Karamazovi: divadlo ve filmu podle Zelenky
Román Fjodora Michajloviče Dostojevského Bratři Karamazovi zlákal už mnohé filmaře a divadelníky k adaptacím. Žádný ale ještě tento příběh otcovraždy z Ruska 19. století neumístil do industriálního prostoru slévárenské haly, až český filmař Petr Zelenka. "Ta hala, jde z ní podobný pocit, jako z toho příběhu. Ta hala je vlastně partnerem hercům, to je prostor, od kterého oni se odrážejí." Tak vysvětlil režisér, proč zvolil právě strojírenské prostředí pro Bratry Karamazovy. Více o novém filmu v rubrice.
Abychom se dostali k filmu, musíme začít u divadla. Pro české jeviště přepsal vrcholné Dostojevského dílo jako první režisér Evald Schorm. To bylo v roce 1979. Jeho dramatizace se s úspěchem hrála v Divadle na zábradlí. O 20 let později oslovila pražské Dejvické divadlo a režiséra Lukáše Hlavicu. Bratři Karamazovi se drží i po sedmi letech na repertoáru. Podle Petra Zelenky tu v postavě otce Karamazova vytvořil svoji životní roli herec Ivan Trojan a on se proto rozhodl inscenaci zachovat pomocí filmového přepisu.
"Ivan je geniální herec, ale tady má poprvé možnost využít divadelní nadsázky. Takže on může hrát civilně, hraje sám sebe, přinese tam někomu CD Samotáři a podepisuje mu ho jako Ivan Trojan. Pak se z něj stane starý Karamazov a úplně se změní, je to najednou člověk o 20 let starší. Hraje tak silně, jak by si v civilním filmu nemohl dovolit. A pak se změní ještě jednou a hraje ďábla, už úplně stylizovaně, a pořád je to on. Jsou to tři polohy a každá z nich je úplně fenomenální."Karamazovovy syny hrají Martin Myšička, David Novotný, Igor Chmela a Smerďakova Radek Holub. Zelenka se částečně inspiroval i inscenací Vladimíra Morávka, která se hraje v rámci projektu Sto roků kobry v Huse na Provázku. Navíc dopsal rámec divadla ve filmu: čeští herci přijíždějí do Polska na festival avantgardního divadla, při zkoušce v hale slévárny získávají nečekané diváky v dělnících, kteří zkoušku sledují a stávají se součástí příběhu: "Já jsem kolem toho napsal příběh, který je příběhem dělníka, který se na to dívá. Kterému zemře dítě během představení. Chtěl jsem, abychom znali také osud diváků, protože to hlavně chybí při přímých přenosech z divadel, tam se díváte na nějaké lidi, kteří se smějou, nějaké divadelní publikum a nic o něm nevíte a tím je vám to celé vzdálené. Kdežto tady znáte všech pět diváků, co se na to dívají."
"Já jsem byl na začátku hrozně smutný, protože Petr za mnou přišel, že chce zaznamenat divadelní představení. Tak už jsem se viděl v Dejvickém divadle, jak budeme na dvě digitální bety točit divadelní představení. Ale pak se to rozjelo, prosadili jsme širokoúhlý formát, film a celé se to posunulo do krásných rozměrů,"říká kameraman filmu Alexander Šurkala.Proč režisér umístil příběh ruského klasika právě do slévárny? Jak už jsme slyšeli, ocelárna dramatu o otcovraždě sluší.
"Já jsem to napřed psal pro gdaňské doky, ale tam se zjistilo, že ty prostory nejsou schůdné. Že buď nejsou volné, nebo nejsou hezké, technicky to nešlo. A pak do těch oceláren mi to víc padlo. Ta látka patří do oceláren nebo do nějakého těžkého hutního provozu..."říká Zelenka.Kulisy polské slévárny ale nakonec filmaři našli v Hrádku u Rokycan.
"To je fantastické prostředí, výtvarně jsem měl možnost ho s těmi herci zaznamenat. Používali jsme speciální filtry do kamery, které svítí, aby to sebralo barvu z prostředí a aby to pomohlo celkové ponurosti filmu. A myslím, že to je pěkně temné," uvedl Šurkala.
A co tam je naopak nejbarevnější?
"Určitě jsou to exteriérové záběry, reálný život, který se děje kolem fabriky. Ale přitom jsme se snažili, aby to všude mělo ten těžký charakter."
V dramatu nabitém emocemi se řeší otázky víry, nesmrtelnosti a spásy lidské duše. Je zde nastoleno téma hledání boha, snaha prokázat či zavrhnout jeho existenci. Zelenka přidává také otázku odpovědnosti člověka za své činy, a to právě v prostředí společnosti, která víru v Boha ztratila.Film je sestříhaný, ale do kin půjde až v dubnu příštího roku. Zelenkovi se podařilo získat ke spolupráci oskarového skladatele Jana Kaczmarka, který momentálně píše k filmu hudbu. Protože snímek vznikal v česko-polské koprodukci, ve štábu se při natáčení sešlo 60% Čechů a 40% Poláků. Zajímavostí je, že na place byli v technických profesích zastoupeni Poláci, kteří měli zkušenost s natáčením pro slavného režiséra Romana Polanského.
Z filmografie Petra Zelenky připomeňme filmy Mňága- Happyend /1996/, Knoflíkáře /1997/, Rok ďábla /2002/, Příběhy obyčejného šílenství /2005/ a scénář Ondříčkových Samotářů /2000/.