Toulky po regionech
V Toulkách po regionech vás mimo jiné pozveme na výlov největšího českého rybníka Rožmberk, podíváme se do Ratměřic, které získaly titul Vesnice roku a projedeme se po nové cyklostezce krajem Josefa Lady. Pokusíme se odpovědět na otázku jaký bude osud Labské boudy v Krkonoších a podíváme se na už hotový brněnský orloj. Navštívíme zručné cukrářky ve Vsetíně i košt ovocných pálenek v Olomouci.
Stojíme v kádišti největšího českého rybníka, kde rybáři právě vytáhli své sítě, tedy nevody, jak na rybářskou hantýrku upozorňuje vedoucí střediska Rožmberk Stanislav Vestfál. A jaké ryby právě vytáhli?
"Hlavním druhem je kapr, tady konkrétně šupinatý kapr. Toho je zde tak 90 procent. Další druhy jsou candát, štika, amur, tolstolobik, pak nějaká bílá ryba a cejn."
"Hlavně jsme sem jeli kvůli synovi. Jsme tu prvně, přijeli jsme z Klatovska. Náš syn je vášnivý rybář a musel vidět Rožmberk. Tak jsem si vzal dovolenou a vzali jsme ho sem,"
říká jeden z přihlížejích a druhý dodává.
"Rybář nejsem, ale jezdíme sem každý rok, protože to je jeden z nejkrásnějších rybníků v jižních Čechách. Jsou tu i krásné ryby, vždycky je tu kupujeme a jsme spokojeni."
Návštěvníky neláká jen pohled na rybářské řemeslo, ale i rybí speciality, které tu mohou ochutnat. Například kapří hranolky. Že je o rybí speciality zájem potvrzuje i obsluha jednoho z prodejních stánků. Při výlovu v roce 2008 navštívilo Rožmberk 17 tisíc návštěvníků. Letos lámala návštěvnost rekordy. 17 tisíc lidí přijelo jen za sobotu a v neděli dalších 15 tisíc.
"Titul vesnice roku 2010 získává obec Ratměřice ze Středočeského kraje,"
"Určitě se už teď v Ratměřicích slaví. Já bych nejradši odjel a jel za nimi slavit taky."
Starosta Liška se pokusil odhadnout, proč právě jím vedená obec porazila zbylých dvanáct krajských vítězů.
"Asi duchem té vesnice. Věřím, že jsme tomu dali trošku víc, protože konkurence je veliká. Všichni mají hasiče, všichni mají fotbalisty, starají se o zvyky jako je masopust. To všechno děláme taky, ale máme ějaké přidané hodnoty - třeba sochařsko-malířské sympozium, jehož výtvory potom zdobí veřejné prostranství. Věřím, že tam bylo cítit hlavně to naše srdce."
Loni vyhrál Vesnici roku Tučín na Přerovsku. Podle pravidel byl jeho starosta Jiří Řezníček tentokrát předsedou hodnotící komise. Ratměřice ho nadchly.
"To poznáte už podle toho, když mezi ty lidi zavítáte, chytne vás to za srdce a cítíte se tam dobře."
"Přestavujeme sportovní areál, tvoříme fotbalové hřiště, takže tam se budou penízky hodit. Záplaty potřebují místní komunikace i obecní úřad potřebuje přestavbu."
Ratměřice mohou sloužit i jako příklad vytrvalosti. Soutěže se totiž čtyřikrát zúčastnily neúspěšně. Teprve pátý pokus přinesl kýžený triumf.
Vyrazit na cyklistický výlet můžete z kteréhokoliv místa značeného okruhu. Praktické ale je usednout na kolo v Říčanech. Ve zdejším informačním centru na náměstí vás vybaví například mapkou a nasměrují k říčanským rybníkům. Na takřka 80ti kilometrové trase najdete národní přírodní rezervaci Voděradské bučiny, obdivovat budete moci i scenérie řeky Sázavy a mnohé další zajímavosti. Některé teď připomíná koordinátor dálkových cyklotras z nadace Partnerství Jakub Smolík.
"Například zámek Štiřín, potom v Říčanech ruinu hradu, ruinu hlásky u Sázavy, která je známá z Ladových obrázků."
