Jindřichův Hradec

Jindřichův Hradec, foto: CzechTourism
0:00
/
0:00

Dnes navštívíme město na řece Nežárce - Jindřichův Hradec. Jeho zámecký komplex je třetí největší v České republikce. Pozveme vás do černé hradní kuchyně, podíváme se jaké rukavičky má právě na rukou dobrý duch hradu paní Perchta a představíme i významné hradní pány a obyvatele města.

Jindřichův Hradec se původně jmenoval Nový dům. Název Hradec, což značí opevněné místo, se začal používat od 13. století. Svoje dnešní jméno získal o 200 let později na památku Jindřicha, což byl nejstarší syn legendárního Vítka z Prčice, známého z rodové legendy o dělení růží. Mimochodem, pánové z Hradce mají ve znaku růži stříbrnou na modrém poli.

Do historie města se výrazně zapsali všichni hradní páni. Nejdříve zde sídlili už vzpomínaní pánové z Hradce, začátkem 17. století je vystřídal rod Slavatů a po nich přišli Černínové z Chudenic. Jako památka tu na ně zůstal na rybníku Vajgar ostrov. Ten dal totiž své ženě jako dárek ke 40. narozeninám vybudovat hrabě Evžen.

Od rybníka je to kousek na náměstí, kde jsou domy se zajímavou historií. Například Dům u Zlaté husy sloužil jako zájezdní hostinec už v 19. století. Tehdy tu nedobrovolně přenocoval cestou do Brixenu Karel Havlíček Borovský. Vedlejší dům s nápisem Concertino je zřejmě dům Václava Michny z Otradovic významného barokního hudebního skladatele, autora skladby Chtíc, aby spal. Náměstí bylo svědkem významných událostí. Jak uvedl Stanislav Marchal, mohutné oslavy tu byly například roku 1574, kdy se Adam II. z Hradce ženil.

"Na zámek pozval 1836 hostů a tady na náměstí se konaly třídenní oslavy svatby. Na závěr slavností se tu konaly rytířské turnaje a po nich jako specialita souboj myslivce a medvěda."

Kdo ví, co vše hosté při slavnostech konzumovali. Příliš populární však v Hradci nebyly brambory. Ve starých zápiscích se mimo jiné píše.

"Že když chovankám jindřichohradeckého špitálu založeného pro zchudlé měšťany a měšťanky Jáchymem z Hradce roku 1564, předložil správce k jídlu brambory, které nasázel do vypuštěných sádek, babky s pláčem běžely k panu purkmistrovi a zámeckému vrchnímu žalovat, že je správce chce otrávit. Stejně marně je nutili k pěstování nové plodiny. V tom se Jindřichův Hradec tedy příliš neproslavil, protože poddaní odmítali tyto plodiny konzumovat, ale na druhou stranu byl Jindřichův Hradec progresívní tím, že po Praze zde bylo vůbec první elektrické osvětlení Františka Křižíka."

Perchta

Brambory tedy místním moc nechutnaly. Oblíbená však byla sladká kaše, která se v zámecké černé kuchyni vařívala vždy na Zelený čtvrtek. Jak uvedla průvodkyně na zámku Romana Nováková, místním chudým se rozdávala zdarma.

"To byl obyčej, který se tu udržel až do konce 18. století. Scházelo se tady mnoho tisíc chudých, kteří si sem chodili pro sladkou kaši, rybu, žejdlík piva, takže to bylo oblíbené. Kaše se dělala z pšeničné mouky, ta se svařila s pivem, omastila makovým olejem a také se dosladila medem."

V černé kuchyni, která byla dostavěna na konci 15. století za rodu pánů z Hradce, se dodnes vaří. A to vždycky před Vánoci. Dokonce ještě teď tam byl cítit kouř. Stále jsou tu funkční i dvě chlebové pece, které jsou dva metry hluboké.

