Kalendárium
V kalendáriu se tentokrát sešla nesourodá společnost – básník, rybníkář nebo soška pravěké krasavice.
Svlékání hadů, Šokovaná růže nebo Pulsy, to je jen krátký výběr z díla básníka Oldřicha Mikuláška. V roce 1967 utrpěl Mikulášek vážné zranění kloubu, které jej dlouhodobě upoutalo na lůžko a mělo doživotní následky. Básníkova úvaha o umění žít byla natočena v jeho nemocničním pokoji.
"No, a jsem vděčný a byl jsem vděčný, že jsem viděl létat alespoň vlaštovky kroužit rorejsy, slyšel je křičet. Slyšel jsem táhnout kačeny od jezírek k Vltavě, tak jsem si ta aspoň vypočítal a představoval. A slyším už i vrány, ale to nemá být nějaký pesimistický závěr. Možná, že s příchodem vran někdy někde začíná právě ta vlaštovka. Když už jsme u toho ležení, nemůže se člověk zbavit různých myšlenek. Napadla mě i taková vedlejší myšlenka, že je v tom něco nepřirozeného. Spánek je přirozený vleže, ale u člověka jeho jednání, činy a myšlenky, řekl bych, že vznikají ze vzpřímené postavy. Koneckonců i víno, ten božský nápoj lidské družnosti také stojí, v lahvi nebo na křehkém stonku poháru, a čeká, až bude povzneseno k chutnajícímu půnebí. Snad si něco odnesu tady odtud. Mám takové nezvyklé přirovnání. Četl jsem, že onen famózní belgický běžec zdolal několik běžeckých rekordů, když se vrátil z řídkého mexického vzduchu do normální evropské atmosféry. Možná, nebo alespoň o to budu usilovat, že najdu ono lidštější zvroucnění, které se snad odrazí i v mé tvorbě. Rozhodně myslím, že budu shovívavější k lidským chybám, že budu pozorný k lidskému utrpení, že se budu učit, teprve učit, účastnosti."
Oldřich Mikulášek zemřel 13. července 1985.
