Jilemnice - kolébka lyžařského sportu

Jilemnice, která leží v podhůří Krkonoš se letos dostala mezi trojici měst, která soutěžila o titul Historické město roku. I když nevyhrála, má co nabídnout. Jilemnice je totiž kolébkou lyžařského sportu, mají tu nejpilnější hodiny, Zvědavou uličku a nejlehčí přízi.

Za rozvoj plátenictví vděčí Jilemnice hraběcímu rodu Harrachů, který sem přišel začátkem 18. století. Harrachové přivezli kvalitní lněná semena i zahraniční odborníky. Tkalo se tu zboží světové kvality. Krkonošské muzeum v Jilemnici má ukázky příze z počátku 19. století. Dodnes se jedná o nejjemnější lněnou přízi na světě. 296 metrů váží pouze jediný gram! Hrabě Harrach však nepřivezl pouze len, ale i lyže, uvedla pro Český rozhlas Hana Horáčková z jilemnického muzea.

"První lyže se tady objevily na sklonku roku 1892 a z Norska je tehdy přivezl hrabě Jan Harrach majitel jilemnického panství. Řekl si, že by to mohla být dobrá pracovní pomůcka pro jeho lesníky."

Velkým propagátorem lyží a turistiky se stal řídící učitel Jan Buchar. Lyžování se rozšířilo mezi všechny vrstvy obyvatelstva a Jilemnice se stala nejvýznamnějším českým lyžařským centrem. První lyžařský výlet se tu konal už v roce 1893 a o rok později vznikl "Český krkonošský spolek Ski". Učitel Buchar šel ještě dál a zavedl jízdu na lyžích do výuky tělocviku na školách. A na čem se lyžovalo?

"Lidé v Krkonoších byli chudí, neměli na to, aby si kupovali značkové lyže, proto sáhli i po domácích prostředcích. Stačilo rozebrat sud, ve kterém bylo kyselé zelí, opatřit ho koženými řemínky a už se mohli vydat lyžovat."

Lyžaři tehdy nepoužívali dvě hůlky, ale jednu a to až dva metry dlouhou. Dámy lyžovaly v dlouhých sukních a kloboucích. Na lyžích se však začalo i závodit, uvedla Hana Horáčková.

"První závody se konaly v roce 1895 tady v Jilemnici a první mezinárodní závody byly pořádány v roce 1897 v Dolních Štěpanicích za účasti jednoho Nora a jednoho Rakušana."

Z Jilemnice vyšla řada vynikajících lyžařů. Například Bohumil Hanč, který tragicky zahynul. Připomíná ho mohyla Hanče a Vrbaty. Jilemnice vychovala i Jaroslava Cardala, Evu Paulusovou, Květu Jeriovou - Peckovou či Stanislava Henycha. Ten skončil stříbrný na Mistrovství světa ve švédském Falumu v roce 1974 a dnes je předsedou českého krkonošského spolku Ski Jilemnice, který je nejstarším lyžařským klubem u nás. I nyní se v Jilemnici starají o budoucnost lyžování.

"Upravujeme pravidelně do deseti kilometrů závodních tratí a 20 kilometrů dlouhou turistickou trasu zvanou Buď fit. Vede okolo domů kolem celého města. Lidi nemusí nikam chodit a vlastně za plotem mohou nastoupit na lyže a jedou se projet."

Zvědavá ulička, foto: Jiří Erben, CC BY-SA 3.0 Unported

Jilemnice má i další zajímavosti. Je tu například Zvědavá ulička, která pochází z konce 18. století a své jméno získala podle uspořádání staveb. Domky jsou vždy o kousek posunuté do ulice. Každý obyvatel tak viděl, co se děje na hlavní třídě. V minulosti tu žili hlavně drobní řemeslníci. Na věži jilemnické radnice jsou i nejpilnější hodiny, které představil Jan Luštinec, vedoucí Krkonošského muzea.

"Jsou zajímavé i svou historií. Vznikly v roce 1842. Tenkrát to byly docela obyčejné bicí hodiny. Za Bachova absolutismu stál v čele města starosta Dominik Jerie a ten na protest proti bachovským poměrům odstoupil ze své funkce. Aby vyjádřil, že to je pouze politický protest a že své město miluje, tak přidal k těmto hodinám tzv. opakovací stroj a tím z nich učinil nejpilnější hodiny v Evropě."

Zdejší hodiny opravdu nemůžete přeslechnout. I když je nevidíte, ale znáte jejich systém, bezpečně víte, kolik je hodin.

"Ty hodiny mají celkem tři zvony nebo tři cimbály a na ten malý vám vždycky odbíjí počet čtvrtí, prostřední počet celých hodin. A pak když přijde celá hodina, aby to bylo zřetelnější, tak ten počet celých hodin ještě zopakují na velký cimbál. Takže v pravé poledne odbíjí 28krát a za den se ozvou 1020krát."

Jak dodal Jan Luštinec, takto pilné hodiny v Evropě nenajdete. Jilemnice se za 18 let, kdy zde realizují program regenerace velmi změnila, uvedl starosta Vladimír Richter.

Foto: CzechTourism

"Návštěvník, který zde byl v 90. letech a přijede v současnosti, Jilemnici nepozná. Z obyčejného provinčního městečka se stala překrásným městem se spoustou památek. Podařilo se opravit náměstí, fasády, loni jsme dali novou dlažbu, historickou kašnu na náměstí."

V Jilemnici kvete i bujarý spolkový život. Pořádají tu dva jarmarky, Krakonošovy letní podvečery, je tu i netradiční spolek dam a paní.

"Uvádějí do života modely, které se nosily v 19. a na počátku 20. století. Je možné je shlédnout na mnoha akcích nejenom v Jilemnici, ale po celé republice, protože jsou opravdu žádané."

Jak dodal starosta Richter, tradici obnovil i Jilemnický okrašlovací spolek, který tu byl založen už v 18. století. Dnes se mimo jiné stará o obnovu drobných památek.