Toulky po regionech
Podzim - to je doba sklizně a výlovů. My se vydáme na výlov největšího rybníka Rožmberk. A hned potom na brambory, jablka a víno. Ty vám naservírují i v nové restauraci, která nese jméno krále českých komiků Vlasty Buriana a otevřeli ji v Liberci. Podíváme se, jak se žije v Lidečku, které získalo titul Vesnice roku 2008.
"Rybáři právě zatahují Rožumberk. Klasicky vyjeli na loďkách, a zatahují sítě směrem ke břehu. Rybáři na břehu za ně tahají a doslova je rvou, protože budou asi plné. Vychází sluníčko, zvedá se mlha, co se tady od rána nad rybníky válela, takže je to úplně klasický pohled jak z nějakých jihočeských obrazů. Tady na hrázi je spousta stánků, spousta dobrot, nejen rybích, muzika tu hraje, je tu program pro děti, takže opravdu dobrá nálada. Rybník Rožumberk právě proto, že je největší, připomenu, že má 647 hektarů, je také hodně hluboký a je průtočný, tak z hlediska výnosnosti nepatří k úplně nejlepším. Ale je 400 let starý, je úplně největší ve střední Evropě, tak je to opravdu dobrá podívaná."
"Rybník Rožumberk už přes léto nám vydal zhruba 60 tun tržních ryb a teď na podzim vylovíme ještě 120 tun. Z 80ti procent se jedná o kapra šupinatého a z těch ostatních ryb je to amur, tolstolobik, z dravých ryb je tady štika, sumec, candát."
Česko je v současnosti jedním z předních producentů sladkovodních ryb v Evropské unii. Většina z nich ale jde na export. U nás je spotřeba ryb ve srovnání s Evropou nízká. Zatímco průměrný Čech sní za rok asi 5,5 kila ryb, průměr v Evropské unii se pohybuje kolem 11 kg na osobu. Ministerstvo zemědělství chce, aby Češi jedli sladkovodních ryb více. Proto spustilo v médiích za 150 milionů korun propagační kampaň s názvem Ryba je dobrá, zdravá a domácí. A proč jedí Češi tak málo ryb? To je otázka pro ředitele střední rybářské školy ve Vodňanech Miroslava Mertena.
Jak se ale zdá, lidé na ulicích Prahy jedí ryby docela dost a nebo odpovídali jen milovníci ryb. Jak je tedy často jedí?
"Tak jednou za tři týdny, za měsíc. - Tak jednou za týden. Oblíbený recept? Záleží na tom, co koupím. - Mám ráda lososa, pstruha, i kapra si dám. - Oblíbený recept ani nemám, protože vaří manželka a většinou tresku, někdy pstruha, kapra."
A rybí pochoutky si lidé mohou ještě nějakou dobu přímo u výlovů dopřát. O víkendu i přes státní svátek se loví například rybník Munický v Hluboké nad Vltavou. Zároveň se tu koná i druhý ročník rybářských slavností a 4. listopadu přijde na řadu rybník Svět v Třeboni.
"Asi nejzajímavějším pro mě byla lepenice, což jsou šťouchané brambory s podušeným kyselým zelím, cibulkou a majoránkou, doporučuji, výborná věc. Kromě lepenic to jsou bramborové šišky, placky, které se dělají přímo na plechu, tedy na plátech od kamen, knedlíky a také krupičník a nebo brambory v mundúru."
Kdo neví, co jsou brambory v mundúru, prozradím, že to jsou brambory na loupačku. Lidé se na Veselém Kopci však dozvěděli i spoustu zajímavostí.
"Povídá se tady hodně o tom, jak brambory správně skladovat. Také se tady představují nové odrůdy brambor. Je tu i velmi zajímavá fialová odrůda. Když se brambora rozkrojí, tak má opravdu takovou barvu a už si nachází svoji cestu k zákazníkům a musím říct, že když se z těch brambor udělají hranolky, tak mají fialovou barvu a krásně to dokáže dozdobit nějaký ten oběd."
Právě tady stojíme v zahrádkářské kolonii v Třebíči a jak se tak dívám na ty jabloně před sebou, které se doslova prohýbají pod tíhou jablek, tak hádám, že ta úroda letošní bude asi dobrá.
"Letošní úroda bude určitě dobrá, nejenom u nás na Třebíčsku, ale i podle informací z jiných regionů, bude úroda celostátně nad průměrem. Takže nebudeme jíst drahá jablka z dovozu, ale budeme jíst vlastní jablka česká,"
říká třebíčský ovocnář a odborník na jablka Miroslav Muška. Průměrný výnos z jedné středně velké jabloně je kolem 80ti kilogramů. Výjimkou však není ani 100 nebo dokonce 150 kilogramů.
