Toulky po regionech

Foto: www.veteranarena.cz
0:00
/
0:00

Začátek Toulek po regionech patří průzkumu egyptských mumií, podíváme se na novou poutní cestu na Svatém Kopečku i do vesničky Pozďatín na Vysočině, kde vzniká orloj pro Brno. Připomeneme stoleté výročí, kdy přišli do Punkevních jeskyní první turisté. Zjistíme, jak stavbaři chrání vzácné rorýse a netopýry - staví jim totiž bytečky. Podíváme se také, jak funguje záchranná stanice pro zraněná a opuštěná zvířata. V Olomouci se otevřelo nové muzeum - Veterán Arena - je tu i unikátní auto, ve kterém jezdil herec Hugo Haas.

Víte, kdo je Haruška? Nejvíce zachovaná egyptská mumie v českých sbírkách. Prošla unikátním projektem, který je zaměřený na výzkum staroegyptských mumií v Česku. Těch je ve zdejších muzeích kolem dvacítky. Momentálně je Haruška v Liberci na výstavě nazvané Královny Nilu, ale před nedávnem prošla komplexním průzkumem počítačové tomografie. Jaká byla a na co zemřela, o tom více zpravodajka Ivana Bernáthová.

Haruška, foto: Khalil Baalbaki
Haruška sice nebyla královnou, ale ve městě Achmín, kde žila za vlády ptolemaiovské dynastie, patřila k vyšší společenské vrstvě. Teď jako první prošla komplexním neinvazivním skenováním na známém CT, informuje egyptolog Pavel Onderka.

"Tento výzkum Národní muzeum provádí ve spolupráci s diagnostickým centrem Medisken, které tady provádí samotné ct skenování mumií, na kterém výzkum stojí. Používáme potom další metody, např. analýzu stabilních izotopů, která nám umožňuje vyjádřit se ke stravě starých Egypťanů, tedy těch zkoumaných jedinců."

Teď se zkoumá stavba kostry mumií, části zachovalých tkání, případně amulety, které byly do obinadel vkládány. Vědci se mohou dozvědět, jakými nemocemi tito lidé před smrtí trpěli, případně jaké metody léčení podstoupili. Vědí už na co Haruška ve věku 25 až 35 let zemřela.

Pavel Onderka, foto: Khalil Baalbaki
"Lze předpokládat, že zemřela na tzv. hodgkinský lymfom, což by mělo být zhoubné onemocnění lymfatického systému, které v současné době už nepředstavuje smrtelnou chorobu. Tato Haruška, která žila před sto generacemi, asi nejlépe demonstruje úspěch moderní vědy."

Průzkumem prošlo už deset mumií z českých sbírek. Dalších deset na vyšetření počítačovým tomografem čeká.

"Asi nejvýše postaveným je hodnostář Kenamon, jehož mumie a rakev je v současné době uchovávána na státním zámku Kynžvart. Jednalo se o jakéhosi ministra financí. Kenamon je datovaný do druhého tisíciletí před naším letopočtem, do vlády 18. dynastie. Zbývající mumie spadají do prvního tisíciletí před našim letopočtem."

Všechny získané poznatky egyptologové shrnou do knihy a do roku 2013 by rádi uspořádali výstavu včetně 3D modelace těl mumií. Návštěvníci libereckého muzea měli jako první v Česku možnost dozvědět se na výstavě přímo u mumie Harušky dosavadní výsledky unikátního průzkumu a byli nadšeni.


Na Svatém Kopečku u Olomouce byla otevřena nová poutní cesta. Navázala na cestu z Velehradu na Svatý Hostýn a dnes tvoří dohromady padesátilometrový úsek s cílovou stanicí právě na Svatém Kopečku. Byla otevřena 22. května u příležitosti 15. výročí návštěvy papeže Jana Pavla II. Proč se rozhodli vybudovat poutní stezku, to je otázka pro Zoru Krejčí z Matice svatokopecké.

