oni mladíci ani potuchy. Lákavé by bylo svalit vinu na česká média, která velice složitou záležitost, jakou je židovsko-palestinský konflikt, často odbývají zjednodušeným deklarováním sympatií k jedné straně. Ale i to by bylo absurdní. Ti mladíci nerozbíjeli náhrobky, aby proti něčemu protestovali. Oni nenávidí Židy nebo se alespoň domnívají, že je nenávidí, z jakési iracionální vendety, která jim straší v duši. A soud se ani nepokusil zjistit, jak se tam asi dostala.
