Jiří David vystavuje v Moskvě
V pondělí 2. listopadu byla v moskevském Muzeu moderního umění zahájena výstava JIŘÍ DAVID: PREQUEL. Známý český výtvarník zde vystavuje obrazy, fotografie a instalace z posledních 20 let jako zvláštní host VI. moskevského bienále současného umění. V následujícím rozhovoru Jiří David a kurátor Martin Dostál přibližují výstavu v prestižním ruské galerii i atmosféru v moskevských uměleckých kruzích.
Jiří David: Před dvěma lety za mnou přijel ředitel moskevského Muzea moderního umění Cereteli s bývalou ředitelkou Českého centra a přišli se podívat ke mně do ateliéru. Moje věci se mu líbily a tak jsme se domluvili na výstavě. Od té doby začala malá drobná práce na přípravách, které vyvrcholily vernisáží v pondělí 2. listopadu. Muzeum moderního umění je dost velké, v Moskvě zaujímá čtyři paláce. Moje výstava se koná na Tverském bulváru a trvá do 6. prosince.
Martin Dostál: My Češi máme trochu zkreslené představy o tom, jak vypadá kulturní život v Moskvě a jaký na něj má vliv vysoká politika. Probíhá do velké míry nezávisle. Setkáte se tam s různými typy lidí: někteří jsou pro vládní politiku, někteří proti, mnozí jsou mezi. Kulturní život tam funguje a má dobrou úroveň. Do galerií a na výstavy chodí hodně lidí. Ruský malíř Pavel Pepperstein, syn Viktora Pivovarova, mi říkal, že z výtvarného umění se stala trochu móda a patří k bontónu chodit na výstavy. Vysoká politika je od normálních Rusů vzdálenější, než si myslíme. Když začal konflikt na Ukrajině, řešilo se, jestli výstava v Moskvě vůbec bude, jestli to nebude z politických důvodů zrušeno, ale nestalo se tak.
Podle jakého klíče byla díla na výstavu vybraná?Jiří David: Nejdřív měl být ruský kurátor, pak český, nakonec nebyl žádný kurátor, když pominu Martina Dostála, který se mnou dělal v minulosti řadu výstav a v Moskvě mi hodně pomohl. Vystavená díla nebyla koncipována přímo do tohoto prostoru, tam se setkala poprvé. Nikdy nebyla v této sestavě vystavena. Každou galerii považuju za tělo, které se snažím doplnit vnitřními orgány, aby tělo ožilo. Co se týká média, jsou tam většinou obrazy, pak také fotografie, několik instalací a objekty. Mám tam i obrazy velkých formátů 4x3 m. Trochu složitá byla doprava: plátno jsem musel vézt srolované a vypínalo se až tam. Je to výběr mého díla od poloviny 90. let do současnosti.
Je něco, co vzniklo speciálně pro tuto výstavu?
Jiří David: Ano, jedna instalace byla vytvořena přímo v Muzeu moderního umění. Vyžádal jsem si starou ruskou nemocniční postel a tu jsem zabalil zeleným nemocničním prostěradlem, na kterém je černý čtverec – zdánlivě Malevičův, na němž je nápis MAD. V angličtině to je šílenství nebo bláznovství, ale zároveň je to zkratka vojenské doktríny z dob studené války, kdy se velmoci vzájemně držely v šachu pomocí nukleárních zbraní. Teď jakoby se tato politika trochu navracela do naší reality. Černých čtverců, připomínajících Maleviče, tam mám víc. Ve filmu je, myslím, ještě nikdo nepoužil. Na jednom čtverci jsou implantovány desítky osmimilimetrových filmů. Vzniká 3D černý čtverec, který také vypadá jako dort nebo asfaltová skvrna na spálených plátnech.Jaké byly reakce návštěvníků na vernisáži?
Martin Dostál: Reakce byly dobré, přišlo hodně lidí. Galerie na Tverském bulváru není malá, výstavní prostory jsou v přízemí i v patře. Vejde se tam hodně věcí. Pěkný galerijní prostor na pěkném místě. Kousek od galerie začíná ulice, o které píše Michail Bulgakov v románu Mistr a Markétka.Jak na vás zapůsobila Moskva?
Martin Dostál: V Moskvě se nám líbilo, byli jsme tam už víckrát. Moskva je silné a intenzivní město, je to metropole, kulturní metropole. Nedá se srovnat s jinými metropolemi na Západě nebo na Východě. Je to Rusko se všemi historickými specifiky, se svým vzhledem, se svou určitou ošuntělostí… Mám dojem, že Moskva do určité míry je součástí Evropy a do určité míry není. Je trochu odlehlá. Vizuální kultura je tam silná, ale má svoje specifika. Vyvíjí se vlastním způsobem, který může někoho vzrušovat nebo iritovat. A mně se zdá, že Jiří David do tohoto zvláštního spektra umění dobře zapadnul. Třeba svými konceptuálními instalacemi, které mají narativní charakter.
Jiří David: V Moskvě jsem byla poprvé asi před 12 lety. I když má svá specifika, kulturně je mnohem důležitější co se týče světových vlivů než Praha. V tomto smyslu je Praha provinciální město, možná dokonce kulturní skanzen. Sice tu občas vznikají zajímavé věci, ale v Moskvě se toho děje daleko víc. Bylo by nesmyslné tohle zatracovat kvůli současné politické situaci. Mezi umělci v Moskvě mám pár známých a ti jsou si velmi dobře vědomi toho, co se děje. Nejsou to žádné opice.Nakolik vaše dílo nebo české umění vůbec v Moskvě znají?
Jiří David: Lidé, kteří se tím zabývají, přehled mají. Vědí, že jsem byl na Benátském bienále, vědí, že jsem tam měl výstavu, a tohle všechno se sčítá. Troufám si říct, že určité povědomí o mé tvorbě v Moskvě je.Martin Dostál: Česká republika tam má dobrý zvuk. Považuju za smysluplné to udržovat, alespoň v kulturní sféře. Ruská umělecká scéna vůči nám je určitě otevřená. Pokud ty kontakty nepřerušíme, myslím, že Rusko v této oblasti může být partnerem. Samozřejmě doufám, že se bude vyvíjet demokratickým směrem.
Chystáte v dohledné době výstavu doma?
Jiří David: V únoru příštího roku bude do Veletržního paláce přenesen Český pavilon z Benátského bienále, na němž jsem se podílel, a mělo to slušný ohlas. Bude to spojeno s výstavou čínské výtvarné superstar Aj Wej-Weje.