"Jednak nás částečně inspirovala naše sesterská Matice velehradská a svatohostýnská, která v roce 2008 otevřela obdobnou stezku mezi těmito dvěma moravskými poutními místy. Jednak víme o tom, že již 13 let z Kopečka mladí lidé putují na Hostýn. Bývá to noční pouť a dostala název Železný poutník. Chtěli jsme, aby se této pouti mohli účastnit i lidé starší nebo rodiny s dětmi, což v noci není dost dobře možné. Naše poutní cesta vede převážně po silnicích třetí třídy, protože mezi většinou obcí a míst, kudy cesta vede, nejsou turistické cesty. Na 19 místech jsou nainstalovány panely s informačními tabulemi. Nakonec člověk udělá nejen něco pro své vědomosti, ale i pro své zdraví, poněvadž pohyb na čerstvém vzduchu každému z nás prospěje."

Na každé tabuli je uveden i citát z evangelia, což je inspirací k zamyšlení pro každého poutníka i turistu. Matice svatokopecká vydala i brožuru, která obsahuje nejen mapu celé trasy, vzdálenost jednotlivých zastavení, ale i podrobnější informace o historii, význačných osobnostech a památkách. Mimochodem vznik poutního místa na Svatém Kopečku je spojen se jménem zámožného olomouckého obchodníka s vínem Jana Andrýska (žil v letech 1595-1673), který slíbil postavit na kopci, tehdy zvaném Svatá hora, nad Olomoucí kapli. Legenda říká, že při vyhledávání místa pro budoucí kapli přišel na pahorek podobající se místu, na němž se mu Matka Boží zjevila ve snu.


V obyčejné stodole na Vysočině vzniká zajímavý monument. V Pozďatíně na Třebíčsku si vybudovali ateliér Oldřich Rujbr a Petr Kameník. Vytvářejí tu orloj pro Brno. Hodinový stroj má měřit 5,5 metru a bude vyroben ze žuly.

Zdroj: Urban centrum Brno
Hodiny budou odbíjet "brněnské poledne" v 11 hodin. Připomenou tak pověst z roku 1645, kdy se švédský generál Torstenson po čtyřech měsících obléhání zavázal, že když nedobude město do poledne, odtáhne. Byl blízko úspěchu, a proto obránci odbili v chrámu na Petrově poledne o hodinu dříve. Oldřich Rujbr a Petr Kameník si při tvorbě svého návrhu vzpomněli na další pověst. Podle ní generála Torstensona mohla zabít jen skleněná kulka odlitá o půlnoci při zvláštním rituálu. A kuličku budou moci chytit i turisté u orloje. Pokusil se o to i zpravodaj Daniel Burda, který se přijel do Pozďatína na model šestimetrové sochy podívat.

Petr Kameník, Oldřich Rujbr, dva muži, kteří dají městu Brnu unikátní hodinový stroj. Žádné tikání, jen rachot ručně vyrobené kuličky ze sklárny v Karlově. Ve výřezech se objeví každou čtvrthodinu. V 11 dopoledne ji dokonce půjde chytit. Ale popořádku. Šestimetrový monument má připomínat události z roku 1645, kdy se Brno úspěšně ubránilo švédským vojskům. Hodiny mají proto tvar zbraně, řekněme nábojnice, která je rozdělena na několik prstenců.

"Ty poslední dva se otáčí. Jeden se otočí jednou za minutu a druhý jednou za dvanáct hodin a tam budou zase výřezy před kterými bude lupa, a když budou najíždět před lupu čísla, tak se zvětší."

Hodinový stroj bude prošpikovaný nejmodernější technikou. Přijde na 12 milionů korun. A tady se dostáváme k otázce, proč autoři zvolili tak nevšední ateliér, starou stodolu v Pozďatíně na Vysočině. Je totiž chatou Oldřicha Rujbra a postavit model orloje právě tady se nabízelo. Odměnou byl prostor, místnost k přespávání, vděčná pomoc řemeslníků a firem z okolí, ale také klidné místo u rybníka.

