Kde chmel je naše zlato...

I v dnešním díle našeho cyklu Čeština, jak ji neznáte, se naše spolupracovnice z Belgie Michaela Swinkels - Nováková věnuje toponymům:

Foto: van Wouter Hagens, Creative Commons 3.0

Chmel je naše české zelené zlato, jak bylo zmíněno v minulém pořadu v souvislosti s poněkud spirituálním toponymem Dušníky (odvozeném nikoliv od slovesa „dusiti“, ale od podstatného jména „duše“). Tato obec, s výhledem na Říp, byla vždy osídlena zemědělci - a odedávna se tu hojně pěstoval i zpracovával chmel, naše české zelené zlato… - a chmel (latinsky humulus lupulus) si tedy našel svou pozici i v místních jménech.

Chmelík (Hopfendorf) u Litomyšle a u Opočna, Chmeliště u Kutné Hory, Chmeliště (Dobré) u Rychnova nad Kněžnou. Chmelištiná (nepřekvapivě) u Žatce, ale i Chmelná u Krumlova a u Pelhřimova, nebo Chmelná Maláči Chmelná Velká. A ještě Chmelné, Chmelnice (Hopfengarten)či Chmelovice u Jičína. Při všem tom pěstování chmelu, prodeji hlavního produktu a jeho následné konzumaci se však nikde nevyskytují toponyma „Nachmelená“či „Ochmelená“. Naši předci věděli, jak s chmelem střízlivě zacházet!

I na Slovensku se nacházejí obce Chmeĺov a Chmeĺovec, ale například Chmeĺnica (Hophgarten) u Staré Lubovně jen ... bola vždy malá obec, veľký medzinárodný význam nemala. Na Slovensku se však daří jiné rostlině (jejíž plody,hrozny, jsou na rozdíl od byliny chmelu lahodné i bez kvašení). Co taková Vinica, Viničné, Vinné, Vinodol... A aby to nebylo líto ani Moravě: Šumivé vinice... oprava: Viničné Šumice (asi deset kilometrů východně od Brna) a vzpomeňme si, ač v jiné souvislosti, i na místo Šlapanice (také deset kilometrů od Brna, ale jihovýchodně) z minulého pořadu - to bylo však se slovesem šlapati v jiné souvislosti. Víno se ve středověku vyrábělo šlapáním kvasících hroznů, ač přitom však hrozilo riziko udušení oxidem uhličitým... To by se ovšem při zpracování chmele asi nemohlo stát.

Myslíme jenom na to, že chmel je naše zlato. Jediné, co nám svato, je chmel a jenom chmel, jak se zpívá v populárním muzikálu z 60. let Starci na chmelu. My, kdo jsme chmelové brigády zažili, jsme bezpochyby „starci“, ale říká se nám „senioři“. Vida, jak se čeština zahraničním vlivem eufemisticky vyvíjí.

---

"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.