Jana Valová přivezla do Česka prvního andalúského koně

Jana Valová přivezla do Česka prvního andalúského koně

V rubrice Česká nej... vám teď představíme zajímavé stáje, které jako první dovezly do České republiky andalúské. Jejich chovatelkou je Jana Valová. Od roku 1969 žila v Austrálii, ale po třiceti letech se vrátila a rozhodla se v Česku podnikat na rodném statku ve východočeské vesničce Češov. Se španělskými koňmi se seznámila už v Austrálii, když dodávala na farmy ekologickou zeleninu. Už tehdy snila o chovu španělských koní a její sen se splnil. Má jednoho hřebce a několik klisen. Potěšení z těchto krásných koní dopřává i ostatním. Každé léto pořádá za zvuků španělské hudby jejich přehlídku.

"Opravdu mají krásné kroky, každou nohou jsou skoro jinak. Připadá mi, že jsou šikovnější. - Ty koně jsou zvláštní, protože to každý kůň nedokáže a když už ten jezdec to s ním takto umí, tak to je veliké plus."

Jana Valová

Diváci si přehlídku chválí a paní Valová zase své jezdce. Jeden z nich je Martin Zábranský, který se baroknímu ježdění věnuje několik let. A co si na těchto koních nejvíc cení?

"Úžasný talent ve cvalu. Jak jste viděla, dělal jsem cval na místě. Andalúského koně teď mám druhého, prakticky už šest let. Já jezdím v Německu pro německou skupinu. Můj šéf Wolfgang Rischke je dvojnásobný mistr Evropy ve westernové drezúře a začal dělat právě tu barokní školu, to je Ludvík XIV. My jsem to začali dělat podle něj. Je to vlastně obnova klasické barokní drezúry."

Martin Zábranský v sedle

Jak dodal, při trénincích koní se musí překládat i ze starofrancouzštiny, kde je drezúra popsaná, například právě klus na místě, či prvek, kdy proti sobě koně stojí na zadních jako při rytířských soubojích. Jejich další zajímavostí je, že mají tvrdá kopyta a nemusí se proto kovat. Jana Valová svého rozhodnutí vrátit se zpět do Česka a stát se první chovatelkou andalúských koní nelituje a když o nich mluví, jako by mluvila o blízkém člověku. A co na nich obdivuje?

"Tu osobitost toho koně, jak miluje člověka. Když u mě žijí na tomto prostranství, znají u mě každou cihlu. Když ta cihla tam byla včera a dneska tam nebude, tak on to ví. Mají strašný postřeh. A poznají negativní lidi. Věřím tomu, že moje koně by nikdy nikdo neukradl, protože je nanaloží. Já si cením na nich všechno, už mám koně 12 let a jsem s nimi 75 procent času."