"Je tady příjemně a možná je to až kontraproduktivní, je tady fajn,"

říkají výtvarníci mezi které přišla sousedka obdivující sádrový model.

"Já si myslím, že to je pocta pro Pozďatín. Dílko roste a doufám, že se ho v Brně dočkáme."

Originál bude z černé žuly a připravují ho kameníci v Itálii. Na brněnském náměstí Svobody se objeví v září.


Punkevní jeskyně, foto: CzechTourism
Přesně před sto lety se do Punkevních jeskyní a Kateřinské jeskyně v Moravském krasu podívali první turisté. Slavnostní vernisáž se v podzemí konala 14. května 1910 a to tehdejší Společností pro zachování jeskynních krás. Dnes tyto jeskyně patří spolu s prohlídkou dna propasti Macochy a plavbou po ponorné řece Punkvě mezi naše nejznámější a nejnavštěvovanější. Krátce před oslavou se do jeskyní rozjel i Michal Záboj.

Z Brna do Blanska vypraven nákladem společnosti zvláštní vlak se salonními vozy. Z Blanska do jeskyní jelo na 50 kočárů. Účastníků bylo na 300 a všichni měli do jeskyní vstup volný. Tak přesně takto popisují tehdejší slavnost historické kroniky. Kateřinskou i Punkevní jeskyni objevil pouhého půl roku před tím tým profesora Karla Absolona. A věhlas Moravského krasu se mohl šířit do celého světa, podotýká vedoucí správy jeskyní Jiří Hebelka.

Kateřinská jeskyně, foto: CzechTourism
"Napomohl velice rozvoji podzemní turistiky, věhlasu Moravského krasu. Velice rychle probíhaly bádací práce, vznikly atraktivní návštěvní okruhy a tím se zpropagoval celý Moravský kras."

Stoleté výročí připomínají příležitostné pohlednice. Návštěvníkům Kateřinské jeskyně zahraje Pražský trubačský sbor a možná se prý objeví i Kateřinská čarodějnice.


Foto: MZV
Jeskyně jsou i útočištěm pro řadu chráněných netopýrů. A nejen jeskyně, ale třeba i panelové domy v blízkosti lesoparků. Domy se teď zateplují v rámci programu Zelená úsporám. A tak se stavební firmy musely naučit stavět pro vzácné rorýsy a netopýry bytečky. Jak takový rorýsí obyvák vypadá, zjišťovala Ivana Bernáthová.

Rorýs obecný poletuje v okolí panelových domů na libereckém sídlišti Kunratická. Je šťastný a spokojený, protože má nový byteček. Je přilepený na novou fasádu zatepleného panelového domu a rorýs v něm vybudoval pohodlné hnízdečko.

"Domeček pro rorýse je krásný, chtěl bych taky takový,"

Foto: MZV
říká Honza, který obdivuje zejména to, jak hnízdo skvěle ladí s oranžovou fasádou a tvoří na strohé budově zajímavý architektonický prvek.

"Budky pro rorýse jsou vystouplé z fasády, mají čtyři vletové otvory a počet definuje krajský úřad podle velikosti objektu. Budky pro netopýry jsou celé zapuštěné ve fasádě a na té je vidět pouze vletová štěrbina,"

popisuje nové hnízdiště stavař Luboš Baloun.

"Hlavně by mě zajímalo jestli před tím než začali zateplovat, vyšťourali všechny škvíry, aby tam nezůstal zazděný nějaký netopýr, "

napadlo při pohledu na byteček pro vzácné rorýse a netopýry paní Leonu. Pan Luboš Baloun ji ale uklidňuje.

Rorýsi, foto: Cactus26; www.wikimedia.org
"Máme dohodu s krajských úřadem, že na objektech, kde se připravuje zateplení, tak se zadělají vletové otvory tak, aby nově přilétavší rorýs nemohl do toho otvoru vlétnout, ale aby v případě, že tam ještě nějaký rorýs byl, mohl vylétnout ven."

