Toulky po regionech
Na horách už leží sníh a my se vydáme do Krkonoš, kde se chystá prodej známé, ale také kontroverzní stavby - Labské boudy. Z vrcholků hor se půjdeme ohřát a proč ne třeba v tropickém skleníku v Liberci, který nabízí nejednu atrakci. I odstřel těžní věže může být pro někoho atrakcí, pro někoho loučením s kusem života. Tak se na to dívali havíři, když šla k zemi věž v Doubravě. Vydáme se i pod zem - v Moravském krasu zpřístupnili už pátou jeskyni Výpustek, která bývala přísně tajným krytem. Možná i v podzemí žijí skřítci, ale ta pravá Pohádková říše vzniká v Moravské Třebové. Račí ocásky vám tu může v restauraci naservírovat třeba Ježibaba. Zapít je můžete Svatomartinským vínem, která má dvousetletou tradici.
Nebude to mít vliv na bezpečnost návštěvníků Krkonoš? Nechyběla by Labská bouda?
Správě Krkonošského národního parku se také nelíbí, že majitelé mluví v inzerátu o Labské boudě jako o ziskové. Podle mluvčího Radka Drahného nemůže žádný podnikatel na provozu tak velkého zařízení, které je odstřižené od lyžařských areálů a dalších možností zábavy, vydělat. Loni správa parku udělila majitelům pokutu za koncert hudební skupiny a borůvkový bál. KRNAP si stěžoval i na zničené trávníky a kleč podél cesty z Pece pod Sněžkou na Luční boudu. Jak vše kolem Labské boudy dopadne, se teprve uvidí.
"Před deseti lety členové Albeřické speleologické společnosti bádali v novodobých důlních dílech uranového průzkumu a objevili propad nad štolou jednoho ze středověkých stříbrných dolů zřejmě z Gendorfovy doby ještě se zachovalými stopami po želízcích. Objevili to, o čem se vědělo jenom ze starých zápisů a z legend. Stezka zčásti vede po skutečných starých hornických chodnících. Vysvětluje co a jak se dolovalo, instalovány jsou tu balvany základních rud, i nákresy, jak se v nejstarších dobách ruda zpracovávala, kde stávaly pece a také stará bouda Berghaus. Navíc je vysvětlen i geologický původ Krkonoš a upozorněno je i na vznik některých zajímavých geologických jevů, třeba skalní jehly."
Do dvou let se plánuje i sestup do podzemí dolu jako 11. zastávka naučné stezky.
"Toto je pavilon, který se nazývá květnice. On totiž shromažďuje archaický sortiment, který býval v zámeckých oranžériích. Především jsou tady doslova unikátní kamélie, nejstarší v Evropě - to je taková dominanta. A kolem je sortiment, který býval snášen z celého světa. Byly to ve své době senzace, nové kultivary a to všechno je tady jako by bez ladu a skladu."
Za pozornost stojí i tvar skleníku Botanické zahrady. Máte totiž pocit jako by jste se ocitli v nějakém sci-fi filmu. Skleníky jsou ve tvaru jakýchsi buněk, které s trochou nadsázky vypadají jako iglú.
"Je to tvar prazvláštní, musí se říct, že ani dva skleníky nejsou stejné. Je to ale vždy takový podobný harmonický tvar, který opravdu napodobuje přírodě blízké struktury. Dá se nazvat třeba drúzou krystalů a nebo sestavou buněk v rostlinném pletivu."
Botanická zahrada teď připravuje nových projekt. Kousek od ní totiž leží zoo a sady. Uvažuje se proto o propojení. Vzniknout tu má vyhlídková věž. Ta však nebude na kopci, ale v údolí.
"V té věži bude hlavně výtah, který dostane invalidy z nízké úrovně zoo do vysoké úrovně botanické zahrady. A bude tam i možný průhled do korunového prostoru arboreta, což je atrakce."