Malá odbočka vám umožní prohlédnout si i Ladovy rodné Hrusice. Trasa vede především po vedlejších silnicích a lesních cestách. Osou okruhu je železnice se zastávky Praha - hlavní nádraží do Benešova. To umožňuje trasu zkrátit nebo rozdělit. Zastávka Českých drah je přibližně v polovině okruhu v Senohrabech.
"Vidím, že ze strany ministerstva zájem o odkup určitě je. Trvá to tři roky. Vzhledem k tomu, že se měnila garnitura na ministerstvech, tak je to asi už páté jednání,"
říká majitel Labské boudy Martin Pumr. Částka, kterou hoteliér požaduje, tedy 30 milionů korun, je pro ministerstvo nepřijatelná. V seškrtaném rozpočtu peníze nejsou, argumentuje náměstek ministra pro ochranu přírody a krajiny Tomáš Tesař.
O likvidaci Labské boudy usiluje Správa krkonošského národního parku. Pro ředitele KRNAPU Jana Hřebačku je to víc než důležité.
"Pro nás likvidace Labské boudy je hodně zásadní. Nachází se v centru první zóny - v té nejcennější lokalitě, která vůbec v Krkonoších a troufám si říct i v Česku je. V centru arkto-alpinské tundry. Jedná se o ekosystém, který je bytostně závislý na tom, aby nebyl jakkoli člověkem rušen. To, že je tam takto velká bouda, má samozřejmě zásadní dopad do přírodních hodnot a narušení už z minulosti."
"Dovedu si představit, že by se to mohlo přestavět, asi podstatně zmenšit. A dát tomu novou tvář. Musel by to udělat velmi kvalitní architekt a člověk, který má cit k prostředí, aby něco takového dokázal. Otázka je, jestli ta rekonstrukce nebude mnohem dražší než vlastní demolice. Samozřejmě bude. Pak je otázka, jestli je to ekonomicky výhodné. Myslím si, že ta lokalita je špatně dostupná."
Stávající majitel Labské boudy tvrdí, že pokud se s ministerstvem na prodeji nedohodne, bude hotel dál provozovat.
Podle některých jsou hodiny novým extravagantním prvkem náměstí.
"Hodinový stroj má 24 tun. Je šest metrů vysoký a v nejširším místě má 1,7 metrů. Je vytvořen ze sedmi dílů a poslední dva se otáčí,"
"Teď se nacházíme ve spodní stavbě, kde je řízení. Jsou tu namontované dráhy, technologie i hodinový stroj."
A už se stroj spouští a dolů se řítí skleněná kulička. Ta vypadne ze stroje každý den v 11 hodin. Kolemjdoucí šťastlivec si ji bude moci vzít, doplňuje Oldřich Rujbr.
"Vždy v jedenáct hodin bude rituál vypadnutí kuličky, který provází zvuk padajících kuliček. Kulička se mihne a když ji nikdo nechytí, tak vjede zpět do systému."
Hodiny budou poledne odbíjet už v 11 hodin proto, aby připomínaly událost z roku 1645, kdy se Brno úspěšně ubránilo při obléhání švédskými vojsky. Švédský generál se podle pověsti po dlouhých bojích zavázal, že odtáhne, pokud město do poledne nedobude. Proto obránci odbili poledne už v jedenáct hodin.
Možná si vzpomenete na film Martina Friče Cesta do hlubin študákovi duše, kde se taky rozdávalo vysvědčení. Tento dokument po svých předcích můžete najít třeba na půdě. V Pedagogickém muzeu Jana Ámose Komenského mají už teď vysvědčení prvního čs. prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Mezi starými vysvědčeními se najdou i jiné klenoty, říká Jana Bartošová z muzea.
"Návštěvníky jistě zaujme kopie gymnaziálního vysvědčení Edvarda Beneše. Ve stálé expozici je také uloženo staré vysvědčení z obchodní a průmyslové školy ženského výrobního spolku v Praze, které je podepsáno Karolínou Světlou. Máme ve sbírkách i podobné vysvědčení, které je podepsáno Eliškou Krásnohorskou."
Muzeum chce ale svoji sbírku rozšířit a proto v rámci soutěže přijme od kohokoliv zajímavé vysvědčení. Podle ředitelky muzea Markéty Pánkové má totiž každý takový školní dokument svůj příběh.
