Kde se stala chyba?

Stanislav Gross

Ministerstvo vnitra prověří všech téměř 400 tisíc lustračních osvědčení vydaných od roku 1991. Impulsem k tomuto kroku se stalo zjištění, že více než sto bývalých agentů Státní bezpečnosti dostalo neoprávněně do rukou potvrzení, že agenty nebyli. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

O skandální odhalení se deset let po zahájení lustrací postarali teprve minulý týden úředníci ministerstva vnitra. Ve všech případech jde o agenty 3.správy Státní bezpečnosti, někdejší komunistické vojenské kontrarozvědky. Přestože jsou v archivech jejich spisy, dostávali v letech 1991 a 1992 od ministerstva vnitra negativní lustrační osvědčení. Díky tomu mohou někteří z nich dodnes pracovat ve významných funkcích státní správy. Ministr vnitra Stanislav Gross se ale nedomnívá, že odhalení zpochybní samotný lustrační zákon.

"Nedomníváme se, že by měla zpochybnit všechna lustrační osvědčení, protože my máme k dispozici zpracovaný mechanismus, jak docházelo k tomu, že tato negativní lustrační osvědčení byla vydávána. Máme zatím zmapována léta 1991 a 1992 s tím, že v tuto chvíli jsme zhruba na těch sto lidech. Budou se prověřovat i další léta."

Páteční dramatické vystoupení ministra vnitra ale vyznělo v tom smyslu, že více než stovka falešných lustračních osvědčení byla vydána bývalým agentům, kteří pracují na ministerstvu obrany. Toto prohlášení rozčílilo jeho stranického kolegu ministra obrany Jaroslava Tvrdíka, který okamžitě svolal tiskovou konferenci, na které sdělil, že všechno je jinak. Za prvé. Samo ministerstvo obrany totiž minulou středu upozornilo ministerstvo vnitra, že v jím vydaných lustračních osvědčeních jsou nesrovnalosti. Přišli na to na základě vlastních poznatků bezpečnostní experti ministerstva obrany. Za druhé. Falešné lustrační osvědčení bylo vydáno v letech 1991 až 1992 šestnácti osobám tehdejšího federálního ministerstva obrany.

"Z těchto šestnácti osob jich část už v resortu nepracuje, někteří z nich zemřeli, někteří odešli na Slovensko. V dané chvíli počet případů, které zachytily naše orgány, tak je to rámcově osm osob. Žádná z těchto není na zásadním a vedoucím postu v resortu obrany a neměla nikdy přístup k informacím, které by ohrozily jakýmkoli způsobem ochranu utajovaných skutečností."

Lustrační osvědčení vydává podle zákona pouze ministerstvo vnitra. Bezpečnostní prověrky pro různé stupně utajení podle standardu NATO jsou ovšem mnohem důkladnější. Dosud bylo takto v resortu prověřeno více než 27 tisíc vojáků a civilních zaměstnanců a oněch osm zjištěných případů je důkazem, že systém prověrek je spolehlivý.

"Byly včas zachyceny systémem bezpečnostních prověrek a je to mimo jiné potvrzením toho, že ten systém funguje."

To, že byli bývalí agenti odhaleni teprve nyní, vysvětluje ministr Tvrdík tím, že velice důkladné prověrky probíhají postupně.

"Všichni hlavní funkcionáři, všichni rozhodující činitelé všech stupňů byli prověřeni v prvním pořadí, čili dnes už je skutečně doprověřován zbytek resortu."

Kde se tedy stala chyba? Bývalý náměstek federálního ministerstva vnitra senátor za Unii svobody Jan Ruml tvrdí, že vojenská kontrarozvědka nedodala začátkem devadesátých let ministerstvu vnitra potřebné informace o bývalých agentech, a proto dostali "čisté" lustrační osvědčení. Někteří pozorovatelé spekulují s tím, že kontrarozvědka chtěla některé agenty utajit a využít je i v novém režimu. Luboš Dobrovský, který vedl ministerstvo obrany začátkem devadesátých let, ale tyto spekulace odmítá. Říká, že archivy vojenské kontrarozvědky byly tenkrát přístupné všem komisím, které tenkrát vytvářelo Federální shromáždění, a nebyl problém si zjistit, co bylo potřeba. Podle Dobrovského je vina za vydání falešných lustračních osvědčení jednoznačně na straně ministerstva vnitra. Policie bude nyní vyšetřovat, zda šlo o úmyslnou nebo neúmyslnou chybu.