Lednicko-valtický areál
Lednicko-valtický areál je zapsaný na seznamu UNESCO. Jeho návštěvníci tu mohou kromě prohlídky zámku přecházet od jedné romantické stavbičky ke druhé. Ty jsou rozesety po celém areálu a najdeme tu například umělou zříceninu, minaret, lovecký zámeček či Apollónův chrám. Areálem vás provede Zdeňka Kuchyňová.
Mikulov s částí Lednice získal ve třináctém století Jindřich z Lichtenštejna a rod se tu udržel neuvěřitelných 700 let. Jeho příslušníci tu v průběhu staletí přetvořili krajinu mezi Lednicí a Valticemi v přírodní park, umělecký klenot svého majetku, jehož základ tvořila jedna šestina Moravy. O areálu, jak ho známe dnes, však můžeme hovořit až v posledních asi 200 letech, kdy Lichtenštejnové přesídlili z Vídně natrvalo do Česka, uvedla Dáša Remešová z agentury Areal.
"Když prodali mikulovské panství Diettrichsteinům, což bylo v druhé polovině 16. století, tak se usídlili natrvalo ve Valticích, kde si vybudovali zámek k trvalému bydlení a lednický zámek měli spíše pro volné chvíle. Proto i dnes, když turisté navštíví lednický zámek, tak tam neuvidí trvalé vytápění, pouze takové ohřívání v jarním a podzimním období, protože Lichtenštejnové sem opravdu jezdili jen za volným časem."
Původně měl lednický zámek podobu přízemní venkovské vily, v jejímž suterénu byla grotta - umělá jeskyně. Kromě umělých krápníků tu byly i pravé dovezené z Moravského krasu. Dnešní podobu získal zámek až po novogotické přestavbě v 19. století."Působí jako anglické sídlo. Celé přízemí zámku Lednice je rázu reprezentativního, zde jsou především dřevořezbářské práce v podobě obložení stěn a krásných dřevěných stropů. Tato reprezentativní část je samozřejmě doplněna i stylovým nábytkem, který tu Lichtenštejnové měli. Druhá prohlídková trasa vede na první poschodí, kde jsou ložnice, jídelny, čili spíše takové intimní prostory. Návštěvníci si mohou prohlédnout jak Lichtenštejnové žili, jaké měli závěsy, jaké měli dobové povlečení na postelích, je tu i nábytek, který tady původně byl."
Má zámek i svá strašidla?
"Určitě. Své historické kořeny tu má Bílá paní Perchta a občas, když jsou nějaké oslavy nebo zvláštní příležitosti, tak se dá dokonce objednat, že by mohla vystoupit ze zdejších štěn a návštěvníky překvapit. "V zámku se nám paní Perchtu potkat nepodařilo a tak jsme se vydali do parku, který má 185 hektarů. Deset z nich tvoří francouzská zahrada, zbytek je anglický přírodně krajinářský park. První písemné zmínky o zvelebování lednické zahrady pocházejí už z doby Karla I. a to z roku 1611. Lednicko - valtický areál tak jak ho známe dnes, začal tvořit na přelomu 18. a 19. století kníže Alois Josef I. Jádrem parku se stal útvar zvaný Hvězda a tvořilo ho osm alejí dlouhých několik kilometrů, které byly ukončeny drobnými stavbami nebo různými zajímavostmi. K těm patří i minaret.
"Je to stavba, která byla postavena v době, kdy se celý park přebudovával do anglického slohu. Bylo to před 200 lety a v té době začínalo na přelomu 18. a 19. století nastupovat období romantismu. Lidé se začali vracet k přírodě, takže i zahradní architekti začali přemýšlet o tom, že je třeba zahrady doplňovat nějakými romantickými stavbami. I minaret v Lednici byl postaven jako romantická stavba, vpodstatě taková rozhledna. Nikdy nesloužil k bohoslužbám, i když nápisy vyjadřují určité myšlenky z Koránu."Traduje se však také, že velký mecenáš umění Alois Josef I. z Lichtenštejna chtěl lednickým původně postavit nový kostel na místě starého tzv. Obecního domu. Proti tomu se prý mezi poddanými zvedl odpor a ten knížete pobouřil natolik, že místo kostela se rozhodl vybudovat mešitu s minaretem.
Na nejvyšší vyhlídkovou galerii vede schodiště s 302 stupni. Neobvyklá stavba si vyžádala i zvláštní stavební řešení. Aby mohl být nahoru dopravován materiál, vybudoval jeho stavitel spirálovou rampu. Dokonce i zedníci měli z netradičního řešení obavy. Aby je rozptýlil, vyjel údajně jakýsi kaprál císařského jízdního pluku až k vrcholu, aniž by jeho kůň projevil nejmenší známky strachu. Minaret byl dokončen v létě roku 1804 nákladem dosahujícím téměř jednoho milionu zlotých. Další zajímavou stavbou Lednicko-valtického areálu je umělá zřícenina, která se nazývá Janův hrad."Byla už postavena jako umělá zřícenina, protože to bylo zase v období romantismu. Janův hrad bylo místo, kde začínaly a končily lovy a uvnitř se nachází velký sál, kde se po takových lovech hodovalo. Dokonce je tu i malá místnost, kde někteří podroušení měli možnost odpočívat. Janův hrad je velmi známou stavbou, stejně jako minaret, který byl postaven na základě projektů architekta Hardtmutha, kterého všichni známe, protože je to také autor tužky."
Stavitel Josef Hardtmuth byl všestranně nadanou osobností. Bez odborného školení se vypracoval ze zednického přidavače přes políra až na knížecího dvorního stavitele a architekta. K jeho stavbám se mohou návštěvníci areálu svézt i na lodičkách, z nichž jedna se jmenuje Hans Adam podle knížete Lichtenštejna, který v současné době žije ve Vaduzu. Po zámeckém parku se mohou návštěvníci projet i na koních nebo chodit pěšky od jedné romantické stavbičky ke druhé. Je tu například lovecký zámeček Rendez-vous, který má podobnu vítězného oblouku, chrám Tří Grácií, který tvoří kolonáda s malým salonem či Apollónův chrám - malebná stavba s antickými prvky. Stojí na břehu rybníka a otevírá se odtud pohled na Pálavu. A takových romantických staveb najdete ve Valticko-lednickém areálu celkem třináct. Areál byl zapsán na seznam UNESCO v roce 1996 a jak uvedla Dáša Remešová, mělo to vliv na změnu návštěvnosti, protože se o památce dozvídá celý svět.