Jihlava - město s tajemným podzemím

Dnes se vydáme na Vysočinu. Přesně na rozhraní Čech a Moravy leží Jihlava. Město, kde se ve středověku dolovalo stříbro, ve znaku má ježka a může se pochlubit množstvím kostelů i tajemným podzemím.

Jihlava - město s tajemným podzemím

Jihlavou prochází historická hranice Čech a Moravy. Počátky města sahají asi na konec 12. století, kdy tu stála malá osada. Krátce na to však bylo objeveno stříbro, o jehož nálezu se vypráví pověst.

Foto: Chmee2, CC BY-SA 3.0 Unported

"Hrnčíř v oblasti dnešních Starých Hor se snažil co nejlépe dělat své hrnčířské řemeslo, ale ať se snažil, jak chtěl, tak mu všechny hrnce pořád praskaly při vypalování. Až jednou jel kolem kupec a když se na rozbité nádobí a na střepy podíval, tak mu okamžitě bylo jasné, čím to je, protože našel stříbro, které bylo obsaženo v té hlíně. A koupil hrnčířův pozemek. Zanedlouho byla založena osada i s kostelíkem a tím vlastně začala stříbrná historie Jihlavy."

Jak uvedla Jana Novotná z jihlavského magistrátu, stříbrná horečka sem přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy a Jihlava se brzy stala jedním z nejmocnějších měst království. Byla chráněna mohutným opevněním, náměstí lemovaly kamenné domy s podloubím a razily se zde mince. Význam těžby stříbra poklesl koncem 14. století, kdy byly vytěženy nejbohatší žíly a doly postiženy zemětřesením a záplavami. Slavnou stříbrnou historii Jihlavy dnes připomíná každé dva roky havířský průvod.

"Ten byl znovu obnoven po 32 letech v roce 1999. Je to jedna z největších atrakcí, které se v Jihlavě konají. Je možné prohlédnout si malé havířky v historických krojích. Mají opravdu původní kroje, které byly v Muzeu Vysočiny opraveny, původní je i vybavení, které horníci používali. Zajímavé je, že se zjevují jako by opravdu šli ze svých dolů. Na náměstí se jakoby otevře země a odtamtud začnou vystupovat. Procházejí historickým centrem města a to přitáhne každý rok spoustu zájemců a návštěvníků."

Po zániku hornictví začala v Jihlavě soukenická éra. Ve druhé polovině 18. století byla druhým největším producentem sukna v rakousko-uherské monarchii. Město má ve svém znaku - zvláštní zvíře a to ježka. A od tohoto zvířátka pochází i samotný název města.

"Zřejmě to asi vzniklo podle německého slova Igel, což je ježek, protože právě jedna z těch pověstí vypráví, že při budování hradeb bylo nalezeno množství ježků a podle toho zřejmě město nese svůj název. Tím pádem má ježka i ve znaku. Je to vlastně symbol Jihlavy. Dokonce i místní pivovar, který má podle mne vyhlášené pivo, tak když se řekne Jihlavský ježek, tak každý milovník piva ví přesně o čem mluvím."

V historickém středu Jihlavy je 213 památkově chráněných objektů a architektonickou dominantou je radnice. Už roku 1425 za purkmistra Oldřicha Bavora tu začala zasedat tehdejší městká rada. A zasedá zde i dnes. Radnice hostila významné osobnosti českých dějin, mj. císaře Zikmunda a císaře Františka Josefa I. Zachovalé portály a křížové klenby mohou dnes turisté obdivovat i v Radniční restauraci. Vedle symbolů města byly na klenbách latinské a německé nápisy. Jeden z nich například zní: "Znak města Jihlavy a slovo Boží přetrvají věky".

Náměstí patří k největším v České republice. Má přes 36 tisíc metrů čtverečních. Kolem stojí zrestaurované doby v barokním stylu a řada kostelů. Uprostřed pak morový sloup a kamenné kašny se sochami antických bohů. Ráz náměstí byl bohužel v 80. letech porušen stavbou obchodního domu. Město se teď snaží situaci zlepšil, aby náměstí příliš nehyzdil.

