Toulky po regionech
Za unikátním stěhováním se nejdříve vydáme do Moravských Budějovic. Stěhovala se tu kaplička a povídat si budeme také o dalších malých církevních stavbách. Pak se vydáme do olomoucké Rudolfovy aleje, kde bylo pokáceno na 140 stromů. Půjdeme i do přírody, kde se začínají rozmnožovat nepůvodní druhy zvířat. Navštívíme rašeliniště v Českém lese a projedeme se hipostezkou, která spojuje Německo s Karlovarským krajem. Putování pak zakončíme na vinici.
Naše toulání začneme v Moravských Budějovicích. Zdejší obyvatelé žili neobvyklým stěhování. Stěhovat se měla kaplička, která stála v cestě nové silnici. Neobvyklou akci sledovalo hodně lidí, podobně jako v roce 1975, kdy se o několik set metrů stěhoval na Mostecku celý kostel. Kaplička u Moravských Budějovic byla podstatně menší. Proto nepotřebovala koleje, ale stačil jeřáb, nákladní auto a hodiny příprav pro unikátní stěhování. Všechno sledoval Michal Malý.
"Musím říct, že jsme tady u Moravských Budějovic zažívali opravdové drama. Všichni jsme s napětím očekávali, co bude, protože kaplička je velmi stará a nikdo s určitostí nedokázal říct, jestli to vydrží nebo se rozpadne. Naštěstí vše dobře dopadlo a teď už je usazená na svém novém místě."
Na první pohled vypadá vše jednoduše, ale zdání klame. Jak se vlastně taková kaplička přesazuje?
"Po stranách je dřevěná konstrukce, uvnitř dokonce ocelová. Dá se říct, že je to taková klec, která zpevňuje boky. Kolem dokola je stavba zabalena v jakémsi igelitu, odborně se tomu říká geotextilie, a je zabalená doslova jako vánoční dárek. Trochu jsem tady žertoval, že když se po cestě rozpadne, tak to alespoň nikdo neuvidí a stavaři si neuříznou pořádnou ostudu. Nic z toho se naštěstí nestalo, kaplička už je na svém novém místě. Ještě před začátkem stěhování museli celou stavbu podříznout těsně u základů. Doslova ji podřízli jako kmen stromu a podstrčili pod ní ocelové nosníky. Právě na nich tuto kapličku respektive Boží muka zvedl jeřáb, přenesl na auto a to ji převezlo asi o 70 metrů blíž k Moravským Budějovicím, kde už nebude stavbě nové silnice překážet."
Podobné malé kapličky či boží muka najdete na mnoha místech Česka. K venkovu patří, ale polovina z nich je ve špatném stavu. Někde se o ně vzorně starají nadšenci nebo dobrovolníci. Od Naděždy Hávové se mimo jiné dozvíte, proč se těmto malým stavbách říká boží muka a proč drobné církevní stavby v krajině vznikly.
"S fenoménem kapliček, božích muk a drobných plastik v terénu se setkáváme v době barokní, která výrazně ovlivnila tvář české krajiny v tom nejlepším slova smyslu, takže nám ji může závidět i okolní svět."
Smírčí kříže jsou z jednoho kusu kamene a jejich podoba odpovídá rozdílné řemeslné dovednosti tvůrce. Někdy jde jen o kameny přizpůsobené několika údery sekáčem do tvaru kříže. Jindy prozrazují vysokou profesionální úroveň práce kameníka. Boží muka jsou drobné stavby ve tvaru sloupu či pilíře, někdy krytá stříškou. Mají symbolizovat sloup, u nějž byl z rozhodnutí piláta Ponského bičován Kristus.
A Vladimír Kelner má na mysli třeba rok 1918:
"Kdy určitá národnostně vzepjatá vlna se obracela proti Římu, proti katolické církvi a doplatila na to řada překrásných barokních skulptur. Stejně tak musíme říct, že řada drobných staveb doplatila také na růst měst, protože v rámci urbanizačních projektů se často nepočítalo se záchranou těchto drobných staveb, které tak výrazně ovlivňovaly tvář krajiny."
