Toulky po regionech
Jsou malé, modré a rostou v lese. Jak už asi tušíte, na začátku Toulek po regionech se vydáme za borůvkami. Jejich sezóna vrcholí a v Borovanech pořádali Borůvkobraní. V přírodě zůstaneme, ale vyrazíme za ohroženými mravenci. Jejich kolonie je největší ve střední Evropě. Podíváme se do Liberce, kde se sešli automobiloví veteráni. Vylezeme na novou rozhlednu v Krkonoších i do podzemí jeskyně Balcarka. Zjistíme, jak v Turnově vznikají šperky. Pak se budeme trochu bát a zkoumat mumie v Moravské Třebové. Na závěr vás pozveme na některé památky, které chystají pro turisty řadu novinek.
"U nás můžete ochutnat borůvkové knedlíky a taky borůvkové pivo. Tyto speciality máme ve speciální borůvkové hospodě v areálu zámku. Potom jsou tu různé borůvkové koláče, palačinky, samotné borůvky, kašička z borůvek se šlehačkou. Samé dobroty."
Do Borovan přijelo množství jedlíků a stejně jako loni se soutěžilo. A v čem jiném, než v pojídání borůvkových knedlíků. Kupodivu zvítězil náhradník Ondřej Posejpal, který do sebe dokázal nasoukat 31 kynutých knedlíků. O jeden tak překonal rekord loňského vítěze Miroslava Helebranta. Knedlíky nebyly borůvkami jenom plněné, ale polité i tzv. žahourem.
"Žahour je taková borůvková omáčka. Jsou to rozvařené borůvky s cukrem, s máslem a ještě zahuštěné buď škrobem nebo pudinkem a je to teplá omáčka, sladká, borůvková."
Návštěvníci se tu dozvěděli také o léčivých účincích borůvek, jak je pěstovat. Bylo tu divadlo, muzikanti a historické kolotoče. Po loňském ročníku slavností, kdy se po borůvkách jen zaprášilo, se tentokrát sběrači předzásobili. V žaludcích návštěvníků skončila celá tuna lesních borůvek. Do sběru se zapojila většina obyvatel města.
V lesích a na loukách však nenarazíte jen na houby a borůvky. Můžete tu potkat i mravence. Ochranářům se u obce Štěměch na Třebíčsku podařil jedinečný objev. Našli tam kolonii ohroženého mravence, která je největší ve střední Evropě. Nebojácně se tam vydal i Michal Malý.
Právě teď stojíme poblíž obce Štěměchy na chráněné louce, kde se říká Na vrchách. Je to kousíček od místního vysílače, to je takový orientační bod a já už tu vedle sebe mám ochranáře pana Václava Křivana. Jdeme po stopách zdejších chráněných mravenců. Čím jsou výjimeční?
"My se nacházíme na lokalitě, kde žije velice vzácný mravenec, který má latinské jméno Formica foreli. Patří do skupiny zvláště chráněných mravenců z rodu Formica. Výjimečný je tím, že žije na několika posledních lokalitách. V Česku je jich asi pět. Výjimečnost této lokality spočívá v tom, že je široko daleko největší a to nejen v našem regionu, ale dokonce v celé střední Evropě. Mravenci tu žijí asi v 600 hnízdech, což je unikátní. Největší dosud známá lokalita měla asi 100 hnízd."
Jak procházíme loukou, tak jsme přímo na jedno z těchto mravenišť narazili. Pojďme se na ně podívat zblízka.
"Takový základní rozlišovací znak je umístění toho hnízda a materiál ze kterého je postaveno. Je to vždy místo, kde je nižší vegetace nebo jako třeba tady, kde bylo místo narušeno taháním dříví z lesa."
Mě už tu nějaký hmyz štípe, doufám, že to není váš mravenec. Jsou agresivní?
"Jsou poměrně agresivní, protože to je druh, který je zvyklý žít na pastvinách. Aby pasoucí se dobytek odradil, tak proto jsou takoví lehce agresivní. Samozřejmě když se půjde člověk v sandálech projít po louce, tak pozná, že se mravenci dokáží ubránit i člověku."
Mravenec rodu Formica foreli prý snadno prokousne kůži a vstříkne do ní kyselinu mravenčí, která následně pekelně pálí.
"Taková štiplavá bolest, která rychle pomine. Nejsou nijak nebezpeční."
Tito mravenci jsou naopak velmi prospěšní přírodě. Pomáhají udržovat váhu celého ekosystému tím, že požírají různé jiné druhy hmyzu jako jsou housenky a larvy.
