Toulky po regionech
Začátek Toulek po regionech patří průzkumu egyptských mumií, podíváme se na novou poutní cestu na Svatém Kopečku i do vesničky Pozďatín na Vysočině, kde vzniká orloj pro Brno. Připomeneme stoleté výročí, kdy přišli do Punkevních jeskyní první turisté. Zjistíme, jak stavbaři chrání vzácné rorýse a netopýry - staví jim totiž bytečky. Podíváme se také, jak funguje záchranná stanice pro zraněná a opuštěná zvířata. V Olomouci se otevřelo nové muzeum - Veterán Arena - je tu i unikátní auto, ve kterém jezdil herec Hugo Haas.
Víte, kdo je Haruška? Nejvíce zachovaná egyptská mumie v českých sbírkách. Prošla unikátním projektem, který je zaměřený na výzkum staroegyptských mumií v Česku. Těch je ve zdejších muzeích kolem dvacítky. Momentálně je Haruška v Liberci na výstavě nazvané Královny Nilu, ale před nedávnem prošla komplexním průzkumem počítačové tomografie. Jaká byla a na co zemřela, o tom více zpravodajka Ivana Bernáthová.
"Tento výzkum Národní muzeum provádí ve spolupráci s diagnostickým centrem Medisken, které tady provádí samotné ct skenování mumií, na kterém výzkum stojí. Používáme potom další metody, např. analýzu stabilních izotopů, která nám umožňuje vyjádřit se ke stravě starých Egypťanů, tedy těch zkoumaných jedinců."
Teď se zkoumá stavba kostry mumií, části zachovalých tkání, případně amulety, které byly do obinadel vkládány. Vědci se mohou dozvědět, jakými nemocemi tito lidé před smrtí trpěli, případně jaké metody léčení podstoupili. Vědí už na co Haruška ve věku 25 až 35 let zemřela.
Průzkumem prošlo už deset mumií z českých sbírek. Dalších deset na vyšetření počítačovým tomografem čeká.
"Asi nejvýše postaveným je hodnostář Kenamon, jehož mumie a rakev je v současné době uchovávána na státním zámku Kynžvart. Jednalo se o jakéhosi ministra financí. Kenamon je datovaný do druhého tisíciletí před naším letopočtem, do vlády 18. dynastie. Zbývající mumie spadají do prvního tisíciletí před našim letopočtem."
Všechny získané poznatky egyptologové shrnou do knihy a do roku 2013 by rádi uspořádali výstavu včetně 3D modelace těl mumií. Návštěvníci libereckého muzea měli jako první v Česku možnost dozvědět se na výstavě přímo u mumie Harušky dosavadní výsledky unikátního průzkumu a byli nadšeni.
"Jednak nás částečně inspirovala naše sesterská Matice velehradská a svatohostýnská, která v roce 2008 otevřela obdobnou stezku mezi těmito dvěma moravskými poutními místy. Jednak víme o tom, že již 13 let z Kopečka mladí lidé putují na Hostýn. Bývá to noční pouť a dostala název Železný poutník. Chtěli jsme, aby se této pouti mohli účastnit i lidé starší nebo rodiny s dětmi, což v noci není dost dobře možné. Naše poutní cesta vede převážně po silnicích třetí třídy, protože mezi většinou obcí a míst, kudy cesta vede, nejsou turistické cesty. Na 19 místech jsou nainstalovány panely s informačními tabulemi. Nakonec člověk udělá nejen něco pro své vědomosti, ale i pro své zdraví, poněvadž pohyb na čerstvém vzduchu každému z nás prospěje."
V obyčejné stodole na Vysočině vzniká zajímavý monument. V Pozďatíně na Třebíčsku si vybudovali ateliér Oldřich Rujbr a Petr Kameník. Vytvářejí tu orloj pro Brno. Hodinový stroj má měřit 5,5 metru a bude vyroben ze žuly.
Petr Kameník, Oldřich Rujbr, dva muži, kteří dají městu Brnu unikátní hodinový stroj. Žádné tikání, jen rachot ručně vyrobené kuličky ze sklárny v Karlově. Ve výřezech se objeví každou čtvrthodinu. V 11 dopoledne ji dokonce půjde chytit. Ale popořádku. Šestimetrový monument má připomínat události z roku 1645, kdy se Brno úspěšně ubránilo švédským vojskům. Hodiny mají proto tvar zbraně, řekněme nábojnice, která je rozdělena na několik prstenců.
