Jiřina Rybáčková: Kvůli Americkému jaru nemáme čas na špatnou náladu
9. dubna bude v Praze zahájen už osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Americké jaro. Ve Španělském sále Pražského hradu uvede Hudba Hradní stráže a Policie České republiky koncert k výročí Edvarda Griega. Festival, jehož čestnou patronkou je bývalá ministryně zahraničí Spojených států Madeleine Albrightová, proběhne i letos na řadě míst v Čechách i na Moravě. Do studia Radia Praha jsme pozvali ředitelku festivalu Americké jaro Jiřinu Rybáčkovou a dirigenta Hudby Hradní stráže Václava Blahunka:
/Rybáčková/
"Máme dva vynikající mladé klavíristy, finalisty prestižních klavírních soutěží ve Spojených státech. Jednu z nich pořádá Asociace amerických pianistů, se kterou jsme v loňském roce uzavřeli formální partnerství. Takže od letošního roku nám budou posílat své finalisty. Druhý mladý klavírista je finalistou jiné prestižní soutěže, která se koná v Salt Lake City, je to Gina Bachauer International Young Artists Competition. To jsou dvě naše hvězdy."
Jak se podařilo Americkému jaru získat spolupráci s takovými dvěma prestižními soutěžemi?
"Spolupráce s Asociací amerických pianistů je už staršího data, vznikla v době, kdy tam profesor Kvapil byl členem poroty. Takže jsme tu už měli několik pianistů. A do soutěže Gina Bachauer jsme napsali, už jsme tu měli jednoho klavíristu, který tam taky vyhrál. Zašel tam za nimi, bylo to v podstatě jednoduché. Oni jen neměli finance, aby nám zaplatili zahraniční cestu, což my platit nemůžeme. Řekli mi ale o jednom mladém Američanovi, bude mu teď osmnáct let, a on si během týdne našel sponzorku, která mu cestu zaplatila a přijede sem."
A jak je to s dramaturgií jejich koncertů? Přivezou vlastní program, nebo jste se dohodli, že tam bude nějaké české zastoupení?
Takže tam není žádná podmínka, aby byl v programu například Antonín Dvořák, Bedřich Smetana nebo jiný český skladatel?
"Ne, ne. My dáváme našim umělcům velkou volnost. Ale oni si právě proto, že jsme Mezinárodní společnost Antonína Dvořáka, často vybírají něco od Antonína Dvořáka."
Já jsem se do programu na webových stránkách Amerického jara dívala a viděla jsem tam řadu známých jmen interpretů, kteří přijíždějí už téměř pravidelně. Kdo to tedy bude letos?
Já bych jen připomněla, že Melanie Gall tady už účinkovala s vámi, pane dirigente, ve Španělském sále. Vy jste si s ní už tehdy domlouvali nějaké společné projekty. Došlo k nim?
/Blahunek/
"Ano. Spolupráce s Melanií Gall začala už před dvěma lety, kdy jsme ji pozvali na mozartovský a dvořákovský koncert. Tehdy po koncertě jsme si řekli, co bychom mohli vymyslet dalšího. A hned, během pár minut, jsme vymysleli program českých, francouzských a židovských písní. A právě ty zazněly v loňském roce ve Španělském sále v rámci Amerického jara."
"Zatím ještě ne. S Melanii Gall letos bohužel nebudeme vystupovat."
A kdo tu bude z dalších vašich stálých interpretů? Viděla jsem tam ještě jedno nebo dvě jména...
/Rybáčková/
"Diana Fanning je klavíristka, profesorka hudební školy v Middlebury ve státě Vermont. Ta tu bude poprvé, bude mít jedno vystoupení. A sopranistka Lynn Eustis bude mít malé koncertní turné v Plzni a jejím okolí. Vystoupí s kytaristou Tomášem Hanzlíčkem, který jede do Ameriky na turné, na které ho pozvala právě Lynn Eustis. Budou mít podobný program jako na našem Americkém jaru."
Vy jste měli pro letošní ročník Amerického jara velké plány s americkými vojáky, kteří jsou na základně v Německu. Jak to všechno dopadlo?
