Jezdci nebes: Osudy československých pilotů RAF na východní frontě
Výstava Jezdci nebes: 1. letecký pluk složený z pilotů RAF v SSSR pod velením gen. Františka Fajtla připomíná statečnost i osobní oběti československých vojáků za osvobození Československa nejen v boji proti fašismu.
Výstava v nádherné Mytologické chodbě Valdštejnského paláce připomíná osudy a příběhy lidí, o kterých se často nemluví. Podle Jana Kratochvíla, který je s manželkou Sabinou autorem výstavy, u nás stále chybí povědomí o dějinách 20. století, opěvují se často lidé, kteří nejsou žádnými hrdiny, zatímco na ty skutečné hrdiny se zapomíná. Vojáci RAF, kteří odešli bojovat na východní frontu, k nim rozhodně patří. „Skoro všude se pořád skloňuje, že ti východní byli oceňovaní, zatímco ti ze západní fronty byli chudáci, ale obě dvě skupiny na tom byli stejně. Řekl bych, že ti „východňáři“ díky Reicinovi, Vašovi a Svobodovi dokonce možná dopadli hůř, protože 70 procent z nich vyhodili z armády, byli zavřeni, odešli do exilu (Bedřich Reicin vedl soudní procesy s důstojníky československé armády, Karel Vaš byl prokurátor vykonstruovaných soudních procesů a armádní generál Ludvík Svoboda, prezident ČSSR, pozn. redakce). Je na mladých historicích, aby toto téma otevřeli. “ Panu Kratochvílovi vadí, že o těch, kteří skutečně bojovali, se téměř nemluví, jako například o generálu Janu Kratochvílovi, účastníkovi první i druhé světové války, který je dodnes vnímaný jako nepřítel. „Když byl Petr Pavel náčelníkem generálního štábu, tak mu odhalil na hřbitově pamětní desku, protože do té doby nesměl mít ani jméno na hrobě.“
Svou výstavou chce pan Kratochvíl alespoň částečně napravit nedostatečné povědomí, které o pilotech bojujících na východní frontě panuje: „Nelze to spojovat samozřejmě s tím, co dneska páchají Rusové na Ukrajině.“ Pan Kratochvíl během zahájení výstavy připomněl nadšení pilotů, kteří šli pod vedeném Františka Fajtla bojovat do Sovětského svazu. „Na místě pak zjistili, že ti Rusové jim vůbec nevěří. Že se k nim chovali strašně. V Británii žili důstojně, měli armádní oblečení, výstroj, v Sovětském svazu bojovali jako trhani, kteří ani nedostávali pořádně najíst."
František Fajtl byl morální ikonou
Zahájení výstavy se účastnily i obě dcery generála Fajtla. Jana Kebrlová mi řekla, že za hlavní odkaz svého otce považuje jeho etický přístup k životu. „ On navzdory všemu nikdy nezahořkl, vždy byl optimistický a vždy nás vedl k morálním hodnotám. Když nás s matkou vyhnali z Prahy, byla jsem ještě novorozeně. Bydleli jsme u prarodičův Lounech. Ale otec si nikdy nestěžoval a byl nesmírně usměvavý.“
„Víte on táta a věřím, že i ty ostatní, to slovo hrdina ani neměli rádi, vesměs, to byli obyčejní lidé, kteří prožili neobyčejný život", řekla druhá Fajtlova dcera Jitka Režná.
„Tatínek v jedné ze svých knížek psal o tom, že je třeba si vážit nejenom těch největších hrdinů, nejenom těch méně slavných, že je potřeba oslavovat a vzpomínat i na ty naprosto nejméně významné, protože v míře sebeobětování si byli všichni rovní. Myslím si, že u všech tam muselo být nasazení maximální, naprosto ryzí vlastenectví, fair play, smysl pro kamarádství a hlavně, prostě aspoň u mého tatínka to bylo tak, on měl motto, prohraješ, až když si to sám připustíš. A rozhodně nechci mluvit dlouho, ale víte, ono vlastně to rozdělení západní, východní fronta, a to udělala až tak pokřivená komunistická propaganda. Těm vojákům bylo vlastně jedno, kde jsou. Proč se táta přihlásil, že půjde do Sovětského svazu? Protože už to vypadalo, že na Slovensku se něco stane a oni chtěli být jedni z první, kteří se vrátí domů a pomohou osvobodit svoji zem. Mám pocit, že to, co udělali, je nesmírný odkaz pro budoucí generace, pro každého obyčejného člověka. A to je ten odkaz morální etiky a pravého vlastenectví", je přesvědčená paní Režná.
Bojovali proti nepříteli. Až komunisté z nich udělali agenty a zrádce
Vedle panelů jsou na výstavě ve vitrínách osobní předměty, uniformy, medaile, řády i osobní deníky. Ty sem mimo jiné dodal syn Pavla Kocfeldy. Na slavnostní vernisáž přišel i s dcerou. „ Tahle fotka je z roku 1942. A tohle to je originál přímo z Británie. Všechny ty deníky a ty legitimace táta nějak schoval“, ukazuje mi pan Kocfelda. Letecký deník, zápisníky, fotografie s kamarády na frontě jsou v dokonalém stavu. „Máme ještě takový zajímavý dokument. Když to povstání skončilo, Němci ho zadusili, tak se zbylými letouny, bylo jich asi 12, letěli směr Rumunsko. Část Rumunska už byla osvobozená, tak se snažili dostat letadly na to území. Což se tátovi podařilo přeletět. A tam přistál na nějakým bramborovým poli. A naštěstí už to bylo pár kilometrů za frontou, už byl na tom osvobozeném území. Tak tam sepisoval s místním četníkem protokol o předání letadla. A to máme taky schovaný, i s překladem do češtiny. Je to kouzelný dokument.“
Pavla Kocfeldu potkal o něco lepší osud než mnoho jeho druhů. Po válce létal pro Baťu, účastnil se výcviku izraelských pilotů Hagana. Naštěstí se dožil i pádu komunistického režimu a spolu s dalšími druhy se tak dočkal od prezidenta Havla ocenění, jmenování do generálských funkcí i besed s novou generací, která o působení Rytířů nebes neměla ani ponětí. „Byla to pro ně alespoň mírná satisfakce. Ti kluci odešli bojovat proti Němcům, a vůbec neřešili, jestli na východ nebo na západ, šli bojovat proti nepříteli.“
Výstava v Mytologické chodbě ve Valdštejnském paláci potrvá do 30. června 2025.
Související
-
Cesta ke svobodě: 80 let od konce 2. světové války
V seriálu se postupně vrátíme do dramatických dnů druhé světové války a připomeneme si klíčové události, které vedly k osvobození naší země.
-
10 neuvěřitelných příběhů 2. světové války
Historik Jiří Klůc zaznamenal osudy vojáků, zajatců, obyčejných lidí, které do dnešních dnů nebyly známy. Každý z příběhů nám přibližuje lidskost a odvahu v těžkých dobách.