Přesný přehled kapliček a božích muk v naší krajině neexistuje. Tyto sakrální stavby mají i různé vlastníky. Nejčastěji patří obcím nebo majitelům pozemků, na kterých stojí.
"Kácení aleje je pro místní opravdovou ránou do srdce. Lidé taky okolo nás stojí u plotu, naposledy si alej fotí. Někteří neskrývají ani slzy. Skoro 150 let staré stromy má v pamětí několik generací. Rudolfova alej v samém srdci olomouckých parků patří k zeleným klenotům města a je oblíbeným vycházkovým místem pro starší generace. Je to nejen tradiční nedělní hudbou v altánu, ale i vyhledávané místo pro cyklisty a maminky s dětmi. Někteří si myslí, že by se stromy kácet neměly, stačilo by je jen ořezat. Jiní připouštějí, že zásah je nutný. Už tu došlo kvůli padající větvi k lehčímu zranění a tak nakonec i když neradi, všichni připouštějí, že alej z roku 1866 musí k zemi."
"V aleji jsou více než dvě stovky stromů, kaštanů a lip a kácení je naplánováno do dvou etap. I když se to nezdá, tak přímo v centru Olomouce žijí vzácní živočichové a ti musí podle ochránců přírody dostat šanci přestěhovat se do jiných částí parku. V Rudolfově aleji žijí zvláště chránění netopýři, brouci a ptáci a proto se v první etapě kácí těch prvních 146 stromů. Na jaře příštího roku se místo nich vysázejí nové vzrostlé kaštany a s další etapou kácení se pak kvůli vzácným živočichům začne až za pět let."
"Zatímco původní alej tvořily jírovce a lípy, tak ta nová bude už výhradně z jírovců. Mají výhodu, že rostou velmi rychle. Odborníci slibují, že za 7 až 10 let by už stromy měly dosáhnout cílové výšky dnešní aleje. Takže to vypadá, že se tady v Olomouci středem Rudolfovy aleje budeme procházet ve stínu stejně vysokých i když trošku subtilnějších stromů nejdřív za deset let."
Kromě Rudolfovy aleje se regenerace dočkají i jiné lokality ve Smetanových, Čechových či Bezručových sadech. Objeví se tu i nový asfalt, lavičky či osvětlení. Celková částka na obnovu historických parků v Olomouci přesáhne sto milionů korun.
U muflonů a kamzíků je problém o to větší, že ne všem vadí. Pro myslivce jsou zpestřením v rajonu. Například v Jeseníkách žije asi 140 kamzíků, bohužel se jim líbí v místech, kde rostou vzácné rostliny a způsobují erozi půdy. Zdaleka však nejsou nejpalčivějším problémem. Ale například asijské slunéčko likviduje ta česká slunéčka a vrásky na čele dělá majitelům vinohradů. Když je totiž na podzim méně potravy, dá si klidně sladké ovoce. Pokud je mezi hrozny slunéčko, evropští vinaři vědí, že mohou várku hroznů vyhodit.
říká Jan Šíma, který se na ministerstvu životního prostředí zaměřuje na ochranu druhů. Stejně jako slunéčka se do Česka dostaly i další živočišné druhy. Některé z nich ovšem místo užitku přinášejí víc starostí. To je problém psíka mývalovitého nebo norka amerického.
Záchranou pro populaci raků měli být raci z Ameriky, ale nejsou. Přenáší mor, na který sami neumírají. Naše domácí druhy ale ano. A Milan Kopecký se za raky vydal do Světlé nad Sázavou.
"Stojíme u Žebrakovského potoka, který protéká takřka přímo Světlou, ale my jsme na jeho horní části, kousíček pod vodárenskou přehradou Kristiánka,"
říká Jiří Hladovec ze světelské radnice. A právě tady, kousek pod hrází, by raci měli být. My natáčíme večer, protože to je jediný čas, kdy je možné raky pozorovat. A Jiří Hladovec už první vidí.
"Já jsem zatím v tomto úseku viděl čtyři raky, ale zaplať Pán Bůh za ně."
