Před 550 lety byl Jiří z Poděbrad a z Kunštátu korunován českým králem. Stalo se tak 7. května roku 1458. Kdy páni z Kunštátu Poděbrady získali, řekl historik Petr Šorm z Polabského muzea.
Jiří z Poděbrad
Před 550 lety byl Jiří z Poděbrad a z Kunštátu korunován českým králem. Stalo se tak 7. května roku 1458. Kdy páni z Kunštátu Poděbrady získali, řekl historik Petr Šorm z Polabského muzea.
"Páni z Kunštátu získávají Poděbrady někdy v polovině 14. století. Víme, že tam začali sídlit v roce 1351. Tehdy Boček z Kunštátu získal Poděbrady dědictvím po svém tchánovi Hynkovi z Lichtenburka a na Žlebech. V letech 1352 a 1366 pak císař Karel IV. Bočkovi z Kunštátu potvrdil Poděbrady jako dědičné léno."
Poděbradům se za nových majitelů vedlo dobře.
"Páni z Kunštátu, hlavně první majitel Poděbrad byl velice prozíravý hospodář. Onen Boček v druhé polovině 14. století založil kolem Poděbrad řadu nových vsí, jsou to ty známé Lhoty - Kostelní, Písková, Přední apod. A dokonce z Poděbrad, tehdy pouhé malé vesnice v podhradí, vytvořil první městečko."
Jiří z Poděbrad
Nejznámější z rodu, král Jiří z Poděbrad, se podle jedné z legend na hradě narodil. Jisté to ale není, jako rodiště se hrdě označují i další místa v Čechách i na Moravě. Narození Jiřího z Poděbrad je vůbec obestřeno tajemstvím. Jméno jeho matky není známé, což dávalo jeho nepřátelům později příčinu k posměškům o možném nemanželském původu českého krále. Podle legendy byl při jeho křtu přítomen sám Jan Žižka. Otec Jiřího, Viktorín z Poděbrad a z Kunštátu, působil totiž ve velitelském štábu slavného vojevůdce. Král využíval Poděbrady k mnoha účelům.
"Na Poděbradech docela často pobýval a především si z Poděbrad udělal jakési centrum své rodové moci, které ve čtyřicátých a padesátých letech 15. století hojně rozšiřoval. Poděbrady mu sloužily nejen jako hospodářské centrum regionu, ale zároveň i jako opora jeho politické moci. Často používal poděbradský hrad jako místo, kam nechával uvěznit své odpůrce. Třeba nejvyššího pražského purkrabího Menharta z Hradce po Jiřího dobytí Prahy v roce 1448, nebo hraběte Jindřicha Gera, když vyhrál nad Míšňany. Na Poděbradech byl dokonce určitou dobu vězněn papežský legát Fantin de Valle."
Eduard Vojan, foto: ČTK
Zakladatel moderního českého herectví Eduard Vojan, od jehož narození uplynulo 6. května 155 let, vytvořil v Národním divadle na tři stovky rolí. A to od milovníků, přes postavy v konverzačních hrách až po slavné historické a tragické hrdiny. Jeho civilní herectví založené na hlubokém psychologickém prožití ztvárňované postavy se stalo vzorem celým generacím, ale cestu k divákovi si zpočátku hledalo jen velmi obtížně. Ve Vojanových začátcích totiž převládal ještě romantický deklamační styl. Cestu k divadlu si musel vybojovat. Otec neměl pro synovu vášeň pochopení a tak u Eduard Vojan utekl v šestnácti letech ke kočovné divadelní společnosti. Později se dostal až do Národního divadla v Praze, kde se s ním Leopolda Dostálová potkala hned při svém příchodu. Vzpomíná v archivní nahrávce Českého rozhlasu z roku 1970.
"Nesměle jsem vstoupila a nevěděla kudy kam. Pomocnou ruku podal mi sám Vojan. Přistoupil ke mě a docela prostě řekl: já jsem Vojan. Úplně jsem se zajíkla blahem, ale byla jsem posílena a už jsem kurážně pak šla dál. Při prvním styku s Vojanem jsem ho poznala jako člověka, ale na jevišti, když jsem směla hrát s jeho nádherným rekrutem Franckem, takovým divochem nezkroceným, byla jsem úplně okouzlena."
Když Eduard Vojan 31. května 1920 v nedožitých 67 letech zemřel, odešlo s ním i jeho herectví - to totiž nikdy nebylo zachyceno filmem, jemuž se Vojan záměrně vyhýbal, stejně jako hostování na zahraničních scénách.
Eugen Čihák, foto: ČTK
Když před padesáti lety, 7. května 1958, zemřel jeden z průkopníků českého letectví Eugen Čihák, lámali si mnozí hlavy, kdo byl vlastně prvním českým pilotem. Rok předtím totiž vyšla kniha Jak jsem létal a padal, v níž Čihák poprvé po půlstoletí zpochybnil prvenství svého bratrance Jana Kašpara. Nepředložil k tomu však žádné důkazy, takže jeho tvrzení bylo posléze vyvráceno. Přesto patří Čihákovi významné místo v dějinách české aviatiky, mimo jiné díky množství zkonstruovaných letadel, jichž se svým bratrem postavil podle dobového tisku 11, podle svých vzpomínek jich "postavil a také rozbil šestnáct". Na rozdíl od Kašpara, s nímž léta spolupracoval, absolvoval Čihák úspěšně i obtížné mezinárodní zkoušky a v roce 1912 obdržel jako třetí český letec (po Janu Čermákovi a Boženě Láglerové) mezinárodní pilotní průkaz letecké federace FAI (s číslem 51).