Už hodinu před avizovanou demolicí postával před hlavní vrátnicí dolu Doubrava bývalý havíř Jindřich Jirsák. Na této šachtě pracoval 25 let. Na neobvyklou událost se patřičně oblékl. Na hlavě měl kovbojský klobouk zdobený malými překříženými hornickými kladívky a neskrýval dojetí.
"Je to strašné, je mi to líto. Chci si teď koupit černé pivo na smutek. U srdce to bolí."
Dojatý bývalý horník vzpomínal hlavně na chlapské přátelství, které sebou těžká práce pod zemí nese.
"Je to kus mého života, tady přes tu bránu jsem chodil. Tam to žilo a nejlepší je to, že jsme byli kamarádi."
Mluvčí OKD Věra Breiová vysvětluje, že demolice věže byla nutná.
"Likviduje se celý povrchový areál Doubravy. Zbytek uhlí už se dotěží spodní cestou propojením s dolem ČSA."
"Hodně náročné, nebezpečné a dlouhá příprava. Je to ocelová konstrukce, která je specifická v tom, že každá těžní věž je jinak stavěná."
Odstřel ohlásila siréna a pak už přišla velká rána, oblaka dýmu a 50 metrů vysoká věž se skácela k zemi.
Pro bývalého horníka Jindřicha Jirsáka to byl dojemný pohled.
"Je to kruté, je to strašné. Kouř, čoud. Ta slzička se tam tlačí, je to kus života."
Ostatní přihlížející zase ocenili profesionalitu střelmistra.
"Bylo to perfektně udělané, pěkně spadla tam, kam to chtěli."
Na místě bývalé věže chce OKD postavit malý pomníček.
Později Výpustek obsadila armáda, která tu v 60. letech začala budovat supertajné velitelské stanoviště. Stavbu se dařilo léta úspěšně tajit. Co přesně se nachází v podzemí, netušili ani obyvatelé nedalekých Křtin. Robert Dvořáček k útvaru ve Křtinách nastoupil na začátku 70. let jako voják základní služby a pak v něm až donedávna sloužil jako voják z povolání. Podzemní kryt byl určen pro velení armády, které tu mohlo přečkat jaderný i chemický útok.
Návštěvnická trasa ve Výpustku vede ložnicemi mužstva, kolem pracoviště spojařů, či místností s dosud funkční úpravou vzduchu. Zdá se, jako by armáda kryt opustila před několika dny. Jeskyně ale připomíná i starší vojenskou historii. Podzemní německou továrnu na výrobu součástek do leteckých motorů. Výpustek česká armáda opustila v roce 2001. Zhruba před rokem pak objekt včetně venkovního areálu převzala Správa jeskyní. Zbourala část provozních budov a na jejich místě zbudovala parkoviště pro návštěvníky, říká vedoucí Správy jeskyní Moravského krasu Jiří Hebelka. Prohlídkovou trasu v budoucnu rozšíří expozice o využívání jeskyně člověkem či o některé paleontologické nálezy.
"Předpokládáme, že provoz bude probíhat do konce prosince. Potom bude jeskyně v lednu a v únoru uzavřena a od března již nastoupí do řádného provozu jako pátá zpřístupněná jeskyně v Moravském krasu."
"Počty raků říčních se tu během šesti let úspěšně stabilizovaly a v příštích třech letech už bude olomoucká radnice se zoology pouze pomocí takových speciálních košů z Finska kontrolovat, jak se raci na nových místech usadili a jestli se rozmnožují. Dnes jsme se dívali, jak zoolog Miloš Holzer vypouštěl poslední dvě desítky takových dospělých ráčků zhruba deseticentimetrových do vody. Celkem jich tu během šesti let opatrně vrátil do přírody na Olomoucku neuvěřitelných 3200. Zkrátka vzácný rak říční už se nám tu na Olomoucku dobře zabydlel. Má tu kvalitní potravu, čistou vodu a také dostatek úkrytů."
Zdá se tedy, že má rak říční už v návratu do přírody vyhráno.
