Jak vznikají falešné vzpomínky? Vědci vysvětlují, proč si realitu často domýšlíme
Můžeme si vytvořit falešné vzpomínky? A proč si lidé pamatují stejnou situaci jinak? Nejen na tyto otázky hledá odpověď festival Týden mozku. Jedná se o tradiční popularizační akci, která představuje nejnovější poznatky o funkci mozku, nervové soustavy i jejich onemocnění a léčbě.
Mozek je nejsložitější orgán lidského těla a zároveň patří k nejméně probádaným. Co si mozek pamatuje, a proč jen některé věci, na to se zaměřuje Filip Děchtěrenko z Psychologického ústavu Akademie věd.
"Náš mozek je schopný si zapamatovat velké množství informací zejména proto, že těm informacím dáváme kontext. To znamená, když si budete vybavovat nějakou informaci, tak to vždycky závisí na tom, že máte vybudovanou nějakou síť, v zásadě nápověď aktivátorů, které potom povedou k tomu, že mozek si vybaví tuto konkrétní vzpomínku."
Například máme stránku matematiky, tam je vzoreček, lidé si tu stránku představí, a ten vzoreček vidí.
"To vizuální paměť. Je poměrně rozšířená. My lidé jsme tvor vizuální. Když si ukládáme věci, tak používáme tzv. duální kódování, což znamená, že si k těm textovým informacím ukládáme ještě nějaký vizuální kód. My to využíváme oběma směry. Když si chceme zapamatovat fotky, tak si tomu tvoříme nějaké krátké kódy, které nám popisují ten daný podnět. Stejně tak obráceně. Když se učíme nějaké texty, tak si tomu přidáváme i ten vizuální klíč. Proto já vždycky říkám, když už si student při učení pamatuje přesně, kde to na té stránce je, a vidí to před očima, tak už je dobrá šance, že si začíná tu látku dobře pamatovat. My se zabýváme v našich výzkumech právě vizuální pamětí, zejména jaká je kapacita, kolik si zapamatujeme, a jaká je míra přesnosti těch jednotlivých vzpomínek."
Falešné vzpomínky jsou normální
Třeba když vzpomínáme na nějakou epizodu v životě, tak si každý zapamatuje úplně jiný úsek z té epizody a třeba úplně jinak. Čím to je?
"Je to z toho důvodu, že lidská paměť je v zásadě konstruktivní. My si nikdy nepamatujeme ty věci všechny, ale pamatujeme si jenom nějakou část, a zbytek si v zásadě dotvoříme. Potom máme často falešné vzpomínky. Určitě se vám stalo, že jste někdy měla pocit, že takto nějaká situace byla, ale ona se ve skutečnosti stala úplně jinak. A to je naprosto normální.
Právě při výzkumu těch falešných vzpomínek je extrémně důležité tomu porozumět, protože když se máte spolehnout na svědecké výpovědi a někdo vám tvrdí, si zapamatoval nějakou konkrétní informaci jinak než někdo jiný, to může mít poměrně dalekosáhlé dopady. Závisí to na spoustě věcí. Třeba to, na co se konkrétně zaměřujeme. Někdo si zapamatuje, že tam bylo jedno konkrétní auto, protože včera sledoval na internetu, jaké by si auto pořídil, tak je to pro něj osobně daleko relevantnější informace než pro někoho, koho auta vůbec nezajímají. Nebo emoční stav, je-li někdo unavený, je-li někdo aktivovaný, tak to potom má dopady na to, jak si ty informace zapamatuje. A to může vést právě k tomu, že se někomu tvoří falešné vzpomínky jinak než někomu jinému."
Starší lidé hůře ukládají nové informace, ale ty staré nezapomenou
Máme dlouhodobou a krátkodobou paměť, jak se to mění v průběhu života?
"Ty komponenty paměti jsou dokonce tři. První je senzorická paměť, ta je na začátku, kdy informace vstupuje do systému. Potom jde dál do krátkodobé paměti. Abychom informaci udrželi, musíme si ji opakovat, jinak ji ztrácíme, a potom se nám ukládá do dlouhodobé paměti. Ten vývoj během života je různý. Určitě každý z nás někdy viděl, že když dáme malým dětem zapamatovat si básničku, tak to zvládnou velmi rychle, byť tomu třeba vůbec nerozumí. Tomu se říká mechanická paměť a ta zraje velmi, velmi rychle.
Na druhou stranu krátkodobá, dnes se mluví spíš o pracovní paměti, tak ta dozrává v nějakých 15 letech a potom máme dlouhodobou, která je poměrně stabilní celý život a v zásadě její kapacita by teoreticky mohla být neomezená. Toto samozřejmě je problém z pohledu věku. Zajímavý je právě ten proces zapomínání. Někdo ve starším věku si už nemusí tak dobře vštípit nové vzpomínky, ale ty staré si vybavuje daleko lépe, protože v té dlouhodobé paměti jsou v zásadě už vrostlé do jeho mozku."
