Kalendárium
Dnešní Kalendárium připomene význam 17. listopadu nebo konání prvních senátních voleb, zastavíme se u významných objevů týmu profesora Antonína Holého i u stavby věže Daliborky.
V noci ze 16. na 17. listopad 1939 nařídili nacisté razie ve studentských kolejích v Praze i Brně. Došlo k rozsáhlému zatýkání a devět studentských funkcionářů bylo bez soudu popraveno. Více než tisícovka studentů byla deportována do koncentračních táborů. České vysoké školy byly uzavřeny.
V pátek 17. listopadu 1989 začala na pražském Albertově povolená studentská manifestace k uctění památky Jana Opletala. Účastnilo se jí přibližně 15 tisíc vysokoškolských studentů. Po pietním aktu na Vyšehradě se část davu přesunula do centra hlavního města až k Národní třídě, kde se studenti střetli s příslušníky Veřejné bezpečnosti a pohotovostního pluku SNB. Následné protesty pobouřené veřejnosti přerostly v pokojný přechod k demokracii.
Před pěti lety byl české veřejnosti představen nový lék proti AIDS Viread, který vznikl na základě objevu vědců z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Vedoucího týmu profesora Antonína Holého jsme se zeptali, jestli lék Viread může AIDS dokonce vyléčit.
"To bychom od něj asi chtěli příliš. AIDS se zatím nedá vyléčit žádným lékem. AIDS je možné potlačit a toho člověka nastavit tak, aby už neměl větší potíže, to znamená, aby nebyl stále nemocný kvůli banálním nemocem. To je asi všechno, co můžeme udělat. Víme, že jde takto člověka udržovat, řekněme, dvacet let. Takový člověk ale může během těch dvaceti let vesele roznášet dál tu infekci, což je také velký problém. Naše látka má tu výhodu, že si virus proti ní těžko vytváří rezistenci, která je jinak u ostatních léků velice běžná. To je jedna věc. Druhou věcí je, že tento lék se podává ve velice dlouhých intervalech. Dává se jedna malá tabletka denně, což je obrovská věc, když uvážíte, kolik jiných tablet musí ti chudáci spolykat."
Před 15 lety zemřel bývalý československý prezident Gustáv Husák. Do Komunistické strany Československa vstoupil už v roce 1933, naplněn vírou v politiku Sovětského svazu. Za druhé světové války působil v odboji proti pronacistickému Slovenskému státu, v době Slovenského národního povstání byl místopředsedou Slovenské národní rady. Málokdo už dnes ví, že v té době uvažoval o přičlenění Slovenska k Sovětskému svazu. Brzy od tohoto nápadu ale upustil. Po válce napomáhal hladkému převzetí moci komunisty. Na výsluní přízně komunistických špiček se ale dlouho neohřál. V 50. letech byl obviněn z buržoazního nacionalismu a odsouzen k doživotnímu vězení. Propuštěn byl v roce 1960, o tři roky později byl i rehabilitován. Pak už šla jeho politická kariéra strmě vzhůru: v dubnu 1969 se dostal do čela KSČ, v roce 1975 byl zvolen prezidentem. A v této funkci vydržel až do 10. prosince 1989, kdy po jmenování Čalfovy vlády národního porozumění abdikoval.
