Jirkov - město s podzemím a romantickým Červeným hrádkem
Jirkov leží nedaleko Chomutova a jeho zajímavostí je rozsáhlé podzemí. Mělo sloužit jako úkryt před požárem, ale skladovalo se tu hlavně vyhlášené jirkovské pivo. Za druhé světové války tu na budování krytu pracovali váleční zajatci. Z podzemí se pak vydáme do starobylého města a na romantický Červený hrádek.
"Jsou opravdu raritou. Kopaly se 40 let,"
řekla Českému rozhlasu o sklepích Libuše Řívová. Na příkaz Kryštofa z Karlovic, pána na nadalekém Červeném hrádku, byly sklepy vyhloubeny v pískovcovém pahorku uprostřed města.
"Především sloužily k dokvašení a chlazení piva, protože je tu stálá teplota 7 až 10 stupňů Celsia a 98 procentní vlhkost."
V Jirkově se pivo vařilo od poloviny 15. století a bývalo vyhlášené. Právě z doby budování sklepů pochází legenda, že jirkovské pivo měl v oblibě Rudolf II., proto místní pivo nesmělo chybět při stolování na císařském dvoře. I za třicetileté války, kdy kvalita piva v Čechách poklesla, si jirkovské pivo udrželo dobrou pověst. V podzemí se skladovalo až do století 20., kdy si ve zdejším pivovaru postavili nové sklepy. Úplně jinou funkci měl labyrint pod Jirkovem za druhé světové války.
"Německá armáda, která sem přišla po okupaci, okamžitě věděla, kde ty sklepy jsou a dá se říct, že to tady měla velmi důmyslně zařízeno. Zelektrizovala vše, co tady bylo, ale měla připraveno, že pokud by elektřina vypadla, vodící čáry fosforeskující v noci, které naváděly přímo do velitelství."Zbytky těchto čar je možné na stěnách a stropech v podzemí vidět dodnes. Na krytu pracovali především ruští zajatci. V zajetí nebo na nucených pracích tu byli i Holanďané, Francouzi, Němci a Češi. Stopy po jejich práci jsou dodnes patrné, jsou tu i nápisy a jména. Jak velké bylo podzemí původně, není známo. Map se příliš nezachovalo a hrozilo, že podzemí bude zasypané. Několika nadšencům se však povedlo sklepy prozkoumat a vyčistit. Dnes jsou přístupné a procházka podzemím měří 890 metrů.
Ve stejné době jako vznikal Dlouhý sklep začalo se v Jirkově budovat další, mnohem významnější podzemní dílo. Kryštof z Karlovic, typický renesanční člověk 16. století, se zasloužil o nebývalou hospodářskou úroveň města. Zkušenosti mu napovídaly, že v okolí Jirkova může nalézt ložisko břidlice a jak se ukázalo, nemýlil se. Proto v těsném sousedství Dlouhého sklepa začala těžba v dole, který se později jmenoval Svatý Kryštof. Ve městě rychle stoupal počet obyvatel a městská rada tehdy na novém náměstí koupila dům. A vybírala zřejmě prozíravě, protože vedení města tu sídlí dodnes.Za pozornost stojí i městská věž, postavená byla díky závěti. V roce 1516 po sobě majitel panství Lorenz Glatz zanechal testament, v němž mimo majetku dceři Anně a jejímu manželovi zároveň uložil, aby oba společně nechali u jirkovského kostela postavit věž. Sice to trvalo třicet dva let, ale věž stojí a alespoň jednou za sto let se pravidelně opravuje.
Kroky návštěvníků Jirkova určitě zamíří i na pohádkový Červený hrádek."V roce 1415 byl na tomhle vršku postaven gotický hrad a postavil ho rod Kroo. Následně potom byl několikrát vypálen husity. Husité si tohle stěžejní místo drželi z důvodu, že zde vedla velmi významná obchodní cesta ze Saska do Prahy."
Nakonec byl hrad zničen za třicetileté války.
"Na ruinách začal Jan Adam z Harasova stavět tento barokní zámeček. Trvalo to dvacet let a byl natřen na červeno. Od té doby se mu říká Červený hrádek."Není jisté, kdo byl navrhovatelem barokního zámku, řada indicií a typických prvků nasvědčuje, že architektem byl Antonio della Porta, který v té době v severních a severozápadních Čechách působil. Ale pojďme do jeho komnat.
"My jsme vstoupili do zámecké kaple, je opravdu nádherná. Štukování je původní, lavice a varhany jsou ze 17. století."
Za prohlídku stojí také zrcadlový sál s kolekcí starých hraček. Největší je pak barokní rytířský sál s krásnými štuky, freskami mytologickými sochami a malbami bitevních výjevů.
Dá se říct, že zámek měl stejně jako hrad docela krušnou minulost. Obsadili ho francouzští dragouni, Sasové, bavorští jezdci. Během sedmileté války přišli Prusové. Ale vždy se dokázal vzpamatovat. Měl zřejmě štěstí na své majitele - jedním z nich byl na konci 18. století Jindřich František z Rottenhanu. Jako průkopník textilního průmyslu se stal zakladatelem řady manufaktur nejen na svém panství, založil železárnu, výrobnu hraček. Za jeho působení byla rozšířena zámecká kaple a upravena zahrada. Na Jindřichův pokyn byla založena ve své době proslulá zámecká lesní školka v Blatně, první svého druhu v Rakousku. Posledním šlechtickým majitelem zámku byl rod Hohenlohe, uvedla Libuše Řívová."Teď se nacházíme v pracovně a já vám představím pána tady na tom obraze. Je to Maxmilián Hohenlohe von Langeburg, poslední pán tohoto zámku."
V srpnu 1938 umožnil předáku sudetských Němců Henleinovi a anglickému lordu Runcimanovi schůzku, která předznamenala následnou Mnichovskou dohodu. Zámek se tak neslavně zapsal do dějin. V pracovně je i stůl, u něhož se tehdy údajně jednalo. Po válce byl zámek vyvlastněn na základě Benešových dekretů.
Na zámku najdete i vzácné sochy. Na konci 17. století tu působil sochař Jan Brokoff, který pro zámek vytvořil soubor soch, 2 kašny, vázy na schodišti a další díla. Na zámku se tehdy narodil i Brokoffův syn, Ferdinand Maxmilián, v Evropě později proslulý barokní sochař.