Liberec v červenci ovládly historické automobily a motocykly. Připomněly 115. výročí, co baron Theodor von Liebieg uskutečnil historicky první dálkovou jízdu autem. Na naleštěné auto veterány se zašla podívat Ivana Bernáthová.
"Sjely se sem desítky automobilů, které se ucházejí o titul Dědeček automobil. Velkému zájmu se těšil nejstarší vůz Renault z roku 1909. Vyznavače sportovní jízdy lákaly vozy MGA - cupé. Například Jaroslav Burian z Liberce získal parádní sporťák jako nepojízdný vrak z Německa. Vůz neměl vůbec motor, ten si nový majitel přivezl v bednách a musel ho dávat dohromady. Nejfotografovanějším se pak stal automobilový manekýn stříbrná Škoda Populár z roku 1936. A ti všichni si připomněli dobu, kdy se liberecký textilní magnát Theodor von Liebieg vydal na první 2000 kilometrů dlouho cestu do německého Gondorfu a s vozem Benz Victoria to zvládl za 12 dní. Majitel nejstaršího vozu Renault Jan Zápotocký mi ale připomněl, že by se svým auto veteránem nemohl při cestě zacházet tak jako jeho pramajitelé. Ti museli zastavovat každých 300 kilometrů a doplňovat nejen benzín a vodu, kterou nabírali v potoce, ale museli měnit i třetinu oleje a ten starý vypouštěli na zem. Na životní prostředí se tenkrát nehledělo."
A kdo nakonec získal ocenění Dědeček automobil?
"Myslím, že zaslouženě z mého amatérského pohledu získal ocenění zmíněný stříbrný manekýn Škoda Populár. Jedná se o verzi závodního vozu pro Monte Carlo, určenou spíše pro parádu. Byly vyrobeny jen 4 kusy a ten vůz má špičkový design a aerodynamiku, která by prý obstála i v dnešním aerodynamickém tunelu. Majitel Zdeněk Touš z Karlových Varů se s ním piplal 6 let, protože ho získal ve formě totálního šrotu, ale teď při spanilé jízdě Libercem ve slunci nádherně září."
Při jízdě automobilových veteránů je jistě čas pořádně si vychutnat okolní krajinu. Ještě lepší pohled je z rozhledny. Nová rozhledna vyrostla v Krkonoších. Vysoká je 31 metrů a stojí pod vrcholem Hnědého vrchu. Dojet k ní můžete lanovkou z Pece pod Sněžkou. A co z ní uvidíte? Jak zjistil Jiří Fremuth, tři nejvyšší hory Česka, dále pak Obří důl a za dobrého počasí i Jeseníky.
"To místo je složité kvůli větru a sněhu, tak ta rozhledna musela být dobře staticky vymyšlená,"
říká architekt Michal Rosa, který rozhlednu navrhnul tak, aby dobře odolávala rozmarům počasí. Ostatně prudká bouře vyhlídku poctila hned při slavnostním otevření. Ochranáři si pak vymínili, že rozhledna nesmí narušit ráz krajiny.
"Chtěli použít co nejvíc dřeva a chtěli, aby rozhledna byla co nejvíc průhledná. Dokonce jsme z různých významných míst Sněžky a podobně dělali zákresy do fotek, aby bylo vidět, jak rozhledna naruší panorama. Toho dřeva se mnoho použít nepovedlo, protože právě s ohledem na vítr bylo třeba použít hodně oceli, ale mám pocit, že ten kompromis je rozumný."
"Je to moc pěkný, hodí se sem i do toho prostředí,"
zhodnotila rozhlednu jedna z turistek. Starosta Pece pod Sněžkou Alan Tomášek říká, že nová rozhledna může do Pece přilákat další turisty. Ale současně může ulehčit tradičním cílům turistických tras.
Dá se říct, že rozhledny rostou jak houby po dešti. Ta v Krkonoších není jediná. Další byla postavená nad osadou Stradonice na Lounsku a to v místech bývalého keltského opida. Její podoba vychází právě z historického charakteru místa. Připomíná strážní věž keltských opevnění a nabízí výhled na Krušné hory a na České středohoří. Nová rozhledna je i na kopci v Židlochovicích na Brněnsku. Je vyrobena ze dřeva akátu, kterým je tato lokality porostlá. Připomíná dřevěnou hradní věž. Nabídne pohled na Brno i na Dyjsko-svratecký úval.
