Ivan Medek symbolizoval dědictví první republiky

Za svůj dlouhý život se zapsal do povědomí asi každého Čecha. Promlouval k nám pravidelně na vlnách Hlasu Ameriky z Vídně, později ve svobodných domácích médiích. Jméno Ivan Medek se stalo značkou důvěryhodných věcných informací i respektovaných názorů. Za novináře se ale nepovažoval. Byl intelektuál, který sloužil demokracii. Po návratu z emigrace působil po určitou dobu i jako kancléř prezidenta Václava Havla. Spisovatel a novinář Karel Hvížďala vzpomíná, že se s Medkem řadu let stýkal.

Václav Havel a Ivan Medek

"Myslím, že poprvé jsme se potkali někde ve Vídni. To bylo krátké setkání, ale udělal na mě velký dojem, protože to byl muž vytesaný z kamene, byl to takový šlechtic ducha. A to bylo naprosto nepřehlédnutelné, on se svým vnitřním klidem a noblesou lišil od všeho, i v té Vídni, která byla jakousi konzervou Rakouska-Uherska, kde řada z těch vlastností přetrvávala, ale on se i od tohoto prostředí výrazně lišil. Pak jsme se vídali celou dobu exilu velice pravidelně ve Frankenu, kde Richard hrabě Belcredi s opatem Opaskem pořádali kulturní kolokvia, kde jsem tu a tam přednášel. A tady v Praze jsme se vídali někdy u opata Opaska, někdy na sezeních, které pořádal Václav Havel v Amálii. Tam jsem ho viděl naposled, kdy už nemohl ani chodit, ale tam zase bylo zajímavé, že se tvářil velice důstojně a nikdy si na nic nestěžoval."

On měl v rodinné tradici velice úzkou vazbu na tu klasickou první republiku...

Ivan Medek

"Vždyť ano! On byl přes maminku vzdálený příbuzný T.G.Masaryka, malířů Slavíčkových, a tatínek byl jeden ze symbolů první republiky, důstojník legií generál Rudolf Medek. A navíc literát, básník i spisovatel. Čili Ivan Medek měl velké kulturní zázemí a zřejmě proto si ho vzal Václav Havel do své kanceláře, protože věděl, jak v politice fungují symboly a chtěl, aby tam byly ty mosty k první republice, na kterou on navazoval. Kvůli tomu tam byl samozřejmě i Pavel Tigrid, který do první republiky patřil úplně stejně. A kvůli tomu tam byl i kníže Schwarzenberg. A je škoda, že tito lidé odcházejí jeden za druhým, jen v loňském roce profesor Klokočka, profesor Cepl, Pavel Tigrid odešel už dříve, a teď tedy Ivan Medek. Tak vidíte, že těch spojnic už je málo."

V něm ještě ta tradice žila, ale jak si rozuměla s tím dnešním světem?

"Lišila se od něj, samozřejmě. Když jsem teď kvůli nekrologu mluvil s několika lidmi, kteří ho na Hradě vídali denně, tak říkali, že to bylo právě to, co všechny fascinovalo. Že on by strašidelně klidný, nesmírně zásadový, od těch zásad nikdy nikam necouvl, nebál se i natvrdo se pohádat s prezidentem, což si málokdo dovolil, ale přitom velice noblesně, klidně. A taky, jak řekl Václav Havel večer ve zprávách, byl to jeden z mála lidí, před kterými on ustoupil, když něco tvrdili. Ta síla z Medka vyzařovala a lidé ho brali. Jsem rád, že jsem ho mohl poznat. Byla to význačná osobnost a škoda, že je jich tady tak málo."