Ke klenotům zámku patří i tzv. Adamovo stavení - renesanční palác ze 16. století. Na jeho chodbě je portét dobrého ducha zámku - paní Perchty z Rožmberka. Zjevuje se na renesančních arkádách a její rukavičky věští, co se stane. Bílé symbolizují svatbu či křtiny, červené požár a černé nějakou tragédii. Svého času se určitě objevila v červených rukavičkách, protože palác postihl požár. Přesto se v pokojích Adamova stavení zachovaly malované kazetové stropy.

Jindřichův Hradec, foto: CzechTourism
Jako památka na život dávných obyvatel tu je například svatební přikrývka, kterou dostal v 16. století jako svatební dar Adam II., ano, to je ten, který uspořádal na náměstí velkolepou oslavu. Je tu i památka na jeho zetě - pracovna Viléma Slavaty. Ten je známý tím, že byl roku 1618 vyhozen z oken Pražského hradu. při tvz. druhé pražské defenestraci. A přežil. Dokonce se dožil vysokého věku - zemřel až v 80ti letech ve Vídni. Spolu s ním byli z okna vyhozeni i písař Fabricius a královský úředník Bořita Martinic. Jelikož všichni přežili, nechal Vilém Slavata namalovat oslavný obraz. Originál je v Telči, zde je kopie z 19. století.

"Uprostřed jsou tři dívky, které mají plachetky. To byly dívky štěstěny, které jim měly symbolicky pomoci v tom, že se nezabili při pádu z okna. Na levé straně uprostřed obrazu je Pražský hrad, kde je právě trojice vyhazována z okna symbolicky českými stavy. Trojice dopadla do příkopu, kam se vyhazovaly papíry, různé odpadky, takže pád byl díky tomu utlumen. Pak trojice přebíhá z levé části obrazu do pravé a tam prchá do Lobkowiczkého paláce, který tehdy vlastnila česká šlechtična paní Polyxena z Lobkowicz, která je v tomto paláci ukryla. Slavata ji nechal v pravém horním rohu namalovat, ovšem má takový zvláštní turban na hlavě, a za paní Polyxenou je smrtka, která prchá symbolicky s nepořízenou."

Jindřichův Hradec, foto: CzechTourism
Je tu i památka na další rod - Černíny. A to jídelní keramická souprava, která se dochovala ze 16. století. Je to tzv. habánská fajáns, kterou vyráběli švýcarští protestanté. Na zámku se dochovalo asi 100 kusů této vzácné keramiky. Při výrobě se namáčela do zvláštní cíničitoolovnaté polevy. Zdejší lidé to nevěděli, ale zřejmě to bylo jedovaté.

Po prohlídce zámku je příjemné zamířit do rajské zahrady, kterou se dostaneme k hudebnímu pavilonu. Jeho kopule s vynikající akustikou je zdobená zlatými ornamenty. Na jejich restaurování, které začalo v roce 1976, bylo použito 4,5 kilogramu zlata. Každého návštěvníka tu určitě zaujme otvor uprostřed podlahy.

"Do tohoto otvoru byla zasazena velká váza, která vypadala jako obrovský trychtýř. Byla asi metr vysoká a byla buď z kovu nebo z mramoru či z alabastru a sloužila jako rezonátor zvuku. Hudebníci nesměli ze společenských důvodů setrvávat se šlechtou, která se zde chtěla sama bavit, takže chodili dolů do sklepení. Protože by hudba, která tam vznikala, byla v tomto prostoru utlumená, musel být nějaký předmět, který přenášel zvuk a tím byla váza, kterou tu ještě pamětníci pamatují. Dodnes se bohužel nedochovala, ale byla právě v tomto otvoru umístěna. Akustika v celém hudebním pavilonu byla velice dobrá. Také se zde konají v letní sezóně koncerty, protože do června je tu poměrně zima. Přes zimní období se tu nedá topit, takže je to poměrně vymrzlé."

10
49.151501900000
15.010794500000
default
49.151501900000
15.010794500000