Jiří Barta uspěl v USA s tradiční českou loutkovou animací

Česká animovaná pohádka Na půdě aneb kdo má dneska narozeniny? režiséra Jiřího Barty uspěla na Newyorském mezinárodním festivalu filmů pro děti. Dětští diváci jej zvolili nejlepším celovečerním snímkem v konkurenci 12 filmů z celého světa. Vilém Faltýnek pozval režiséra, výtvarníka a pedagoga Jiřího Bartu do studia Radia Praha, aby se s posluchači po návratu ze Spojených států podělil o své dojmy.

"Na promítání mého filmu bylo skutečně plno, i když to tak ze začátku nevypadalo, protože za těmi vysokými opěradly děti nebyly vidět. A teprve když jsem zepředu zjistil, že v sále je plno, tak jsem se uklidnil. Myslím, že děti to zajímalo, protože měly mnoho otázek. A vlastně mě i překvapilo, že ten film a klasická česká loutková animace, rozvedená a upgadeovaná pomocí triků a počítačů, že uspěla v prostředí, kde jsou velké produkce jako Pixar, Dreamworks a Disney. To je samozřejmě potěšující nejen pro mě, ale hlavně pro celý český animovaný film, který má v současné době ekonomické problémy a pořád se trochu zmítá v pochybnostech, jestli jít cestou počítačové animace nebo cestou klasickou. Mladá generace jde za 3D, zatímco já se držím klasiky."

Jiří Barta

Naznačil jste výhrady k technologii počítačové animace. Můžete je alespoň stručně pojmenovat?

"Je to estetika, která vás nějak určuje v pohybu, počítačový film má svůj výraz a je přece jenom znát, že je to umělá věc, není to úplně přirozené. A kromě toho samozřejmě je tam co nejvíc efektů, které počítač umí, a tedy je to i taková jejich exhibice. Zatímco klasická animace, nemyslím jen loutku, můžou to být i předměty, i když to jsou pak vlastně taky loutky, tam si můžete dovolit pracovat s výtvarným výrazem daleko víc. Jazyk výtvarníka se víc pohybuje k metafoře, k symbolu, ke skrytým významům a je v tom i větší autenticita. A výraz takového animovaného filmu je daleko magičtější než počítačová animace."

Vy jste vlastně ve filmu Na půdě aneb kdo má dneska narozeniny navázal na jeden ze svých nejúspěšnějších filmů, totiž na krátkometrážní Zaniklý svět rukavic, kde jste taky animoval reálné předměty. Je to asi technologie, která je vám opravdu nejbližší.

"Ona je to vlastně tradice, kterou tady založil Jiří Trnka a která stále trochu pokračuje. Jan Švankmajer je osobnost absolutně jiná, ale taky patří do tohoto okruhu. Myslím, že česká animace vybudovala i svérázný jazyk, protože vždycky se na těch autorských animovaných filmech podíleli výtvarníci."

Ačkoli poetika vašeho filmu je výrazně česká, tak na druhou stranu příběh má dispozici uspět třeba zrovna v Americe. Je tam jednoduchá story, jakýsi kolektivní boj, všichni se spojí, aby se jim podařilo osvobodit jejich panenku z moci zla, a je výrazně polarizovaný... Zdálo se mi, že v tom může být dost mezinárodně srozumitelný. Námět napsal Edgar Dutka. Napsal ho pro vás nebo vy jste si v jeho díle tento námět vyhledal?

"My jsme s Edgarem Dutkou spolupracovali od začátku. Ten námět vznikl z nějakého mého dávného nápadu, který jsem měl v sešitě v šuplíku, myslím, že jsem tam měl nakreslený ten vláček z jízdenek. Ta iniciativa vyšla ode mně. Říkal jse: co kdybychom z toho udělali film? je to princip tvořivé dětské fantazie, možná bychom přišli i na další věci. A skutečně ten svět se nám otevřel, začalo nás to hrozně bavit a takhle jsem ten scénář psali asi rok. Samozřejmě samotná story je velmi jednoduchá. To je pohádka, jak dobro vítězí nad zlem. Ono to vypadá naivně, že v tom není žádná záludnost, komplikace, ale o to víc jsme si zase mohli dovolit pracovat s těmi náznaky, s tou dětskou fantazií, která není každému vždy srozumitelná. Nám bylo jasné, pro mnoho dětí taky, že když jsou tam malé postavy, velké postavy, kreslené postavy, že to je princip dětské hry, který nese humor, zábavu a napětí. Ale přesto jsem zjistil, že mnoho mých známých na to regovalo i negativně. Říkali: Propána, co to je? tady najednou je taková loutka, pak taková, a jak jsi to myslel? A neměli tohle být ptáci, ty hadry? Čili najednou zjistíte, že to není úplně pro každého. A ten naivní příběh nám pomohl zachovat srozumitelnost i při použití tohoto fantazijního principu."

A pomůžou takové ceny z filmových festivalů při shánění peněz na nové filmy?

"Jistěže to trochu pomůže. Například teď po oznámení, že film Na půdě dostal cenu v New Yorku, tak se zvýšil prodej DVD v Plzni na mé výstavě... Samozřejmě má to dobrý vliv i na další věci, mám tu třeba nabídku od Japonců, protože ten film měl úspěch tady v Japonsku. Nabídli mi realizaci japonských legend a povídek. To je teď v jednání."

Kdy by k tomu mělo dojít?

Jiří Barta

"Oni by samozřejmě chtěli, abych začal zítra. Ale protože pracuju na jiném projektu, který bude trvat do konce roku nebo déle. Tak pak bych se věnoval těm Japoncům."

Ten film, který připravujete teď tady, bude zase celovečerní?

"Ano, je to celovečerní film, ale kombinuje dokument, archivy a animaci. Dělám to dohromady s Pavlem Štinglem, který navrhl téma: zneužití vědy v totalitním systému a jmenuje se to německá válečná věda v Praze. Tématem je tedy eugenika. Připadá mi, že to je zajímavé a důležité téma..."

Tolik úspěšný filmař Jiří Barta.

Foto:www.napude.com