Stavaři jsou v neustálém kontaktu s ornitology, od kterých dobře vědí, že si netopýři v této době staví letní kolonie a teď, kdy se budovy zateplují už v panelácích nejsou. Firma si proto hlídá termíny. Kdyby nestihla dostavět hnízda pro rorýse a netopýry mezi dubnem a srpnem, tak by se stavba zpozdila. Stavaři jsou povinni dodržovat zákon o ochraně přírody a krajiny. Pokud by ho totiž porušili, hrozí jim vysoká pokuta.


Záchranná stanice pro zraněná a opuštěná zvířata při brněnské zoo zahájila od dubna nepřetržitý provoz. Navázala totiž spolupráci s veterinární záchrannou službou schopnou v kteroukoliv hodinu zvíře odchytit, poskytnout mu pomoc a převézt k veterináři. Zoo to dříve umožňovala jen v pracovní době. Jak veterinární záchranka funguje a jaké jsou první zkušenosti, zjišťovala Vlasta Gajdošíková.

Vypouštění čápa, foto: www.zoobrno.cz
Veterinární záchranná služba dosud fungovala jen pro zvířata, za která platil jejich majitel. Volně žijící zvířata byla odkázaná na zoo, kde jejich záchranu hradí stát prostřednictvím dotací, připomněl ředitel zahrady Martin Hovorka.

"Problém byl zabezpečit tu službu 24 hodin denně, protože zoo má otevřeno jen po určitou dobu a tyhle věci vyžadují trvalou péči."

Záchranná služba vyjela zatím pro zraněného netopýra, sovy a káně, popsal její majitel Jiří Mucha.

"První výjezd byl kanárek. Lidem nebyl lhostejný, nepřekročili ho, neodešli. Kanárek měl zlomené křídlo a nožku a dodnes lítá. Už jsme vezli tři sovy puštíky, teď se občas stává, že vypadnou z hnízda nějací ptáci. Výjezdů bylo za duben a květen asi sedm, ale myslíme si, že bude daleko větší nárůst."

Zvířecí záchranka má k dispozici tři auta vybavená vším potřebným.

"Máme tam nosítka pro nechodící zvířata, transportní plachtu, ambuvak, odchytové tyče na hady, kufr první pomoci, různé odchytové klece. Jsme schopni odvézt od nejmenšího ptáčka, až po největšího psa, což je irský vlkodav."

Sýček obecný, foto: www.zoobrno.cz
Ředitel zoo si spolupráci pochvaluje.

"Přesně to odpovídá tomu, co jsme od toho očekávali, protože většinou se lidé vrátí domů z práce kolem šesté, sedmé hodiny a volají, že vidí někde poraněného živočicha. Tak to jsme schopni zabezpečit a domluvíme se na veterinárních zákrocích. Většinou když je rychle poskytnuta pomoc tomu zvířeti, tak ho zase vracíme do přírody."

Každý nahlášený případ nejdříve posoudí dispečink. Záchranáři se také podle Muchy ptají, jestli oznamovatel nemůže zvíře přivézt sám.

"Třeba ten kanárek, to bylo ze Sirovic. Lidi říkali, my bychom ho rádi dovezli, ale nemáme jak. Je pátek tři čtvrtě na šest. Poslední autobus ze Sirovic do Brna jel v pět. To je ten důvod, proč tam jedeme, protože lidi ho nemají jak dopravit a když ho nechají do rána, může se stát, že už to nemusí být to pravé ořechové."