"Bohužel to dopadlo neslavně. Ale až do minulého týdne se zdálo, že to bude opravdu velkolepý projekt. Připravovali jsme ho hodně dlouho, s velkou spoluprací amerického velvyslanectví. Jedině oni mohli vojáky pozvat. Nešlo to jinak, my jako neziskovka jsme je pozvat nemohli. A také spolu s ministerstvem obrany, které zajistilo ubytování a logistickou podporu. Všechno vypadalo velmi dobře, připravili jsme devítidenní turné se čtrnácti koncerty doslova po celé republice. Místní pořadatelé byli naprosto nadšení, všichni ohromně spolupracovali a byli ochotni všechno zařídit. Bohužel se ale v Americe vláda, Kongres a Bílý dům pořád nemůžou dohodnout na různých škrtech v rozpočtu, tak začátkem března začaly platit takzvané sekvestrační škrty, které postihly celou řadu oborů a různých odvětví. Mimo jiné byla seškrtána většina kulturních programů amerických ozbrojených sil po celém světě. Takže si můžeme říkat, že v tom nejsme sami. Jsou v tom další miliony lidí, kteří se těšili na různé akce."
A kdyby platilo kdyby, jaké koncerty by to byly? A kolik amerických vojáků by přijelo na Americké jaro?
"Já jsem původně, před rokem a půl, žádala o devátenáctičlenný swingový orchestr. Jim se pak ale ten výlet k nám tak zalíbil, že řekli, že jich přijede pětapadesát. Rozdělili by se do menších skupin, byla by to swingová a populární hudba, big band. Místo programu jsem ale pořadatelům musela poslat oznámení, že se to celé škrtá. Samozřejmě život jde dál, i Americké jaro jde dál, já ale musím říct, že toto je vlastně výraz takzvané měkké síly Ameriky. Ta se nedá kvantifikovat počtem zbraní a výší zahraniční pomoci v dolarech, přitom je to ale strašně důležitá věc. Takže z tohoto hlediska je mi to velmi líto. Na těch koncertech by bezpochyby byly stovky lidí. Většinou se měly konat na náměstích. Určitě by to udělalo mnoho dobrého."
Pane dirigente, vás a vašeho zahajovacího koncertu Hudby Hradní stráže ve Španělském sále se doufám úspory nedotkly? Bude?
To je ale velký rozdíl. Loni hrála skvěle Gershwina a letos bude hrát Griega. To je někde úplně jinde...
"Je to úplně jinde, musím ale říct, že jsme měli první zkoušku a jsem z toho úplně nadšený. Ta partitura má třicet osm klavírních stran nehratelné hudby a sólistka říká, že jsou mnohem těžší skladby. Tohle je prý písnička. Taková hustá, ale pěkná písnička."
Budete v rámci Amerického jara vystupovat i jinde? Nebo to bude letos jediný koncert?
"Letos to bude jediný koncert. Bohužel se nepovedlo nic někde jinde. Já si ale myslím, že náš letošní jarní program, a to nejen po stránce koncertní, ale i pokud jde o servis pro prezidenta republiky, bude naplněný."
Americké jaro ale nejsou jenom koncerty. Bývají to i různé akce, kde se hovoří o amerických krajanech, o česko-amerických vztazích. Budou i letos?
/Rybáčková/
"Letos se velmi těším na vstoupení profesora Michaela Krause na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Bude tam mít prezentaci především o amerických prezidentských volbách, s různými srovnáními s českými prezidentskými volbami. Prošly tím teď obě země. Publikum studentské je vždycky velmi angažované a aktivní, tak si myslím, že to bude velmi pěkné vystoupení. Pak je tu Petr Bísek, náš dlouholetý příznivec. Pojedeme s ním do malé vesničky Pňov v Předhradí u Poděbrad a budeme tam mluvit o Češích ve Spojených státech amerických. A potom budeme už podruhé mít Libušku Rudinskou. To je velmi schopná, velmi milá, inteligentní a příjemná diskutérka, která natočila dokumentární film o Jiřím Voskovcovi. Ten film je velmi zajímavý a ona o tom hezky mluví. Budeme mít dvoje promítání, v Dobříši a v Horažďovicích."
Já jen k tomuto dokumentu připomenu, že ukazuje úplně nový a nám mnohdy neznámý pohled na Jiřího Voskovce a jeho rodinu, jeho dcery, které se dnes často vracejí do Česka a snaží se tu udržovat památku svého adoptivního otce.
"Já jako člověk, který strávil skoro čtvrt století v Americe, jsem tím byla úplně nadšená. Měla jsem pocit, že tam Libuška vystihla podstatu Ameriky."
Možná bychom ale pozapomněli na jednu důležitou složku, a to jsou mládežnické orchestry. Budou i letos?
