Generál František Fajtl - úspěšný letec i spisovatel
Ve středu 4. října zemřel ve věku 94 let generál František Fajtl, legendární pilot z druhé světové války, politický vězeň i autor řady knih. Za druhé světové války riskoval svůj život v bojích ve Francii, Velké Británii i při osvobozování Československa. Po roce 1948 byl komunistickým režimem perzekuován, úplné rehabilitace se dočkal teprve po roce 1989. Osobnosti Františka Fajtla se v následující rubrice věnuje Martina Lustigová.
František Fajtl vystudoval v Teplicích obchodní akademii, na vojně pak absolvoval záložní důstojnickou školu. Tehdy se rozhodl stát vojákem z povolání a nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích. "Poté sloužil především u 2. leteckého pluku v Olomouci a v Přerově, kde ho 15. března 1939 zastihla německá okupace. Tehdy byl prvním důstojníkem letky, to znamená zástupcem velitele. Protože velitel byl tehdy nemocný, tak tehdejšímu poručíku Fajtlovi připadla nevděčná úloha předat letiště a výzbroj okupantům, což ho pochopitelně netěšilo a ještě více zatvrdilo vůči okupantům,"říká vojenský historik Jiří Rajlich.
V červnu 1939 František Fajtl odešel do zahraničí. Přes Polsko se dostal do Francie, která mu ale v té době mohla nabídnout pouze službu v cizinecké legii. Brzy ale vypukla druhá světová válka, František Fajtl byl zařazen k letectvu a bojoval na francouzsko-německé frontě. Po kapitulaci Francie se přes severní Afriku dostal do britského Liverpoolu. "To bylo v červenci 1940, v době, kdy Francie už kapitulovala a Velká Británie byla vlastně jediným státem, který byl ve válce s dosud vítězícím Německem. Poručík Fajtl a s ním většina dalších československých letců absolvoval urychlené přeškolení na britskou techniku a v řadách anglických perutí se zúčastnil bitvy o Británii, kde skutečně Británii šlo o žití a nežití."
V bitvě o Británii František Fajtl sestřelil první nepřátelské letouny. V roce 1941 se připojil k 313. československé stíhací peruti. V dubnu 1942 se jako jeden z prvních spojeneckých důstojníků stal velitelem anglické peruti. "V jejím čele byl sestřelen ve velké letecké bitvě nad severní Francií. Podařilo se mu nouzově přistát a navíc mu pancíř za jeho zády zachránil život, ale tím veškerá pozitiva končila, protože nouzově přistál na území okupovaném nepřítelem. Německé stráže ho obklíčily, ale on se dokázal velice dovedně vyhnout zajetí, proklouzl tím řetězem stráží a vydal se na velice dobrodružnou cestu přes okupovanou do neokupované Francie. Potom se mu dokonce podařilo přejít Pyreneje, dostal se až do neutrálního frankistického Španělska. Tam byl ovšem zatčen a strávil několik měsíců ve věznicích a koncentračních táborech, než ho vyreklamoval britský konzul v Madridu. Potom následovalo odeslání do britského Gibraltaru a odlet zpátky do Velké Británie."
V září 1943 se ujal velení 313. československé stíhací peruti a vodil ji do ofenzivních akcí nad Francií a Belgií. A jak českoslovenští letci po náročných bojových operacích relaxovali? To nám řekl někdejší Fajtlův spolubojovník generál Stanislav Hlučka: "Ve volných chvílích se sportovalo, například se hrál fotbal. Taky jsme chodili na pivo, za děvčaty. Tak se to krátilo. Člověk nesměl pořád myslet jenom na válku. To by se z toho zbláznil. No ale zase se člověk nemohl někde zdržovat, protože ráno třeba už v pět hodin burcovali do hotovosti, atd. Bylo to složité, ale dalo se to vydržet, protože jsme věděli, proč bojujeme."
V roce 1944 se František Fajtl stal velitelem transportu československých letců do Sovětského svazu, kde velel 1. československému stíhacímu pluku. Pokračuje historik Jiří Rajlich: "Ten pak v září 1944 přispěchal na pomoc slovenským povstalcům. Bojoval půldruhého měsíce prakticky v nepřátelském obklíčení na letištích Zolná, Brezno a Tri Duby okolo Bánské Bystrice až do pádu povstání koncem října 1944."
"10. ledna 1950 u něj doma zazvonili příslušníci StB a odvlekli ho, doslova ho odvlekli do tábora nucených prací na Mírově. Jeho manželku s malou dcerkou vystěhovali z Prahy. Na Mírově byl půldruhého roku." V 60. letech byl částečně rehabilitován, ale k službě u letectva se vrátit nemohl. "Ale k letectví se svým způsobem vrátil, protože v roce 1965 nastoupil jako samostatný vyšetřovatel leteckých nehod u Státní letecké inspekce. Tam vlastně pracoval až do penze."
Generál Fajtl nebyl jen úspěšným stíhačem a důstojníkem letectva, ale také spisovatelem. Už v roce 1944 vydal Letecké povídky. A po své rehabilitaci začal sepisovat válečné memoáry. "Nejprve samozřejmě mohl psát pouze o východní frontě, protože ta byla tehdejším komunistickým režimem považována za zdroj jediných a správných tradic československého letectva. Ale nutno říci, že i když psal nejprve o východní frontě, tak se mu tam vždycky podařilo propašovat něco z té fronty západní. A mnohokrát se mu tam podařilo propašovat i jména některých osob, které byly v tehdejším Československu tabu - to znamená jeho spolubojovníky, kteří po roce 1948 utekli do zahraničí a někdy tam i létali u anglického letectva. A postupem času se dostával i k dalším tématům. Takže vedle neopomenutelné dráhy válečného letce se stal i respektovaným spisovatelem. A vlastně i díky tomu, že jeho knížky mohly vycházet i v dobách tuhé normalizace, se podařilo u naší veřejnosti udržet povědomí o československých válečných letcích, nejen na východní, ale i na západní frontě," uzavírá vyprávění o Františku Fajtlovi historik Jiří Rajlich.
