Více hmyzu díky návratu divokých býložravců. Potvrdila to desetiletá studie
Druhová pestrost hmyzu v české přírodě klesá. Zmírnit tento propad může návrat velkých kopytníků do krajiny. Jedná se o divoké koně, zubry a pratury.
Ukazuje to rozsáhlá studie českých vědců vedených výzkumníky z Biologického centra Akademie věd. Sledovali pět skupin hmyzu na jedenácti lokalitách v Česku s celoroční pastvou velkých kopytníků.
„Zajímalo nás, zda návrat velkých býložravců dokáže alespoň částečně nahradit procesy, které v krajině chybí od vymizení megafauny,“ říká autor studie Martin Konvička z Biologického centra AV ČR.
Megafauna, tedy velcí býložravci od praturů a zubrů až po mamuty v pravěku, kteří po tisíciletí utvářeli evropskou krajinu, z většiny území zmizela vlivem lidské činnosti. Hmyz je přitom silně závislý na struktuře prostředí, a v důsledku změn v krajině patří mezi nejrychleji ubývající skupiny organismů.
Přibyly včely, kobylky a sarančata
Výzkum probíhal 10 let na jedenácti unikátních lokalitách, které vznikly díky organizaci Česká krajina. Ta sehrála klíčovou roli, že se do Česka vrátili velcí kopytníci a vytvořila tak mimořádné podmínky pro výzkum jejich vlivu na přírodu.
Vědci tak mohli porovnávat pastviny s přítomností divokých býložravců s okolními plochami bez pastvy. Ukázalo se, že na pasených lokalitách přibylo druhů i jedinců včel a vos a výrazně také vzrostly počty kobylek a sarančat.
U ostatních skupin, mezi něž patřili denní a noční motýli či mravenci, se celková druhová bohatost výrazně nelišila. „Efekt nebyl u všech skupin stejný, ale důležité je, že jsme nepozorovali negativní dopady velkých zvířat na žádnou z nich,“ říká entomolog Jan Walter.
Klíčovým zjištěním studie je, že vlivem návratu velkých kopytníků do krajiny se zásadně mění druhové složení hmyzu. Přibývají především druhy, které: jsou menší a méně pohyblivé, mají specializovanější nároky na prostředí, využívají nízké byliny a dokážou přežít v prostředí pravidelně narušovaném pastvou.
Býložravci - slibný nástroj pro ochranu hmyzu
Většina dnešních druhů hmyzu se totiž vyvinula v době, kdy evropskou krajinu obývala početná megafauna. Autoři zároveň upozorňují, že tento přístup není univerzálním řešením. Některé druhy hmyzu mohou být naopak potlačeny, například ty vázané na vysokou travní vegetaci nebo málo narušované plochy. „Důležité je udržet v krajině pestrost - tedy kombinaci spásaných i nespásaných míst,“ doplňuje Martin Konvička.
Návrat divokých býložravců tak představuje slibný nástroj pro ochranu hmyzu a dalších organismů, pro obnovu ekologických funkcí krajiny, a nabízí se i jako alternativa k nákladné péči o některá chráněná území. „Velcí býložravci nejsou jen symbol divočiny. Jsou to klíčoví architekti krajiny, kteří pomáhají udržet život v celé jeho rozmanitosti,“ uzavírá Martin Konvička.