"Cestou do Třebíče je u silnic množství jabloní, které jsou doslova obsypány jablky. Odhaduji, že na jednom stromě je minimálně od dvou do třech metráků jablek. U silnic se o řez nikdo nestará, přitom jabloně mají množství jablek."
"Je to tím, že letošní jaro bylo příznivé. I když je málo včelstev, tak dochází k opylení čmeláky, zřejmě má podíl i další hmyz, takže opylení bylo dobré, jablka narostla. I podmínky přes léto, kdy bylo málo deště, zřejmě tolik stromům nevadily."
Nicméně počasí si s námi zahrává. Dokonce jsme na některých zahrádkách objevili touto dobou květy. Je to normální?
"Není to normální, ale stává se to. Stává se to každým rokem. Literatura popisuje, že pokud se provede nevhodně řez v pozdní dobu, může nastat situace, kdy se několik květů na jabloni objeví. To, že část stromů zakvete, má potom vliv na úrodu v příštím roce, protože chybí květní pupeny."
Není divu, že se stromy spletly a začaly kvést. Tento týden byl na několika místech překročen teplotní rekord. Teplota totiž stoupala až ke dvaceti stupňům Celsia, což je na poslední říjnovou dekádu pěkně teplo.
Teplé dny podzimu lahodí i hroznům vína, jejichž sklizeň vrcholí. A je také čas burčáku, který se pije jen v nejsevernějších oblastech pěstování vinné révy.
"U nás, v Rakousku, Německu, Slovensku možná ještě,"
říká vinař Josef Horáček z Velkých Pavlovic. Burčák má málo alkoholu a chutná zajímavě po ovoci. Ale pít se musí čerstvý. V jižních zemích, které produkují víno, se však příliš velké oblibě netěší.
"Oni to považují za nehotové víno, nečistý nápoj. Když se člověk nad tím zamyslí proč, tak já bych viděl dva důvody. Jeden je ten, že patříme k nejsevernějším oblastem - Morava, Německo, případně Rakousko, kde se burčák pije a v těchto oblastech nám hrozny tak nepřezrávají a de facto zůstává v nich spousta aromatických látek. Oproti jižním státům, kde hrozny hodně přezrávají, aromatické láky jsou těkavé, ztrácí se jednou provždy. Dále máme i přiměřený obsah kyselin, což už jižní vína také postrádají, oni je dokonce doplňují, proto ty naše burčáky chutnají po broskvích, po jižních plodech, citrusech a je to hezké pití, pokud je burčák akorát, my říkáme, že vaří."
"Právě ta společná propagace dává vinařům možnost nabídnout vína odběratelům a tím, že se o této záležitosti mluví a chceme, aby se lidé na to těšili, zkusili a ochutnali, co jim připravil další ročník svatomartinských vín, tak si myslím, že to je to, co je k tomu láká. Co k tomu taky láká, je zájem lidí o tento produkt pod tímto označením. To byl samozřejmě náš cíl, nabídnout spotřebiteli svěží mladé víno s jakousi garancí, že to bude velmi dobré,"
dodává Jaroslav Makovec, ředitel Vinařského fondu ČR. O tuzemskou obdobu slavnějšího francouzského Beaujolais má zájem stále více vinařů, letos o získání známky požádalo zatím 86 firem, loni jich bylo 67. Tradice Svatomartinského vína vychází z dávného zvyku připíjet si na den svatého Martina poprvé novým mladým vínem. V tento den hospodáři přijímali do služby nové děvečky a pacholky, nebo jim službu prodlužovali. Na stvrzení dobré služby si všichni poprvé přiťukli právě mladým vínem. A jaký bude letošní ročník? Na to odpovídá předseda Svazu vinařů Jiří Sedlo.
"Zdá se, že ten ročník bude velmi dobrý. Nemůžeme zatím říct, jak vypadá výnos, ale předpokládáme, že bude rovněž kolem průměru. Takže se dá říct, že jsme zatím spokojeni."
Všechny dary podzimu si můžete dát třeba v restauraci krále komiků Vlasty Buriana. Říká se, že to byl nejen vynikající herec, ale i gurmán. Proto v jeho rodném Liberci otevřeli na jeho počest restauraci a vypravila se do ní Ivana Bernáthová.
Vlasta Burian, kterého jedna z anket, označila za komika století, má v Liberci svůj fanklub. a ten se rozhodl jeho fenomén propagovat prostřednictvím jídel a pití, které měl rád. Na křtu restaurace se sešli především lidé, kterým Burianovy filmu zpestřují volné chvíle.