Netají se tím, že by se na výstavě měla objevit vysvědčení i bývalých ministrů školství. Radiožurnál zjistil, že vysvědčení by muzeu darovala exministryně Miroslava Kopicová, ale také bývalý ministr Ondřej Liška. Ředitelka muzea prozradila, že o vysvědčení by ráda požádala i současného ministra školství Josefa Dobeše nebo i ředitele centra pro přípravu státních maturit Pavla Zeleného.
"Tohle je všechno ve hře. Máme na to rok. Soutěž o získání nejstaršího či nejzajímavějšího vysvědčení skončí příští rok v červenci. Takže máme dost času se ptát a hledat i mezi těmito osobnostmi."
Výstava bude také mapovat historii školních dokumentů v čase, kdy učitelé měli například možnost šestistupňového hodnocení. Až muzeum nashromáždí všechna zajímavá vysvědčení, uspořádá výstavu, která začne v prosinci roku 2011 a potrvá do dubna roku 2012.
Stojíme v kuchyni s učitelkou odborných předmětů paní Jaroslavou Londovou. Jak jste objevila tyhle dvě nadané žačky?
"Ve svém vyučování v průběhu odborného kreslení se dívám každé dívce na ruce jak pracuje, jaký má pohyb a jejich talent se dá vždycky objevit."
"Pro tyto umělecké perníky vybíráme motivy z různých krajek, časopisů i národní tradice."
Poprosím Marii Kolínkovou, která je jednou z autorek těchto krásných perníků, aby mi prozradila, jak se to dělá. Zdobení vypadá jako nejjemnější krajka.
"Trénovala jsem to tři dny, dalo mi to hodně práce, protože se mi nesměla třást ruka, abych přesně udělala rovné čárky, kterých je tam několik set."
"Ráda jsem malovala a tady v odborném kreslení mě paní učitelka více méně objevila, měla jsem jemnější práci a bavilo mě to, tak jsme začaly trénovat."
Paní učitelko, jak dlouho trvá taková příprava na mezinárodní soutěž?
"Máme v hlavně nápady už od dubna, stále to promýšlíme. Poslední týden v srpnu už bylo rozjeté propracování těst a polev. A od září tu děvčata po vyučování trénovaly a již pracujeme na hotových výrobcích."
Práce degustátorů při hodnocení vzorků ovocných pálenek je velmi náročná. Podle jejich předsedy na olomoucké soutěži Jana Stávka, ještě náročnější než při ochutnávání vína.
"Jsou to pětačtyřiceti až šedesáti procentní destiláty a tam je hodně důležité hodnocení především vůně. Chuť se hodnotí tak, že si degustátor opravdu jen malé množství dá na jazyk, nějakým způsobem promne, aby se to aroma uvolnilo. Minimální část spolkne, ale většinu vyplivne ven. A samozřejmě nedopíjí skleničku. To by opravdu nezvládl deset nebo patnáct vzorků."
Při prestižní soutěži nesmí samozřejmě dojít k záměně vzorků. V Olomouci na to dohlížel vedoucí číšníků Matěj Vymětal.
"Každý číšník má přidělený určitý počet vzorků. Komisař si řekne, který chce vzorek, oni přijdou, nalijí, přinesou, pak odnesou, zeptají se na další vzorek. Každý si hlídá svoji sortu vzorků."
Favority soutěže o nejlepší ovocnou pálenku lze dopředu jen těžko určit. Podle Josefa Balíka z brněnské Mendelovy univerzity to jsou často destiláty z hrušek.
"Objevují se i rarity, ale je z nich těžší udělat ovocný destilát. Já už jsem tady v Olomouci zažil vynikající malinovice nebo vynikající jeřáb a další. Myslím si, že ta švestka má ztíženou úlohu se prosadit."
Výsledky soutěže o nejlepší ovocnou pálenku byly vyhlášeny v sobotu 9. října na Floře Olomouc. A kupodivu nejlepší domácí výrobci nejsou ve vyhlášených moravských regionech na Valašsku či Slovácku, ale ve Středočeském kraji. Tak zní výrok poroty, která ochutnala skoro 360 vzorků pálenek. Titul absolutního šampiona získala hruškovice z Jílového u Prahy.