"S určitou výhradou. Rak říční ještě s rakem kamenáčem i nadále patří k ohroženým druhům zákonem chráněným. Velké nebezpečí teď pro ně znamenají jiné druhy raků. Je to rak pruhovaný a signální, kteří pocházejí z Ameriky. Ti se sem dostali hlavně díky gurmánům, kteří si pochutnávají na jejich mase. Tito raci se dostali také k nám do volné přírody a vytlačují naše původní druhy. Přenášejí totiž na ně račí mor. Naštěstí na Moravě se tito nepůvodní raci zatím neobjevují."
"Pohádková říše v Moravské Třebové by měla vzniknout na Knížecí louce v jižní části města. Je to první projekt svého druhu a součástí říše by mělo být muzeum českých pohádek a filmů s pohádkovou tématikou. Dále pohádková zahrada, pohádková restaurace, případně hotel. Návštěvník by tu mohl vidět například Sněhurku, Karkulku, draka, princeznu Arabelu nebo Rumburaka a tak dále. Ve stylové restauraci budou obsluhovat rovněž pohádkové bytosti. V zahradě by se měly hrát pohádky. Měl by to být projekt, který rozšíří turistickou nabídku Moravské Třebové o další aktivity zábavního charakteru, ale zároveň nabídne i relaxační zónu."
"Pardubický kraj, u nás nejméně navštěvovaný region a Moravsko-Třebovsko jako jeho součást chce nabídnout atraktivity, které by turisty přilákaly. Zatím totiž nevyužívá podle odborníků všechen potenciál cestovního ruchu. Takže projekt Pohádková říše má punc jedinečnosti a může zvýšit konkurenceschopnost města i regionu."
Ke každé pohádce patří i zámek a ten v Moravské Třebové mají. Bude součástí Pohádkové říše?
"Ano, Knížecí louka je totiž kousek od zámku. Mimochodem například zřízení středověké mučírny výrazně zvýšilo jeho návštěvnost a to až o neuvěřitelných 800 procent. Také prostory zámku a zámeckých zahrad by chtěli moravskotřebovští napojit na projekt Pohádkové říše."
Krásně snít se dá nejen u pohádky, ale také u sklenky mladého vína. Za svatomartinským vínem se vydáme tam, kde je vinic nejvíce a to je jižní Morava. Ochutnat víno se vypravil i Bohumír Mazáč.
"Samozřejmě označení Svatomartinské pod sebou zahrnuje vína mladá a podle toho ta vína musí vypadat. Požadavek na tato vína je, aby byla svěží s pikantní kyselinou. Nechceme, aby to byla už vína úplně hotová se vším všudy, vyzrálá. Ono to ani není možné. Chceme, aby se ukázala v té podobně, v jaké momentálně jsou, tedy jako krásná svěží, velmi příjemná mlaďoučká vína."
"Chtěli jsme využít příležitosti, že skutečně je zájem o ochutnávání mladých vín právě v této době a proto vína jsou takto připravována a takto chystána."
Zájem o Svatomartinské víno stále roste. Zatímco před třemi lety bylo Svatomartinského prodáno přes 150 tisíc kusů lahví, letos by měl počet překročit 600 tisíc. Svatomartinské víno budou moci prodávat jen vinaři, jejichž vzorky prošly náročným hodnocením.
Milovníci vín se například sešli v Brně na náměstí přesně v 11 hodin. Neodradilo je ani husté sněžení. Připraveno bylo na 3000 skleniček a 13 vinařů. Předseda Vinařského fondu a zároveň jihomoravský hejtman Stanislav Juránek připomněl dlouhou tradici svatomartinských vín.
A pak už mohlo začít ochutnávání. Jaké je víno letos?
"Já mám první, teprve ochutnávám, ale už jsem měl před 14 dny v Čejkovicích. Předmartinské jsem měl. - Chutná, je velice dobré, škoda to počasí. Je to vynikající, mělo by to být každý týden."
Mohu se zeptat, jaké je?
"Studené, ale dobré. - Kyselé, výborné, suché, všechno tady máte."
Svatomartinské víno se může pít nejen do rána, ale až do února, kdy už ho podle vinařů nahradí nová hotová vína z letošní úrody.
