Jaká je kampaň před referendem o vstupu Česka do Evropské unie?
Za tři týdny už budeme znát výsledky všelidového hlasování o vstupu České republiky do Evropské unie. V dnešním vydání pravidelné rubriky Česko v komentáři bude řeč právě o blížícím se referendu. S komentátorkou Lidových novin Petruškou Šustrovou hovoří Josef Kubeczka.
Vládní kampaň před referendem je v plném proudu. Jak na Vás působí? Je dostatečně informativní a vyvážená?
"Nakolik mohu srovnávat, znám trochu kampaň, jaká probíhá v Polsku, teď jsem byla na Slovensku, tak jsem tam viděla také výsledky kampaně a vyptávala jsem se, tak mi připadá, že je analogická i u nás. Nezdá se mi, že by se nějak významně odlišovala. Ani se mi nezdá, že by byla slabá. Ze začátku jsem měla pocit, že je to málo přesvědčivé, málo názorné, ale musím říct, že postupně, jak se rozšiřovaly televizní šoty, jsem docela spokojena."
Nejen euroskeptici poukazují na údajnou servilitu vlády vůči Evropské unii. Mnozí proto vládní kampani vyčítají, že je zaměřena téměř výhradně provstupně. Jaký je Váš názor?
"Trochu jiný, protože jestliže vláda o vstup usiluje, tak ho nepochybně považuje za užitečný. Já, kdybych chtěla dejme tomu jet na dovolenou tam a tam a potřebovala bych, aby souhlasila celá rodina, protože je nemohu někam vláčet bez jejich přání, tak bych jim také asi vysvětlovala, jaké to má výhody a pokud by se zeptali na nevýhody, tak bych jim je netajila, ale pochopitelně bych jim je také necpala pod nos. Já proto v tomto ohledu vládu naprosto chápu a jsem s ní zajedno. Já jsem také pro vstup a také bych postupovala stejně."
Často se můžeme setkat s názorem, že vstupem do Evropské unie ztratí Česká republika část své suverenity. Jak to vlastně s onou suverenitou je?
"Jako kdybychom v tom pojetí ztráceli část suverenity už teď tím, že přijímáme zákony tak, aby byly v souladu s Evropskou unií. Jestliže chci být členem nějakého spolku, tak prostě musím dodržovat jeho pravidla. Stejně jako vstupem do manželství nebo do nějakého partnerského vztahu, spolku či kolektivního vztahu vždy omezuji tu část své suverenity, kterou vyžaduje to společenství, jehož se chci stát členem. Nicméně si myslím, že mluvit o ztrátě suverenity je naprosto nemístné, protože jestliže se k tomu svobodně rozhodnu, potom se té suverenity nebo té části suverenity, která by mi mohla být na překážku, vzdávám. Já ji neztrácím, nikdo mě o ní nepřipravuje, já od ní dobrovolně odstupuji ve prospěch těch výhod, které očekávám od toho společenství nebo spojenectví."
Atmosféru příprav na vstup Česka do unie poznamenaly poměrně ostré názorové střety mezi prezidentem Václav Klausem na jedné straně a premiérem Vladimírem Špidlou a ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou na straně druhé v pohledu na fungování a další směřování Evropské unie. Považujete takové mediálně prezentované střety za šťastné?
"Považuji je za hloupé. Ne proto, že vyjadřují nějaký nesoulad našich ústavních činitelů, to je celkem běžná věc a není na tom nic hrozného. Tak to na světě i v politice je, že si různí lidé myslí různé věci. Považuji je za nesmyslné proto, že pro občany jakoby se vytrácí to, o co ve sporu jde a zůstávají personální záležitosti, zůstává to, co si myslí ten, co si myslí onen. Místo toho, aby se věcně diskutovalo o názorech a samozřejmě veřejně. Je to přece důležité. Budeme členy Evropské unie a kdybychom se například drželi svých visegrádských pout, tak společně s Polskem, Maďarskem a Slovenskem už bychom měli velmi významný hlas v unii. Předpokládám, že jako země, které měly posledních 50, možná i 60 let prakticky stejný osud, máme i stejné zájmy a tak silný hlas už by pochopitelně převážil dejme tomu Francii nebo Německo. Když sečteme počty poslanců, tak by tomu tak opravdu bylo. To je podle mě něco, co je zajímavé, důležité a co jsem nikdy z úst žádného politika neslyšela. Od těch, jak oni říkají, eurorealistů slyšíme, že budeme mít hlas slabý zanikneme. Vždyť přece malých zemí je v Evropské unii spousta a výhodné je to právě v tom, že můžeme svůj hlas na budoucí utváření unie spojovat v různých společenstvích, na různé oblasti, s různými jinými státy."
Slováci před týdne jednoznačně podpořili vstup své země do unie. Výsledek jejich referenda ale dlouho visel na tenké nitce pro malou účast. Nakonec pouhá dvě procenta nad potřebných 50 procent rozhodla o jeho platnosti. Náš zákon o referendu sice nepodmiňuje platnost výsledku procentem účasti, ale ani u nás se nečeká masový útok na hlasovací urny. Nesníží malá účast občanů, v případě, že se většina hlasujících vysloví kladně, mandát vlády pro vstup do Evropské unie?
"Rozhodně to nesnižuje mandát, protože vláda je řádným způsobem zvolený mluvčí a i když není jisté, kolik občanů přijde k referendu o vstupu do Evropské unie, tak si myslím, že se tam znova ukazuje to, co jsme viděli na Slovensku - že přicházejí hlasovat především ti, kteří mají o tu otázku zájem. Ti, kteří o tu otázku zájem nemají a nechtějí ani souhlasit ani odmítnout, se prostě musejí smířit s tím, že za ně bude mluvit ta aktivní menšina. Samozřejmě je spousta lidí, dokonce možná nadpoloviční většina, pro které ty změny, jež Evropská unie přinese, budou přicházet velmi povlovně, pro které bezprostředně k žádné změně nedojde a tudíž mají možná pocit, že se jich to netýká. Ti se prostě musejí podřít tomu, kdo rozhodovat chce."
Z Vašich dosavadních slov jsem vyvodil, že Vy se referenda zúčastníte a budete hlasovat pro náš vstup do Evropské unie. Můžete našim posluchačům za sebe říci proč?
"Rozhodně se referenda zúčastním, rozhodně budu hlasovat pro, byla jsem od prvopočátku k tomu rozhodnuta. Především proto, že se obávám, že Česká republika, pokud by zůstala uzavřená Evropské unii, pokud by zůstala uzavřená vyspělým mezinárodním strukturám, tak by tady snadno převážily politické sklony ke korupci, snadno by tady převážila taková 'zápecnická' politika, snadno by tady dostaly hlas xenofobní tóny a to jsou věci, které mi vadí. Já chci žít v otevřené, přívětivé společnosti, nechci žít ve společnosti, která se bojí cizinců, která se bojí světa. Naopak. Chci žít ve společnosti, pro kterou je svět zajímavé místo a která si tím vstupem přivlastní celou Evropu. Našim domovem bude vlastně celá Evropa. Samozřejmě to půjde pomalu, postupně, ale my jsme za doby vlády komunismu strašně moc ztratili, nejen hospodářsky a třeba právně, ale hlavně ve vztazích mezi lidmi, v chování lidí mezi sebou navzájem. A já bych chtěla, aby tady bylo stejně příjemně, jako je třeba v Holandsku."