Z rozhleden se teď vydáme do podzemí. Turistům se po dvou letech rekonstrukce otevřela jeskyně Balcarka. Jak uslyšíte od Gabriely Grmolcové, jedná se o jednu z nejbohatších krápníkových jeskyní Moravského krasu.
"Dámy a pánové dovolte mi, abych vás jménem Správy jeskyní ČR přivítal na dnešním slavnostním otevření,"
vítá příchozí vedoucí Správy jeskyní Moravského krasu Jiří Hebelka. Jeskyně je v současné době očištěna od tun starého materiálu, který dříve poněkud zastiňoval její krásu. Dělníci přitom museli být při rekonstrukci co nejšetrnější kvůli krápníkové výzdobě. Použitý materiál vynášeli ručně.
"Jeskyně Balcarka byla v minulosti objevována postupně, od roku 1923 do roku 1948. Protože tenkrát nebyly finanční prostředky na to, aby se materiály vynášely ven, tak při každé rekonstrukci ty materiály zůstaly uvnitř jeskyně. Takže jedním z cílů rekonstrukce bylo odstranit staré materiály, pozůstatky zpřístupňovacích prací."
Odstranily se betonové chodníky, schodiště i kamenné skládky.
Celkově se chodby jeskyně Balcarky prodloužily o 800 metrů a k novinkám patří také muzeum.
"Které bylo krátce zpřístupněno v roce 1938 a tam jsme zbudovali expozici lovců sobů, medvědic a medvíďat."
Podle Jiřího Hebelky jde o jednu z nejbohatších jeskyní Moravského krasu na krápníkovou výzdobu.
"Jeskyně Balcarka podle mého názoru patří k těm nejhezčím jeskyním Moravského krasu a rekonstrukcí se její atraktivita ještě zvýší."
Pod zemí se nenacházejí jen jeskyně, ale i drahé kamení. Svoji tradici šperkařství a kamenářství si připomněl v uplynulých dnech i Turnov. Na náměstí se opět brousily drahé kameny a vznikaly šperky jako třeba před sto nebo dvěma sty lety. Jak stará vlastně je tato turnovská tradice, to ví Milan Brunclík.
"Podle kroniky Václava Hájka z Libočan sahá tato tradice do doby Karla IV., protože podle té kroniky to byl právě on, kdo tady nechal hledat drahé kameny. Archeologové by řekli, že ta tradice sahá až do mladší doby kamenné, protože už tehdy lidé používali zdejší drahé kameny k výrobě nástrojů, ale zcela seriózně a přesvědčivě rozmach kamenářského a šperkařského řemesla tady nastal v 18. a 19. století."
Tématem letošních slavností je Albert z Valdštejna a Židé.
"S kamenáři a šperkaři to souvisí, protože pořadatelé slavností zjistili, že to byl právě Albrecht z Valdštejna, kdo Židy v 17. století do Turnova přivedl a Židé se šperky obchodovali a vlastně tak přispěli k pozdějšímu rozkvětu řemesla. Kromě stanu s brusiči drahých kamenů a šperkaři se tak tady na turnovském náměstí konají v rámci doprovodného programu i divadelní a taneční představení inspirovaná právě tou dobou Albrechta z Valdštejna. Samozřejmě k ní patří i šermířská vystoupení."
Lidé si dokonce mohli drahé kameny odnést. To když si v písku sami narýžovali české granáty. Chce to dobré oko, protože tmavě rudý granát není v písku téměř vidět.
Vědci zkoumají staroegyptské mumie, které se nacházejí překvapivě u nás a to v Moravské Třebové. Díky technologickému pokroku se dají zkoumat věci, o kterých si vědci před třiceti lety mohli nechat jen zdát. Více už Věra Pavlasová.
V současné době u nás probíhá výzkum devíti staroegyptských mumií. Národní muzeum, Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur si ke spolupráci přizvalo i Městské muzeum v Moravské Třebové. Důvod je jednoduchý. Vlastní totiž staroegyptskou mumii princezny Hereret. Je jednou z devíti, která výzkumem prochází, vysvětluje ředitelka muzea Jana Martínková.
"Zatím prodělala ambulantní vyšetření na počítačovém tomografu. Kromě počítačové tomografie by měl výzkum spočívat v analýze stabilních izotopů, která by měla například zjistit něco o složení stravy starých Egypťanů. A pokud vím, měly by být na mumiích využity i nějaké kriminalistické metody, které by mohly ukázat vzhled těchto lidí, jejich podobu."