"Já mám ráda komedie Vlasty Buriana, dívám se, mám ráda filmy pro pamětníky,"
říká jedna z fanynek a její kamarádka vyjmenovává nejoblíbenější tituly:
"Tři vejce do skla, To neznáte Hadimršku, Ducháček to zařídí, U pokladny stál, Byl jednou jeden král."
A fotbalový internacionál František Veselý konstatuje:
"Pro mě to byl génius, protože tu svoji profesi dělal vynikajícím způsobem a ještě uměl dělat některé sporty, hlavně fotbal, kde chytal nějakou dobu za Spartu."
Fotbalový trenér Ladislav Škorpil poznamenává, že kdyby tady Vlasta Burian byl, určitě by obveseloval fotbalisty před důležitými zápasy:
"Samozřejmě, že by bylo v řadě případů přínosné, aby se ta atmosféra před těžkými utkáními, která jsou náročná hlavně na psychiku, odlehčila."
Jídelní lístek dostal název Burianovy novinky, protože v něm najdete méně známé pikantnosti z jeho života. Jídla a pivo nesou podle provozovatele Jiřího Oplta názvy her a filmů Vlasty Buriana. Na dračku šla kuřecí prsa a stehna pojmenovaná:
"Milenky starého kriminálníka, to nás jako chlapy zajímá a pak už jdeme do takových jídel jako Funebrák, Vlastíkova kapsa, Korkoránův mls a samozřejmě Přednosta stanice."
V restauraci nechybí zarámovaný citát režiséra Miloše Formana, který se vyjadřuje k poválečné době, kdy byl Vlasta Burian kvůli vykonstruované spolupráci s nacisty persekuován.
"A ten závěr je naprosto jasný: styďme se, teprve pak se můžeme spokojeně smát. Samozřejmě to je bohužel česká nátura, to je ta závist,"
připomíná herec Mojmír Maděrič a dodává:
"to se myslím odrazilo na životě Vlasty Buriana, který takto chudák skončil, že mu všechnu tu slávu záviděli a neviděli, že Vlasta spoustě lidí pomohl."
Fenomén Vlasty Buriana chce jeho fanklub neustále připomínat i formou humorných představení, na kterých by se mohli jeho fanoušci ze srdce zasmát, stejně jako český král komiků.
Při cestě od Vsetína vás nejdříve přivítá novotou zářící roubená stavba s okny plnými muškátů. Až při bližším pohledu na bílou tabuli zjistíte, že je to místní čistírna odpadních vod. Po sto metrech se pak otevírá pohled na chloubu obce a turistickou atrakci regionu Čertovy skály. Za nimi se úzkým údolím vine tři kilometry dlouhé Lidečko. V jeho centru najdete školu a obecní úřad, několik obchodů a pizzerii. Moje první kroky vedly do prodejny potravin.
Vy jste z Lidečka a jste hrdá na to, že jste získali cenu?
"Jsem hrdá na to, že naše vesnice získala titul Vesnice roku. Mě se tady opravdu žije dobře a doufám, že i kdyby jste se tady zeptal každého v obci, tak by vám řekl, že se tady žije velmi dobře."
Co se vám tady líbí?
"Že ta vesnice žije. Mladí se nestěhují daleko, třeba do města a vrací se zpátky do Lidečka."
"Přijdu domů, jdu zatopit a kluk mě říká: mami slyšíš to?"
I ona je hrdá na to, že Lidečko získalo cenné ocenění?
"Určitě, je to paráda. Hodně se toho tady udělalo. Jen jsme se dneska bavili, že ještě kulturáček nám tady chybí."
Jak se na to díváte, že Lidečko dostalo cenu, je to po právu?
"Já si myslím, že jo. Spravila se hlavní cesta. Tady byl velmi nebezpečný úsek. Teď se udělala kanalizace, což taky dalo hodně práce a bylo to udělané v krátké době. Myslím si, že lidi jsou šťastní, že jsme to získali a udělalo se pro to strašně moc."
Základní institucí každé pořádné vesnice je škola. V ní se setkáváme s ředitelkou Vladislavou Spáčilovou. Zdejší škola má 89 žáků a i když paní ředitelka není zdejší, cena ji těší.
"Jelikož v Lidečku už pracuju 21 let, tak se svým způsobem cítím být i součást této obce, takže mě to velmi potěšilo."
Lidečko si vysloužilo prvenství i díky obratnému získávání dotací. Za více než 200 milionů korun zde například upravili nebezpečný úsek silnice první třídy, vystavěli novou tělocvičku, 18 kilometrů kanalizace a novou čističku, loni pak dokončili rekonstrukci základní a mateřské školy.
