Je to paráda, ale držme se při zemi

Čeští fotbalisté jako jediní vyhráli na mistrovství Evropy svou skupinu bez ztráty bodu - ve svém posledním utkání porazili Německo 2:1. Vicemistrům světa tak vystavili předčasné letenky na návrat domů a zároveň pomohli k postupu do čtvrtfinále Nizozemcům. Pokračuje Zdeněk Vališ.

Je to paráda, ale držme se při zemi

Jaroslav Plašil a Marek Heinz po Heinzově gólu, foto: ČTK

40 let nedokázalo Česko, ani Československo porazit německý tým v normální hrací době. Ve finále Mistrovství Evropy v roce 1976 skončil zápas 2:2 a zlatou medaili pak přinesl tehdejšímu Československu až penaltový souboj a dodnes slavná obloučková trefa Antonína Panenky. Vítězství po 90 minutách hry se dostavilo až tuto středu. A je to vítězství s hodně pikantní příchutí. Vicemistry světa porazili čeští náhradníci. Česká reprezentace už měla postup do nedělního čtvrtfinále jistý, a tak trenér Karel Brückner rozhodl, že hvězdy budou odpočívat a na hřiště poslal hned devět hráčů, kteří nepatří do základní sestavy. To se jen tak nevidí a pamětníci budou asi hodně přemýšlet, kdy k něčemu podobnému na evropském či světovém šampionátu došlo. Po pravdě řečeno, vítěznou branku dal nakonec hráč "áčka" Milan Baroš, který nastoupil na hřiště v druhém poločasu, když kulminoval německý tlak. Jak sám říká, na zápas byli všichni dobře takticky připraveni.

"My jsme věděli, že jim ta hra ´do plných´ moc nejde. Dívali jsme se na zápas Němců s Lotyši a trenér nám ukázal nějaké varianty, jak by se mělo hrát. Kluci, kteří byli na hřišti, prokázali své kvality. Je nás tady 23 hráčů a všichni mohou nastoupit proti jakémukoli týmu. Já jsem rád za ty tři body a za to, že jsme dokázali našim superfanouškům, kteří nás sem přijeli povzbudit, že i když už jsme měli postup jistý, že nevypouštíme žádný zápas."

Rozhodnutí trenéra Brücknera nechat odpočívat hráče, kteří odehráli na mistrovství předchozí dva zápasy, přijali všichni odborníci i fanoušci s pochopením. Většině z nich ale Brückner vyrazil dech jednou výjimkou. Poslal na hřiště Tomáše Galáska, jednoho z nejkvalitnějších hráčů základní sestavy. To byl tah, který nikdo nečekal. Galásek je totiž jediným českým reprezentantem, který už dostal tzv. žlutou kartu a pokud by tedy ve středu proti Němcům dostal další kartu, byl by pro nedělní čtvrtfinále odepsaný. Někteří komentátoři proto hodnotili jeho středeční start jako šílené riziko. Naštěstí zůstalo nepotrestáno. Tomáš Galásek to při zpětném pohledu nevidí až tak černě.

Milan Baroš střílí vítězný gól, foto: ČTK

"Den před zápasem jsem mluvil s trenérem o vzniklé situaci a on mě řekl, že alespoň poločas bych mohl strávit na trávníku, že se prostřídáme s ´Rosou´. Nakonec to bylo jinak. Sám jsem trenérovi naznačil, že to může být riziko. V jednom měl ale pravdu, vždyť někdy v lize člověk také třeba pět zápasů čeká na tu čtvrtou žlutou kartu a snaží se ji nedostat, tak proč by jim měl dostat v jednom poločase s Německem. Trenér určitě chtěl na hřišti někoho, kdo má zkušenost a trošku ten ´balanc´ vyrovná."

Českému týmu zatím všechno vychází. Ve všech třech zápasech ve skupině prohrával a vždy dokázal utkání dovést do vítězného konce. To bezesporu svědčí o obrovské vnitřní síle mužstva. Nepropadejme ale předčasné euforii. Vzpomeňme na hvězdný tým našich hokejistů na nedávném mistrovství světa v Praze. Také suverénně vyhrál skupinu a pak přišlo čtvrtfinále s podceňovanými Američany a Čechům zbyly jen oči pro pláč.