A bude to muzeu k něčemu, že bude znát jak princezna vypadala, případně, co před více než 2 tisíci lety jedla?
"Ano, jsme zvědaví na všechno, co se můžeme o mumii v naší sbírce dozvědět. Víme, že tato mumie byla nalezena v Thébách, že je to mumie mladé ženy, která žila v 1. století před naším letopočtem a zemřela mezi 20. a 30. rokem života. Zatím neznáme příčinu jejího úmrtí. Je možné, pokud výzkum opravdu splní všechna očekávání, že se i toto dozvíme."
Je hezké, že se o mumii odborníci dozví něco z jejího života. Naskýtá se ale otázka, zda ji zkoumání nepoškodí.
"Kartonáž na tom není tak špatně. Ta byla poškozena patrně při vykrádání mumie a byla v roce 1970 restaurována. Horší je to s mumií. Ta není zcela kompaktní, ale neměl by to snad být takový problém při výzkumu."
První výsledky výzkumu staroegyptských mumií včetně té z muzea v Moravské Třebové, by měly být zveřejněny na podzim letošního roku.
Noční prohlídky, tak jak je připravili zástupci hradu, byly jedním velkým divadelním představením. Návštěvníci tak měli jedinečnou možnost zažít tajnou svatbu z konce 16. století. A zazněla i známá věta:
"Přítomní snoubenci - Ferdinand vévoda Tyrolský a Filipina Velserová hodlají po náležité úvaze vstoupit do stavu manželského."
Proč se pořadatelé rozhodli sehrát právě příběh Filipiny Velserové a Ferdinanda Tyrolského, mi prozradil Vladislav Adam, spoluautor námětu o tajné lásce vévody a prosté ženy.
Jak se vlastně liší noční prohlídka od denní mi vysvětlil průvodce Michal Kuchta.
"Tato noční prohlídka je věnovaná jen Filipině Velserové, kdežto při běžné prohlídce hradu se projde celá devítisetletá historie Křivoklátu od počátku 12. století až do doby první republiky nebo doby úplně nejnovější.
Na zámku v Duchcově na Teplicku zase při nočních prohlídkách ožívá známý svůdník Giacomo Casanova, který tu prožil poslední roky svého života. I tady měl prý mnoho obdivovatelek a některé z nich mohli spatřit návštěvníci zámku na vlastní oči. Ožívají tu příběhy, které Casanova prožil s komornými a šlechtičnami z okolí. Například vyznává lásku jedné ze svých obdivovatelek, baví se v kruhu krásných šlechtičen a nebo se pohádá s komornou, která o něm prý roznáší klepy.
Hrůzostrašné příběhy pak ožívají na Šumpersku. Na téma zdejších čarodějnických procesů byly popsány stohy papíru. Za oběť jim padlo 25 nevinných lidí. Tuto dobu připomíná expozice ve sklepeních Geschaderova domu. Právě zde žil Heinrich Peschke, který vyráběl zvláštní luxusní textilii, které se říkalo trip. Byl to jakýsi polosamet. Dařilo se mu a možná měl někdo zálusk na jeho živnost a neunikl pozornosti inkvizice. Jako jediný ze šumperských obětí inkvizičních procesů se nikdy nepřiznal. Jeho manželka byla po mučení popravena, on byl údajně mučen 11 let a zemřel ve vězení jako poslední oběť losinských a šumperských procesů. Jak uvedla Věra Tomolová, expozice vás přenese do 17. století.
"Celý prostor bude ztvárněn scénograficky. Vodítkem v těchto prostorách budou osvětlené křížky v podlaze, které symbolizují počet těch nevinných obětí. Postaveno to bude na osobě pana Peschkeho."
Expozice by měla být hotová v lednu příštího roku.
"Internetové stránky má dnes snad každá významná i méně známá památka. Ovšem málokterá nabízí v rámci webové prezentace interaktivní hry, díky kterým se hráč dozví o památce zajímavé skutečnosti i podivuhodné pověsti, nejen holá historická fakta. Na stránkách www.rabi.cz se tak můžete pustit například do hledání Žižkova oka a dozvíte se tak, že podle pověstí přišel slavný vojevůdce o své druhé oko právě při obléhání hradu. Nebo když budete úspěšní v lovu opice, která běhá po hradě, budete si moci přečíst neobvyklou pověst o opici, která utekla hradnímu pánovi a co všechno to způsobilo. Celkem je her pět, jsou výtvarně zajímavé a vtipné a hrát je mohou i děti."