I letos přijala záštitu na celým Americkým jarem Madeleine Albrightová. Ta záštita se rok co rok obnovuje, nebo je trvalá?
"Ona je čestnou patronkou a je jí napořád, pokud budeme existovat. Už jsme ale dostali také záštitu od ministra zahraničí Karla Schwarzenberga i od řady primátorů nebo z americké ambasády. Ti nás podporují ze všech stran a všemi možnými způsoby."
Promítá se to i do financování?
"To je náš největší problém. My pořád čekáme na nějakého zázračného mecenáše, který přijde a řekne, že tu máme výborný produkt. "Bylo by škoda, kdyby skončil, a já vás tu teď budu pět let podporovat." Jak samozřejmě víte, ty škrty jsou obrovské. My pořád vyplňujeme granty, dostáváme ale jen malou část toho, oč žádáme. Pomohou jednotlivci, drobné dary, skutečně bychom ale potřebovali nějakého významnějšího sponzora. I když děláme všechno velmi efektivně, tak to přeci jenom něco stojí. Doufám, že snad se někdo objeví v Americké obchodní komoře, se kterou teď navazuji styky."
Jaká je situace v regionech a v krajích?
"To je podobné. Teď jsem třeba dostala záštitu starosty z Písku. Celá léta nám dávali sto tisíc korun a před třemi lety snížili na patnáct. Loni nám dali trošku víc a letos jedenáct tisíc. A to je velký rozdíl."
Promítlo se to nějak výrazně do počtu koncertů?
"Zatím ne. Letos budeme mít dvacet čtyři akcí, což je pořád docela úctyhodné. V těch nejlepších letech, kdy jsme měli mnohem větší přísun peněz, bylo akcí přes padesát. Myslím, že za těch čtyřiadvacet akcí se ale nemusíme omlouvat."
A stále jsou po celé republice? Mluvili jsme už o Opavě, o Českých Budějovicích i o menších místech...
"Já mám takový malý tým, který jsem dala dohromady z lidí, kteří byli kolem Amerického jara už delší dobu. A letos bych zvláště chtěla poděkovat Petře Kučerové, která se stará o organizační přípravu. A hlavně díky ní jsme letos získali pět nových míst. Bude to Opava, tu už jsem zmínila. Pak Kroměříž, Horažďovice, Dobříš a Mníšek pod Brdy."
Samá hezká místa...
"Já bych chtěla říct jednu věc. V posledních měsících nebo dvou třech letech si spousta lidí hrozně naříká, jaká je tady špatná nálada. Já ale na špatnou náladu vůbec nemám čas, protože ty desítky lidí, se kterými spolupracujeme po celé republice, jsou vesměs fajn lidi. Dodrží, co slíbí, nehrají žádné hry, takže je to taková radost. A je s tím samozřejmě tolik práce, že já ani nemám čas myslet na nějakou špatnou náladu."
To by byl krásný závěr našeho rozhovoru. Musím se ale ještě zeptat, jestli neplánujete nějakou expanzi Amerického jara do Ameriky?
"My jsme vlastně trochu inspirovali jeden festival, který dělá česká ambasáda ve Washingtonu. A jsou tu odnože Amerického jara v tom smyslu, že naši umělci jezdí do Ameriky na turné. Takže já si myslím, že je docela dobře možné, že se letos zase někdo s někým seznámí, domluví se a bude zas další důsledek Amerického jara v Americe."
A pane dirigente, dá se říct, že ta vaše už letitá spolupráce s Americkým jarem se nějak promítla do dramaturgie vašeho orchestru?
"Samozřejmě. Už jen v té rovině, že možnost spolupráce s americkými sólisty a dramaturgie potenciálních opusů nám ukazuje, do jakých sfér se můžeme dostat. Když si například vzpomenu na koncert k výročí založení Hudby Hradní stráže a Policie ČR v roce 2010 a na spolupráci s newyorským klavíristou Danem Tepfrem, která vedla k tomu, že se sám inspiroval a napsal pro nás koncert pro klavír The View of Orohena. To je nejvyšší hora Tahiti. Ptal jsem se Dana, jestli byl někdy na Tahiti, a říkal, že ne. Byla to jen inspirace. Ale je to krásný třívětý koncert, který byl pro mne jako dirigenta úžasný v tom, že jsem nedoprovázel já klavíristu, ale klavírista hrál podle toho, jak se orchestr zapojoval do jeho improvizací. Víceméně on doprovázel nás, svým fantastickým sólem."