"Objevil se třeba návrh, že by se na něj mohla dát zrcadla, aby se tam odrážely historické domy, takže uvidíme, určitě se to nějak pozitivně vyřeší,"

Kostel sv. Jakuba staršího, foto: Suchac.fa.da2, CC BY-SA 3.0 Unported

dodala Jana Novotná. Na Jihlavu se můžete podívat i z výšky a to z vyhlídkové věže sv. Jakuba, která je vysoká 63. Věž pak můžete vyměnit za hloubku jihlavského podzemí. Jeho chodby měří 25 kilometrů. Jsou raženy ve třech patrech, až do hloubky 12ti metrů. Historikové se dlouho domnívali, že chodby jsou zbytky starých dolů na stříbro. Jiní tvrdili, že byly raženy pro vojenské účely. Zřejmě však za svůj vznik vděčí hospodářským důvodům. Jihlava ležela na důležité křižovatce obchodních cest a tak v době, kdy význam těžby stříbra poklesl, začal se rozvíjet obchod a řemesla. Kupci si pro uskladnění svého zboží začali rozšiřovat stávající sklepy. Jak uvedla průvodkyně Radka Pechová, podzemí je vyraženo v žule a rule a pracovali tu zkušení jihlavští horníci.

"Oni pracovali většinou ve dvojici, kdy jeden lámal a druhý odnášel. Zkuste si tipnout, kolik se té dvojici podařilo za den vyrazit chodby v té žule a rule. Maximálně 2,5 centimetru za den.Takže šlo o práci velmi namáhavou a nebezpečnou. Oni se dožívali tak kolem 40-ti let. Dokonce je zde znám případ jedné ženy, která měla až 30 manželů."

Jihlavské náměstí, foto: CzechTourism

Jihlavské podzemí skrývá zajímavé památky. Je tam například původní dřevěné potrubí ze 13. století, které přivádělo vodu z blízkých rybníků do kašen na náměstí. Ve druhém patře chodeb jsou výklenky, které sloužily ke skladování sudů na víno a pivo. Z tehdejších 450 domů v centru města jich 112 mohlo vařit pivo. Takže skoro každý čtvrtý dům byl malým pivovarem. Zdejší podzemí má i jednu raritu a tou je svítící chodba. Dlouho se nevědělo, co tento svit způsobuje.

"Jednou domněnkou bylo, že je to fosfor z kostí mnichů, kteří jsou nad námi pohřbení. Další domněnka, která stále v některých přetrvává, byla, že je zde něco nadpřirozeného a třetí teorie, která se asi nejvíce blíží pravdě, že se jedná o chemickou směs, kterou vyráběli nacisti a během druhé světové války ji používali k označení chodeb do úkrytu při náletech, při zatmění. A údajně ji také testovali v jihlavském podzemí. Ta záhada z našeho hlediska ale stále není vyřešena, protože jak bylo zjištěno, ta hmota když vyschne, tak přestane svítit."

Záhadou svítící chodby se zabývala i televize Nova. Její reportér přímo v chodbě se zapnutou kamerou spal.

Jihlavské podzemí, foto: CzechTourism

"Ve výklenku se mu podařilo natočit siluetu ducha, který měl pážecí účes. Byli tu různí senzibilové. Říkali, že za tím musí být určitě nějaká prostora. Oni tam natáhli sondy, ale nic nenašli. Někdo zase tvrdí, jako by to byla prostora do jiné dimenze. Co pravdou je, tak jsou tu silné geopatogenní zóny a ti lidé, co jsou na to citlivější, tak se tu nemusí cítit moc dobře, když jsou tu delší dobu."

Chodby jihlavského podzemí jsou dnes sanovány betonem. Stalo se tak poté, co se do podzemí v roce 1961 propadl dům a následně se začala propadat i silnice. Zpevnění chodeb stálo kolem 60 milionů korun. V přepočtu na dnešek by to byla asi jedna miliarda.