"Ty poslední dva se otáčí. Jeden se otočí jednou za minutu a druhý jednou za dvanáct hodin a tam budou zase výřezy před kterými bude lupa, a když budou najíždět před lupu čísla, tak se zvětší."
Hodinový stroj bude prošpikovaný nejmodernější technikou. Přijde na 12 milionů korun. A tady se dostáváme k otázce, proč autoři zvolili tak nevšední ateliér, starou stodolu v Pozďatíně na Vysočině. Je totiž chatou Oldřicha Rujbra a postavit model orloje právě tady se nabízelo. Odměnou byl prostor, místnost k přespávání, vděčná pomoc řemeslníků a firem z okolí, ale také klidné místo u rybníka.
"Je tady příjemně a možná je to až kontraproduktivní, je tady fajn,"
říkají výtvarníci mezi které přišla sousedka obdivující sádrový model.
"Já si myslím, že to je pocta pro Pozďatín. Dílko roste a doufám, že se ho v Brně dočkáme."
Originál bude z černé žuly a připravují ho kameníci v Itálii. Na brněnském náměstí Svobody se objeví v září.
Z Brna do Blanska vypraven nákladem společnosti zvláštní vlak se salonními vozy. Z Blanska do jeskyní jelo na 50 kočárů. Účastníků bylo na 300 a všichni měli do jeskyní vstup volný. Tak přesně takto popisují tehdejší slavnost historické kroniky. Kateřinskou i Punkevní jeskyni objevil pouhého půl roku před tím tým profesora Karla Absolona. A věhlas Moravského krasu se mohl šířit do celého světa, podotýká vedoucí správy jeskyní Jiří Hebelka.
Stoleté výročí připomínají příležitostné pohlednice. Návštěvníkům Kateřinské jeskyně zahraje Pražský trubačský sbor a možná se prý objeví i Kateřinská čarodějnice.
Rorýs obecný poletuje v okolí panelových domů na libereckém sídlišti Kunratická. Je šťastný a spokojený, protože má nový byteček. Je přilepený na novou fasádu zatepleného panelového domu a rorýs v něm vybudoval pohodlné hnízdečko.
"Domeček pro rorýse je krásný, chtěl bych taky takový,"
"Budky pro rorýse jsou vystouplé z fasády, mají čtyři vletové otvory a počet definuje krajský úřad podle velikosti objektu. Budky pro netopýry jsou celé zapuštěné ve fasádě a na té je vidět pouze vletová štěrbina,"
popisuje nové hnízdiště stavař Luboš Baloun.
"Hlavně by mě zajímalo jestli před tím než začali zateplovat, vyšťourali všechny škvíry, aby tam nezůstal zazděný nějaký netopýr, "
napadlo při pohledu na byteček pro vzácné rorýse a netopýry paní Leonu. Pan Luboš Baloun ji ale uklidňuje.
Stavaři jsou v neustálém kontaktu s ornitology, od kterých dobře vědí, že si netopýři v této době staví letní kolonie a teď, kdy se budovy zateplují už v panelácích nejsou. Firma si proto hlídá termíny. Kdyby nestihla dostavět hnízda pro rorýse a netopýry mezi dubnem a srpnem, tak by se stavba zpozdila. Stavaři jsou povinni dodržovat zákon o ochraně přírody a krajiny. Pokud by ho totiž porušili, hrozí jim vysoká pokuta.
Záchranná stanice pro zraněná a opuštěná zvířata při brněnské zoo zahájila od dubna nepřetržitý provoz. Navázala totiž spolupráci s veterinární záchrannou službou schopnou v kteroukoliv hodinu zvíře odchytit, poskytnout mu pomoc a převézt k veterináři. Zoo to dříve umožňovala jen v pracovní době. Jak veterinární záchranka funguje a jaké jsou první zkušenosti, zjišťovala Vlasta Gajdošíková.
"Problém byl zabezpečit tu službu 24 hodin denně, protože zoo má otevřeno jen po určitou dobu a tyhle věci vyžadují trvalou péči."
Záchranná služba vyjela zatím pro zraněného netopýra, sovy a káně, popsal její majitel Jiří Mucha.
