Jméno budoucího českého eurokomisaře stále v nedohlednu

José Manuel Barroso byl před týdnem potvrzen na dalších pět let ve funkci šéfa Evropské komise. Členské státy unie s ním budou nyní vyjednávat o tom, které křeslo by chtěli obsadit a hlavně kým. Českých kandidátů sice také není málo, mají ale jednu nevýhodu: ani jeden z nich stále není oficiální a žádný výsledek hledání českého komisaře se zatím nerýsuje.

Kdo bude českým členem evropské vlády, a který resort by v ní mohl vést? Hledání odpovědi na tuto otázku se odsouvalo na pozdější podzim, kdy se očekávalo, že po předčasných volbách už bude zřejmé složení nové české vlády, která vybere svého kandidáta. Nyní je ale jasné, že kabinet Jana Fischera neplánovaně povede zemi i nadále a měl by se zhostit i tohoto úkolu. A zřejmě přitom brát v potaz rozporuplné názory sněmovních politických stran, od kterých odvozuje svou důvěru.

ČSSD by přitom v Bruselu ráda viděla neúspěšného prezidentského kandidáta Jana Švejnara, a připouští i pokračující mandát svého bývalého předsedy a expremiéra Vladimíra Špidly, který v Evropské komisi vládne resortu zaměstnanosti, sociálních věcí a rovných příležitostí. ODS předkládá jméno bývalého vicepremiéra pro evropské záležitosti Alexandra Vondry a KDU-ČSL zase přišla s kandidaturou exministra pro legislativu Pavla Svobody.

Bruselský zpravodaj Českého rozhlasu Pavel Novák zdůrazňuje, že vláda by si při výběru měla dát záležet, protože eurokomisař rozhodně není žádný úředníček nebo figurka.

"To je člověk, který řekněme spoluvytváří agendu Evropské komise a navrhuje témata, která se mají řešit, sleduje situaci v celé unii a vlastně vybírá, co by se mohlo harmonizovat, na co by se měla celá unie zaměřit, a Evropská komise potom navrhuje členským státům legislativní úpravy, podle kterých by se potom měly všechny státy řídit. Takže ten člověk rozhodně není jenom nějaký bezvýznamný hráč na tom unijním poli.

Záleží na tom, aby měl dobré odborné znalosti, aby byl dobře jazykově vybavený, aby měl zkušenosti z řízení nějaké exekutivy, aby měl třeba vládní zkušenost. Většina eurokomisařů byli buď ministři nebo dokonce premiéři, nebo to byli vyjednavači, kteří připravovali vstup svých zemí do Evropské unie."

Kromě významného vlivu na evropskou agendu je ale komisař v jistém smyslu – byť neformálně - také důležitým styčným důstojníkem mezi evropskou vládou a zemí, která ho do ní vyslala.

"Dá se říct, že i když má být nadnárodní, nemá být tak úzce spjatý s tou zemí, která ho vysílá do Bruselu, tak přece jenom je to jakýsi styčný důstojník mezi evropskou exekutivou a tou zemí, protože od něj mohou přicházet – a často ze zkušenosti vím, že i přicházejí – dost důležité informace do toho státu a ta země se může buď připravit nebo se už předem zařídit podle toho, co bude Evropská komise navrhovat."

Kolegové Pavla Nováka, novináři z unijních zemí v Bruselu, podle něj nyní pozorně vnímají, co se to děje v Česku, jak je to s pádem vlády, vyvoláním a následným odkladem voleb, i s odkládanou ratifikací Lisabonské smlouvy.

"Rozhodně se o to zajímají a říkali nám: ano, to možná budete zrovna vy, kdo přijdete o toho komisaře, kdo byste měli ztratit to místo v Evropské komisi, pokud se bude postupovat dále podle smlouvy z Nice, která předpokládá, že bude komisařů méně, než kolik je členských států. Bylo by asi nějakým naším morálním závazkem, pokud by se u nás prodlužovala ratifikace Lisabonské smlouvy, abychom řekli: ano, my se tedy toho komisaře vzdáváme. Něco podobného by asi mělo udělat i Irsko, pokud v druhém referendu u něj Lisabonská smlouva neprojde."