Kalendárium
Dnešní Kalendárium připomene 10. výročí zapsání Lednicko-valtického areálu na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, 80. výročí úmrtí Viktora Ponrepa, majitele prvního stálého kina v Praze, nebo 150. výročí narození Josefa Fanty. Nezapomeneme ani na zpěvačku a skladatelku Zuzanu Navarovou a řeč bude i o některých lékařských tématech. Rubriku připravila Martina Lustigová.
"Je to území celkem veliké. Nachází se zde dvě národní kulturní památky: lednický zámek a park a valtický zámek s parkem. A potom celá řada objektů, které se v té krajině nacházejí a byly zde cílevědomě celá staletí budovány."
Přilákal zápis do seznamu UNESCO do Lednicko-valtického areálu turisty?
"Samozřejmě má zápis na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví velký vliv na zahraniční návštěvníky, kteří mají takto příležitost toto místo poznat, navštívit. Co se týká tuzemských návštěvníků, tam pochopitelně návštěvnost ovlivnila skutečnost, že se v té době přestaly organizovat různé zájezdy a podobné výlety, které do té doby znamenaly příliv návštěvníků. Takže my jsme v tom období mohli pozorovat i mírný pokles, ale poslední roky v podstatě jednoznačně potvrdily nárůst. Takže dneska určitě patříme k těm nejnavštěvovanějším památkám jak na Moravě, tak v celé České republice."
A proč byl pro zápis do prestižního seznamu UNESCO vybrán právě Lednicko-valtický areál?
"To je těžká otázka, takových památek je jistě celá řada. Myslím, že v případě Lednicko-valtického areálu je to ta výjimečnost, sepětí kulturních a přírodních hodnot. Takových míst se nenachází jistě ani v České republice, ani v celé Evropě mnoho. Takže tímto je určitě lednicko-valtický areál výjimečný."
"Jen račte dále! Račte vstoupit! Račte přistoupit k pokladně! Právě začíná představení. Podivuhodná atrakce, fantastická podívaná, zázračná hříčka přírody. Věda žasne, lid se diví. Jen račte dále! Račte vstoupit," předvedl Josef Ferdinand Příhoda, jak před sto lety lákával Ponrepo na svá představení. S němými filmy Ponrepo, vlastním jménem Dismas Šlambor, objížděl Čechy a Moravu. V roce 1907 získal povolení ke zřízení stálého kina v Praze. Diváky zpravidla osobně vítal - a pro případ, že by se nemohl dostavit, se nechal nafilmovat a diváky zdravil ze záznamu. Hudbu zajišťoval fonograf, později se hrávalo na klavír nebo jiné nástroje. Děj němých filmů pak Ponrepo doprovázel vtipnými komentáři.
Ponrepovo jméno dodnes nese nejen pražské kino, ale také planetka 7332, objevená hvězdárnou na Kleti v roce 1986.
7. prosince 2004 zemřela zpěvačka, skladatelka a textařka Zuzana Navarová. Od roku 1980 hrála se skupinou Nerez, později spolupracovala s Ivánem Gutiérrezem. V posledních letech vystupovala s kapelou Koa, se kterou vydala dvě velmi úspěšné desky: Barvy všecky a Jako Šántidéví. Jako hosta si ji přizval k nahrávání několika písní pro desku Nebe počká Karel Plíhal.
Zuzana Navarová si na koncertech dokázala svoje publikum podmanit. Kdo tuto osobitou zpěvačku viděl na pódiu jednou, neodolal a přicházel na její koncerty pravidelně. Navarová se nechávala inspirovat nejrůznějšími světovými hudebními vlivy, ostatně i členové její poslední kapely reprezentovali různé kouty světa. Při zpěvu přecházela s úplnou samozřejmostí z češtiny do španělštiny, kterou vystudovala, do romštiny nebo arabštiny.
Od začátku 90. let stála v čele Nadace Život umělce, která pomáhá začínajícím umělcům i seniorům v obtížné životní situaci. Navarová sama se o začínající umělce starala: dnes už se skoro zapomnělo, že to byla ona, kdo objevil Věru Bílou nebo Radůzu.
Dnes se rohovky odebírají zemřelým dárcům, je totiž možné je skladovat až 30 dnů v tkáňových bankách. Loni v říjnu přednosta oční kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové Pavel Rozsíval jako první český lékař úspěšně transplantoval umělou oční rohovku.
A lékařské téma ještě jednou... "Dotírati nevhodnými dotazy jest obtěžovati nemocného," nabádal zhruba před sto lety své studenty profesor psychiatrie Karel Kuffner, který se narodil 5. prosince 1858. Jako zastánce exaktnosti odmítal psychoterapii, čímž podle některých zbrzdil její oficiální nástup v Čechách. Přesto je považován za zakladatele české vědecké psychiatrie. Tento dlouholetý přednosta psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK v Praze také začal vytvářet českou terminologii v tomto oboru a napsal první českou učebnici psychiatrie, jejíž dva díly vyšly v letech 1897 a 1900. Poté se ale profesor Kuffner začal nápadně měnit, přestal vydávat své práce a vyhýbal se i kolegům, podle nichž zřejmě upadl do vleklé deprese. Zemřel v únoru 1940.