"Napadá skutečně jenom raky a je velký rozdíl mezi cizími raky, kteří se sem jako invazní druhy dostaly v posledních letech, především američtí raci - rak pruhovaný a rak signální. Napadení odolávají a žijí dál. Nákazu však roznášejí při setkání se zdejšími raky. Ti chorobě velice rychle podléhají."
Vlastně se jim rozpadá tělo.
Místa, o kterých Jiří Hladovec hovoří, jsou několik stovek metrů po proudu Žebrakovského potoka směrem k Sázavě. Jak se tam ta nákaza mohla dostat?
"Pravděpodobně z nižších částí toku nebo třeba ze Sázavy. Ti američtí raci se vyskytují spíše v nižších polohách, takže je předpoklad, že tam mohlo dojít ke kontaktu našich říčních raků,"
dodává Jiří Hladovec ze světelské radnice. Račím morem se zabývají i čeští vědci. Úplně zachránit původní druhy před račím morem nelze. Lze ale vodní toky, kde se ještě vyskytují, izolovat a to je velmi účinné.
Když se řekne rašeliniště, většina lidí si představí tajemné příběhy z blat, kdy poblikávající světýlka bludiček zavedla pocestné do bažin. Rašeliniště a bažiny jsou i v Českém lese. Pro turisty bylo nyní nově zpřístupněno rašeliniště Podkovák. Mohou se tu projít po dřevěných chodníčcích. Vydal se tam i Jan Dvořák.
"Vypadá to podobně jako například příjezerní slať na Šumavě. To znamená, že je vytvořen takový prkenný chodník, klikatou cestou se dostanete až k samému jádru rašeliniště, kde je jezírko a u něj je altán s dřevěnými lavicemi. Lidé si tam mohou odpočinout a pozorovat prostředí kolem, vychutnávat si ten klid."
Čím je tohle rašeliniště tak výjimečné?
"Jedná se o první zpřístupněné rašeliniště v Českém lese. Ale především je výjimečné svojí flórou. Lidé zde uvidí například jedinečný liliovník bahenní, ale jako velmi dobrý nápad hodnotím i to, že na chodníku jsou některá prkna, kde jsou vyobrazeny stopy zvířat, které se tu vyskytují, včetně třeba tetřeva hlušce."
Rašeliniště Podkovák má rozlohu kolem pěti hektarů. Český les, jehož je součástí, je nejmladší Chráněnou krajinnou oblastí v Česku. Zahrnuje nejcennější území příhraničního pásu hor v délce asi 70 kilometrů. A co chystá vedení Českého lesa do budoucna?
"Už v příštím roce by chtěla správa CHKO Český les vytvořit tzv. vodní svět, kterým by návštěvníkům přiblížila zajímavosti o stojaté a tekoucí vodě a jejich obyvatelích. Možná by mnoho návštěvníků bylo překvapených, že veškeré potůčky a říčky se odtud ve finále vlévají až do Dunaje. A pokud vše dobře dopadne, tak už v příštím roce by mohla vzniknout tzv. bobří naučná stezka, protože bobr evropský je výjimečným obyvatelem právě Českého lesa."
Pokud dáváte místo procházce bažinou přednost projížďce na koni, pak je pro vás přímo stvořená nová hipostezka. Začíná v německém Rittersgrünu, který spojuje s Karlovarským krajem. Trasa byla vybraná tak, aby vyhovovala nejen zkušeným koňákům, ale také lidem, kteří ještě v sedle třeba nikdy neseděli. Více už Růžena Valková.
Volnost, svoboda, harmonie. Důvěrný a uzdravující kontakt člověka s přírodou, to jsou pocity, které můžete nově prožít v Karlovarském kraji. Německý Rittersgrün a malé městečko Nová Role spojila historicky první značená přeshraniční hipotrasa.
"U nás vede přes Boží Dar, Pernik, Nové Hamry, na Děpoltovice, Starou Roli do Karlových Varů,"
říká novorolský starosta Václav Heřman. Trasa je dlouhá 40 kilometrů, jak ale z jeho slov vyplývá, je přesvědčen, že ji jezdci a především i koně bez problémů zvládnou.
