Jaké jsou nyní česko-rakouské vztahy?

Zdá se, že se v česko-rakouských vztazích objeví vedle kauzy Temelín další třecí plochy. Mohou to naznačovat i některé události tohoto týdne - neúspěch jednání o odmítnuté zakázce na dodávku rakouských obrněných transportérů pro českou armádu a výroky některých rakouských politiků k situaci po začlenění Česka do schengenského prostoru. O rozhovor jsem požádal odborníka, politologa Roberta Schustera z pražského Ústavu mezinárodních vztahů. Jak tedy na základě nedávné návštěvy premiéra Topolánka ve Vídni hodnotí česko-rakouské vztahy?

Mirek Topolánek (vlevo) a Alfred Gusenbauer, foto: ČTK

"Já si především myslím, že ty vztahy nejsou o nic horší, ani o nic lepší než byly předtím. To, že teď jako by se zase po nějaké době mezi Prahou a Vídni objevují určitá sporná témata, je myslím celkem přirozené. Jsou to země, které teď relativně výraznou měrou změnily svůj vztah, protože odbourání státních hranic vyžaduje na obou stranách možná určitou adaptaci, určité přijetí. Ale rozhodně bych neřekl, že ty vztahy jsou nějak špatné nebo že by došlo k nějakému zhoršení."

Jak si vysvětlujete skutečnost, že rakouský kancléř Alfred Gusenbauer argumentoval při hodnocení začlenění Česka do schengenského prostoru zavádějícími údaji o přeplněnosti tábora pro uprchlíky nedaleko Vídně?

"Ten tábor v Traiskirchenu je takový červený prapor rakouské politiky a v podstatě to je téma, které se pravidelně na rakouské domácí politické scéně objevuje i jako určité téma, kterým se dají mobilizovat voliči, kterým se dá ukázat, že ten daný politik vlastně sdílí obavy z cizinců a z přelidnění právě cizinci, atd. Já bych to viděl v tomto kontextu. V Dolním Rakousku, to znamená spolkové zemi, kde se tento tábor nachází, se začátkem března budou konat velmi důležité regionální volby. Je to největší rozlohou rakouská spolková země, tudíž je celkem jasné, že všichni se tak trošku snaží pošilhávat do toho Dolního Rakouska a tvářit se, jako kdyby oni byli těmi největšími bojovníky za zájmy Rakušanů, zájmy těch tzv. domácích."

Nestávají se, vedle temelínské jaderné elektrárny, otázky odmítnuté zakázky na dodávku rakouských obrněných transportérů pro českou armádu a obavy Vídně z následků začlenění Česko do schengenského prostoru dalšími kameny sváru mezi oběma zeměmi?

"To si nemyslím. Pokud jde o tu vojenskou zakázku, tak tam Vídeň celkem diferencovala. Myslím že velmi výrazně tam zaznamenali hned to první prohlášení premiéra Topolánka poté, co vláda zrušila celou tu smlouvu, a to sice, že česká armáda určitě transportéry potřebuje, a je otázkou, jestli v takovém počtu, což zase rakouská strana mohla vzít jako určitou šanci v případě nového výběrového řízení se zase přihlásit. Ale s tím, že to samozřejmě bude za jiných podmínek. Pokud jde o Temelín, rovněž rakouská strana celkem vděčně přijala prohlášení premiéra Topolánka, že jeho vláda nechystá žádné rozšíření ať už stávajících kapacit jaderných elektráren, nebo výstavbu elektráren nových. A to, že odpadla hranice, to je obrovský skok, který bude vyžadovat na obou stranách hranice i určité mentální přizpůsobení. Koneckonců to, že jsou Češi, Slováci, ale třeba také Poláci, Maďaři členy Evropské unie, mnozí Rakušané stále ještě nestrávili. Ale už jsou mnozí z těch původních skeptiků, kteří už se s tím vyrovnali, kteří to dnes berou jako naprosto normální věc. A podobně to bude i s tím Schengenem."