Je ohrožena potravinová soběstačnost Česka?

Čeští zemědělci vykazují po letech konečně zisk. Přesto jsou ale nespokojeni a dokonce bijí na poplach. Je podle nich ohrožena potravinová soběstačnost země. V čem je tedy problém, to zjišťoval Zdeněk Vališ u prezidenta Agrární komory Jana Veleby.

Jan Veleba, foto: ČTK
Před vstupem České republiky do Evropské unie bylo zemědělství většinou ztrátové. Ačkoliv po roce 1989 zažilo velkou proměnu a prošlo mohutnou ´redukční dietou ´, směřovalo ročně do agrárního sektoru na dotacích asi 13 miliard korun. Loni už agrární sektor získal díky příspěvkům z Evropské unie skoro 30 miliard korun dotací a vykázal tak zisk devět miliard korun. Přesto zemědělci podle prezidenta Agrární komory Jana Veleby vůbec nejásají.

"Zisk vykazujeme jenom díky dotacím, ale ne díky zemědělství jako takovému, to znamená výrobě. Nezastavil se propad zemědělství, snižování rozměru českého zemědělství. Snižování rozměru pokračuje. Zvyšují se dovozy a zvyšuje se závislost na dotacích. Podle mého názoru se v českém zemědělství usídluje model, který je v přímém rozporu s očekávaným vývojem zemědělství v Evropské unii po roce 2010 a zejména po roce 2013. Začíná čím dál tím víc převládat názor, že současný model společné zemědělské politiky je v unii dlouhodobě neudržitelný. To je ten náš problém, proč bijeme na poplach."

Zemědělci vlastně říkají: ano, dnes jsme sice v zisku, ale za pár let, až dotační politika unie skončí, bude už české zemědělství v podstatě zdecimované. A Česká republika bude zcela závislá na dovozu potravin.

"Ano, je to tak. My se obáváme budoucnosti. Domníváme se, že další snižování rozměru českého zemědělství je už zbytečné."

Jan Veleba dává jako příklad vývoz a dovoz masa do Česka a srovnává rok 2003, kdy ještě Česko nebylo v unii s loňským rokem.

"Za tyto pouhé dva roky se zhoršilo záporné saldo obchodu s masem 3,47krát. Slyšíte dobře: 3,47krát. My s tím vývojem tedy nemůžeme být spokojeni. Dosahovaný zisk zakrývá tuto skutečnost. Politikové jsou spokojeni. Ministr zemědělství je spokojen. Ale čísla nám dávají za pravdu, že je třeba s tím něco dělat."

Živočišná výroba je přitom odběratelem velké části rostlinné výroby, je tedy jakousi závěrečnou fází celé zemědělské prvovýroby. Pokud klesá produkce masa, jde dolů zemědělství jako celek. Proč ale dochází k takovému stavu? Jsou snad čeští farmáři horšími hospodáři než jiní?

"V žádném případě. V českém zemědělství 75 procent výměry půdy obhospodařují soukromí farmáři, firmy a zemědělská družstva s průměrnou výměrou 900 hektarů. Je tedy logické, že zemědělci s takovou výměrou nemohou mít v žádném případě nižší produktivitu práce než mají západoevropští sedláci s průměrnou výměrou 50 hektarů. V tom tedy problém není."

Tak v čem to tedy je? V první řadě je zde podle Jana Veleby stále výrazný rozdíl v dotacích, které dostávají čeští a západoevropští farmáři.

"V loňském roce ten rozdíl byl 47 procent v náš neprospěch. To je velký rozdíl."

Dalším důvodem je příliš silná koruna, která zdražuje vývoz a zlevňuje dovoz.

"V České republice se meziměsíčně, týdenně zpevňuje koruna. A ta rozhoduje o tom, že vývozy už téměř nelze realizovat."

A pak je tu ještě jeden důvod, proč agrární výroba v Česku klesá.

"Zisk a přidaná hodnota se v potravinové vertikále výrobce - zpracovatel - obchodník v největší míře netvoří u zemědělců, u prvovýrobce. Tvoří se u zpracovatele a hlavně u obchodních řetězců. V současné době skoro 80 procent maloobchodního trhu s potravinami kontrolují obchodní řetězce, které - jak známo - jsou v držení zahraničních kapitálových společností. A tyto obchodní řetězce využívají své ekonomické dominance na trhu, jednají ve shodě, a tlačí nekompromisně ceny dolů."

To je samozřejmě dobrá zpráva pro spotřebitele. Farmáře a s nimi i celý český venkov ale tento nevybíravý tlak ničí. Základní otázka tedy zní: Co s tím dělat?

"Musíme přidat v marketingu, musíme přidat v propagaci. Musíme začít -v uvozovkách - vyrábět takové zákony, které budou podporovat domácí zemědělce. Když to jde ve Spojených státech, proč by to nemělo jít v České republice? Tady to ale nejde proto, že politici se bojí rozhodnout. Mají strach z toho, co tomu řeknou různé kapitálové skupiny."

A také by se prý měl změnit náhled široké veřejnosti na zemědělce.

"že to nejsou takoví ti neschopní příživníci. Je třeba, aby se trošku transformoval pohled na zemědělce, aby nás společnost vzala, aby společnost chtěla české zemědělce, aby lidi věděli, že když dají přednost českému jogurtu, českému mléku, českému masu, tak za tím každým jogurtem, litrem mléka, kilem masa, je kousek obdělané, kultivované české krajiny, že tam je kousek zaměstnanosti na venkově atd.. Přesně tak tomu je třeba ve Francii. My samozřejmě francouzského modelu nedosáhneme, protože 40 let šel u nás vývoj jinak. Musíme ale usilovat o to, aby se společnost na nás podívala trošku jinak. Jenomže, je to běh na dlouhé trati."