"To je vzdálenost, kterou by měli jezdci ujít. Využijí jednotlivých areálů na naší straně a obráceně, naši jezdci, kteří budou chtít vidět jak to vypadá v Německu, využijí areály na německé straně."
Díky vybudované stezce si tak z koňského hřbetu budete moci vychutnat nejen nevšední pohled na Krušné hory, ale také na přírodu a krajinu na německé straně.
Přehrada Šance na řece Ostravici v Beskydech projde rekonstrukcí. Ta potrvá přibližně tři roky a bude stát půl miliardy korun z rozpočtu Povodí Odry a ministerstva zemědělství. Dílo, které je zásobárnou pitné vody pro část Moravskoslezského kraje, letos slaví 40. výročí svého vzniku a opravami podobného rozsahu dosud neprošlo. Podrobnosti má Michal Schoffer.
Odpálením symbolické nádrže jen několik metrů od vodní hladiny vodohospodáři oslavili 40. výročí vzniku přehrady i zahájení největší rekonstrukce v jejích dějinách, říká technický ředitel povodní Odry Petr Březina.
"Přehrada byla v době, kdy byla projektovaná, velice bezpečná. Předpisy od té doby postoupily dál, nároky jsou vyšší a z toho důvodu bude provedená rekonstrukce. Ta přehrada by měla převést i největší povodeň. Používáme označení až deseti tisíciletá."
Během následujících tří let přehrada mimo jiné získá nový boční přeliv na pravém břehu. Modernizací projde také řídící systém a technologická zařízení. Během prací bude stejně spolehlivě chránit před povodní a neomezí to ani dodávky vody, ujišťuje Jiří Šašek z Povodí Odry.
"Pokud nedojde k nějakému extrémnímu suchu, tak toto zajistíme. Jinak ostravský vodovod je propojen navzájem, takže může vypomoci Kružberk, Morávka."
Přehrada Šance vznikala v letech 1964 až 96 v údolí Starých Hamer. Stavbě ustoupilo 135 domů a 60 chat. Šlo v té době o největší sypanou hráz v republice. Největší zkoušku zažila v roce 1997. Nebezpečnou povodeň sledoval s obavami i hlavní projektant Miloslav Janda.
"To víte, člověk si říká, udělali jsme, co jsme mohli, ale příroda je mocná. Člověk jisté obavy má."
Přehrada Šance dodala za čtyři desetiletí téměř půl druhé miliardy kubíků vody a díky turbínám pod hrází i přes 130 milionů kilowat hodin elektřiny.
Při Toulkách jsme se podívali do různých koutů Česka a zakončit je můžeme na vinici. V Česku se totiž konal Festival otevřených sklepů. A jak to vypadá s letošní úrodou. Zdá se, že bude o polovinu nižší. Zato kvalita bude mimořádná. Podle vinařů může za pokles úrody špatné jarní počasí.
"Nám trošičku do kvetení zapršelo, takže tím se přirozeně snížila úroda téměř o jednu polovinu. Potom byl krásný podzim, srpen, září a v podstatě do 10. října krásně svítilo sluníčko, takže hrozny byly vyzrálé. Kombinace nižší úrody a krásného počasí bude tento ročník dělat výjimečným,"
říká Marek Babiš z Národního vinařského centra. Nízkou úrodu čekají vinaři v celé Evropě. Když přišla v minulých dnech sněhová kalamita, mnohé milovníky vína napadlo, zda už se připravuje ledové víno. Ale na něj je podle Marka Babiše příliš brzy. Musí být minus 7 stupňů a takové mrazy ještě nebyly.
"Byli bychom samozřejmě rádi, aby mráz přišel co nejdříve, aby všichni vinaři už měli hrozny ve sklepě a mohli vyrábět víno. Nicméně z těch minulých let máme zkušenosti, že mráz přichází tak ve druhé polovině prosince. Ale když bude nějaký vpád studeného vzduchu a bude minimálně minus 7 stupňů Celsia, tak vinaři ihned vyrazí do vinice, byť i třeba ve dvě hodiny ráno."
Češi pijí víno v posledních letech stále více. Ročně vypijeme kolem 17 litrů. V Evropě je však průměr od 25 do 32 litrů vína.
