Kalendárium

r_2100x1400_radio_praha.png
0:00
/
0:00

V kalendáriu se tentokrát sešla nesourodá společnost – básník, rybníkář nebo soška pravěké krasavice.

Jméno první osoby, kterou v kalendáriu připomeneme, neznáme. Vlastně ani nevíme, zda ta žena vůbec existovala, natož, jestli měla nějaké jméno. Víme však, že sošce, kterou snad podle ní pravěký umělec vytvořil, se podle místa nálezu říká Věstonická venuše. Archeologové z týmu Karla Absolona ji na pravěkém sídlišti v Dolních Věstonicích objevili právě před 85 lety.


Před 590 lety porazili husité pod velením Jana Žižky v bitvě na Vítkově křižácká vojska. O několik století později, ve třicátých letech 20. století vznikl na kopci památník, který měl připomínat boje legionářů, nynější Národní památník Vítkově. A na husitského hejtmana a jeho slavné vítězství se také nezapomnělo, jeho socha od Bohumila Kafky shlíží z Vítkova na Prahu už šedesát let a momentálně prochází rekonstrukcí.


Svlékání hadů, Šokovaná růže nebo Pulsy, to je jen krátký výběr z díla básníka Oldřicha Mikuláška. V roce 1967 utrpěl Mikulášek vážné zranění kloubu, které jej dlouhodobě upoutalo na lůžko a mělo doživotní následky. Básníkova úvaha o umění žít byla natočena v jeho nemocničním pokoji.

"No, a jsem vděčný a byl jsem vděčný, že jsem viděl létat alespoň vlaštovky kroužit rorejsy, slyšel je křičet. Slyšel jsem táhnout kačeny od jezírek k Vltavě, tak jsem si ta aspoň vypočítal a představoval. A slyším už i vrány, ale to nemá být nějaký pesimistický závěr. Možná, že s příchodem vran někdy někde začíná právě ta vlaštovka. Když už jsme u toho ležení, nemůže se člověk zbavit různých myšlenek. Napadla mě i taková vedlejší myšlenka, že je v tom něco nepřirozeného. Spánek je přirozený vleže, ale u člověka jeho jednání, činy a myšlenky, řekl bych, že vznikají ze vzpřímené postavy. Koneckonců i víno, ten božský nápoj lidské družnosti také stojí, v lahvi nebo na křehkém stonku poháru, a čeká, až bude povzneseno k chutnajícímu půnebí. Snad si něco odnesu tady odtud. Mám takové nezvyklé přirovnání. Četl jsem, že onen famózní belgický běžec zdolal několik běžeckých rekordů, když se vrátil z řídkého mexického vzduchu do normální evropské atmosféry. Možná, nebo alespoň o to budu usilovat, že najdu ono lidštější zvroucnění, které se snad odrazí i v mé tvorbě. Rozhodně myslím, že budu shovívavější k lidským chybám, že budu pozorný k lidskému utrpení, že se budu učit, teprve učit, účastnosti."

Oldřich Mikulášek zemřel 13. července 1985.


Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan
V červenci roku 1535 se na Kolínsku narodil muž, jehož jméno se leckomu vybaví, řekne-li se rybnikářství v Čechách - Jakub Krčín, který se psal z Jelčan a Sedlčan. Na stopy jeho díla narážíme v jižních Čechách dodnes. Ve službách Viléma z Rožmberka vystavěl nespočet rybníků - za všechny jmenujme třeboňský Svět a největší český rybník pojmenovaný po Krčínově chlebodárci Rožmberk. Krčín byl ve své době velmi výraznou postavou a lidumilstvím prý zrovna neoplýval - jako takový se dostal i do lidových pověstí, které vyprávěly především o jeho spolcích s ďáblem.