"První výjezd byl kanárek. Lidem nebyl lhostejný, nepřekročili ho, neodešli. Kanárek měl zlomené křídlo a nožku a dodnes lítá. Už jsme vezli tři sovy puštíky, teď se občas stává, že vypadnou z hnízda nějací ptáci. Výjezdů bylo za duben a květen asi sedm, ale myslíme si, že bude daleko větší nárůst."
Zvířecí záchranka má k dispozici tři auta vybavená vším potřebným.
"Máme tam nosítka pro nechodící zvířata, transportní plachtu, ambuvak, odchytové tyče na hady, kufr první pomoci, různé odchytové klece. Jsme schopni odvézt od nejmenšího ptáčka, až po největšího psa, což je irský vlkodav."
"Přesně to odpovídá tomu, co jsme od toho očekávali, protože většinou se lidé vrátí domů z práce kolem šesté, sedmé hodiny a volají, že vidí někde poraněného živočicha. Tak to jsme schopni zabezpečit a domluvíme se na veterinárních zákrocích. Většinou když je rychle poskytnuta pomoc tomu zvířeti, tak ho zase vracíme do přírody."
Každý nahlášený případ nejdříve posoudí dispečink. Záchranáři se také podle Muchy ptají, jestli oznamovatel nemůže zvíře přivézt sám.
"Třeba ten kanárek, to bylo ze Sirovic. Lidi říkali, my bychom ho rádi dovezli, ale nemáme jak. Je pátek tři čtvrtě na šest. Poslední autobus ze Sirovic do Brna jel v pět. To je ten důvod, proč tam jedeme, protože lidi ho nemají jak dopravit a když ho nechají do rána, může se stát, že už to nemusí být to pravé ořechové."
Já tady stojím s panem Lubomírem Pešákem, dá se říct zakladatelem tohoto muzea a poslouchám zvuk ručního klaksonu Tatry 30, krásného zeleného auta. Startujete čas od času všechna auta nebo si majitelé přicházejí ta autíčka projet a zkontrolovat?
Jedno z aut se právě podařilo nastartovat a pan Pešák si ho pochvaluje:
"Šlape jak hodinky. Když se to podaří a jede, tak nám spadne kámen ze srdce. Nejvzácnější auto je úplně vzadu. Je to Tatra 17 sportovní kabriolet vodou chlazené."
"Je tam spousta přístrojů. Vidíte, palubní deska je tak, jak má být, dobová, maximálně s repasovanými přístroji, takže ty automobily mají původní příslušenství. V prvním patře jsou automobily, stabilní motory, pár motocyklů. Je tu taky řez autem, aby lidé mohli vidět, jak to vypadalo pod plechem. Málokdo ví, že je to dřevěná karosérie, jasanové dřevo, dřevěný volant. Bývaly i plastové volanty, ale u Tatry 12 byl dřevěný."
Na závěr se vydáme k jihočeským rybníkům. Tady se prováděl výtěr kapra pro mexickou univerzitu. Kolegům za Atlantikem malá rybí embrya posílají odborníci z genetického rybářského centra fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity. Proč putují kapříci tak daleko, to je otázka pro vedoucího střediska - inženýra Davida Gelu.
Stává se, že cizí element způsobí problémy. U nás je působí třeba američtí raci.
"Neobával bych se toho, protože v Mexiku se kapr už řadu let chová. Takže to tam není nový rybí druh. Rádi by posílili svou genobanku, protože v současné době mají v Mexiku kapra z Číny a z Maďarska. Jsme známi víceméně po celém světě, který se aquakulturou zabývá, takže nespolupracujeme pouze s mexickou stranou, ale i s jinými univerzitami od Japonska až po Kanadu."
Čím se vůbec zabývá genetické rybářské centrum?
"V našem centru se zabýváme, jak už název napovídá, chovem ryb a udržováním určitých genetických linií kapra, lína, sumce, jesetera. Děláme reprodukci jednak pro udržení této genobanky i pro výzkumné účely. Neustále spolupracujeme s českými rybářskými podniky. Žádáme od nich informace, jak se nové linie osvědčují, jak jsou s nimi rybáři spokojeni a na základě i těchto výsledků se stále snažíme zlepšovat."