Foto: www.veteranarena.cz
V Olomouci se otevřelo nové muzeum - tzv. Veterán Aréna, ve kterém uvidíte na 70 tater, pragovek a dalších, především pak čs. prvorepublikových automobilů. Kromě vozů návštěvníky okouzlí i zajímavé příběhy, se kterými jsou osudy modelů spjaty. K vidění je například automobil Tatra 75 Sport, který byl vyroben v počtu pouze tří kusů, dnes však patrně v jediném existujícím exempláři. Traduje se, že tento vůz měl k dispozici oblíbený filmový herec a režisér Hugo Haas. Z mladších modelů určitě stojí za zmínku vládní speciál Tatra 700, kterou užíval ministr zemědělství Josef Lux. Do muzea se vypravila Radka Kvasničková.

Já tady stojím s panem Lubomírem Pešákem, dá se říct zakladatelem tohoto muzea a poslouchám zvuk ručního klaksonu Tatry 30, krásného zeleného auta. Startujete čas od času všechna auta nebo si majitelé přicházejí ta autíčka projet a zkontrolovat?

Foto: www.veteranarena.cz
"Buď majitelé si ho odvezou na nějakou jízdu a nebo my děláme takový startovací den, kdy otevřeme všechna dostupná okna."

Jedno z aut se právě podařilo nastartovat a pan Pešák si ho pochvaluje:

"Šlape jak hodinky. Když se to podaří a jede, tak nám spadne kámen ze srdce. Nejvzácnější auto je úplně vzadu. Je to Tatra 17 sportovní kabriolet vodou chlazené."

Foto: www.veteranarena.cz
Na boku, kde bývá zrcátko pro řidiče, je šipka. Ukazuje směr a nahrazuje blinkr. Dvířka vozu se otevírají lehce a vnitřech je úžasný, červená kůže, všechno krásně ladí.

"Je tam spousta přístrojů. Vidíte, palubní deska je tak, jak má být, dobová, maximálně s repasovanými přístroji, takže ty automobily mají původní příslušenství. V prvním patře jsou automobily, stabilní motory, pár motocyklů. Je tu taky řez autem, aby lidé mohli vidět, jak to vypadalo pod plechem. Málokdo ví, že je to dřevěná karosérie, jasanové dřevo, dřevěný volant. Bývaly i plastové volanty, ale u Tatry 12 byl dřevěný."


Na závěr se vydáme k jihočeským rybníkům. Tady se prováděl výtěr kapra pro mexickou univerzitu. Kolegům za Atlantikem malá rybí embrya posílají odborníci z genetického rybářského centra fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity. Proč putují kapříci tak daleko, to je otázka pro vedoucího střediska - inženýra Davida Gelu.

Rybář při vytírání kapra a následné přípravě jiker pro univerzitu v Mexiku, foto: ČTK
"Na základě naší dlouhodobé spolupráce nás mexická strana požádala o pomoc při importu některých českých plemen do Mexika. Ze získaného plůdku plánují odchovat generační ryby tak, aby je mohli za několik let reprodukovat a tento následný plůdek vysazovat do svých vod."

Stává se, že cizí element způsobí problémy. U nás je působí třeba američtí raci.

"Neobával bych se toho, protože v Mexiku se kapr už řadu let chová. Takže to tam není nový rybí druh. Rádi by posílili svou genobanku, protože v současné době mají v Mexiku kapra z Číny a z Maďarska. Jsme známi víceméně po celém světě, který se aquakulturou zabývá, takže nespolupracujeme pouze s mexickou stranou, ale i s jinými univerzitami od Japonska až po Kanadu."

Čím se vůbec zabývá genetické rybářské centrum?

"V našem centru se zabýváme, jak už název napovídá, chovem ryb a udržováním určitých genetických linií kapra, lína, sumce, jesetera. Děláme reprodukci jednak pro udržení této genobanky i pro výzkumné účely. Neustále spolupracujeme s českými rybářskými podniky. Žádáme od nich informace, jak se nové linie osvědčují, jak jsou s nimi rybáři spokojeni a na základě i těchto výsledků se stále snažíme zlepšovat."

10
49.366666700000
16.733333300000
default
49.366666700000
16.733333300000
49.629243580000
17.337910210000