Pro vánoční díl našeho cyklu Čeština, jak ji neznáte, si její autor Ondřej Tuček z Hospodářských novin došel do pražské ZOO:
Foto: Zoo Praha
Dokázal jsem to. Uprostřed předvánoční zběsilé jízdy jsem v plné rychlosti zatáhl ruční brzdu. Vzal jsem si den dovolené. Potřebuju nic neřešit a chodit mezi stromy. A taky potřebuju mluvit se zvířaty. Vydal jsem se do zoo. Tam potkáte zvířata i stromy. A zvířata se své role chopila se vší parádou. Začalo to exhibicí hladových ledních medvědů, kteří šukali po výběhu a ze všech skulin se snažili vyhrabat jakýkoli zbytek čehokoli k snědku. Pak jednomu došla trpělivost, přišel k plechovým vratům, kudy dostávají krmení, a prostě do nich začal mlátit, jak se říká, "jako hluchej do vrat". Bydlet v Troji musí být asi občas zajímavé, jen co se zvuků týče, nemluvě o tom, když vaši zahradu navštíví uprchlá zmije gabunská. (Pozor, kouše!)
To tygr nevímjaký byl naopak po jídle. A nám, užaslým návštěvníkům, tak nabídl pohled na svou pojídelní hygienu. Že si ten zabiják olíznutými tlapičkami čistil obličej, bych ještě unesl. Ale když poté vyplázl jazyk a umyl si jím i bradu - zespodu - nikdo nebyl mocen slova. Kapitolou samou pro sebe byl divadelní skeč na téma ošetřovatelka čistí tučňákům ubikace. Reakce těchto lidoptáků na paní s hadicí byla přehlídkou všech emocí. Od tučňáčích hospodyněk sledujících spokojeně ze svých jeskyněk úklid, přes přikrčeného tatíka, který zjevně počítal vteřiny, kdy "už ta ženská konečně vypadne", až po nerudného domovníka, který při každém přiblížení se ošetřovatelky štípal do hadice nebo do zadnice, podle toho, co bylo po ruce, či spíš po zobáku. Zvířata nejsou němá tvář. Zvířata mluví, a pořádně nahlas. Vždycky po návštěvě v zoo odcházím s myšlenkou, že kdo odsud odešel jako ateista, měl by požadovat zpátky vstupné.
Batagur tuntong, foto: Zoo Praha
Zvířata v zoo vás ale pobaví i nepřímo, a to svými jmény. Znáte kuskus? Dracénu? Irenu? Kdo se domnívá, že se jedná o jídlo, rostlinu a ženské jméno, plete se. Kuskus pozemní je vačnatec - z čeledi kuskusovitých, dracéna guayanská je jihoamerická ještěrka, která se v zajetí množí zásadně pouze v pražské zoo, a irena tyrkysová je takový čínský kosák. Mimochodem sečuánský pavilon s irenou sdílí také perepel, bulbulčík nebo, a to je v rozhlasovém prostředí zvlášť zajímavé jméno - sýkavka. Nebo fýkavka? V indonéském pavilonu na vás zase čekají binturong, kalagur a batagur tuntong. Dva posledně jmenovaní jsou v civilním životě normální vodní želvy, identitu binturonga neznám, skrýval ji v houští. Bratrům Slovákům by se možná mohla líbit seriema rudozobá. A schválně, tipněte si, z kterých končin pochází agama končinčinská? Jak bych řekl básní:
V zoologické zahradě
Bůh řekl trochu slov
želva sloní
chameleon
kasuár a binturong. (A vidět myšičku je anděl.)
Tak pěkné Vánoce!
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
