Kdy a jaká bude nová česká vláda? - 1. část
Prezident Václav Klaus zahájil před druhým kolem sestavování vlády jednání s představiteli jednotlivých politických stran, které se v červnových parlamentních volbách dostaly do Poslanecké sněmovny. Zatím nevíme, kdo bude jmenován premiérem a pověřen vytvořením vlády. Dá se však diskutovat o různých variantách sestavení nové české vlády a o tom, zda často zmiňované předčasné volby jsou nezbytné. O těchto otázkách jsem si povídal s politoložkou Vladimírou Dvořákovou z pražské Vysoké školy ekonomické.
"Tohle se dá velice těžko říci, protože každá ta vláda, pokud se na ní dohodne relativně velká část politického spektra a ta vláda získá v Poslanecké sněmovně důvěru, potom je to vláda plnohodnotná, která může vládnout. Samozřejmě postavení různých vlád je různé. Když jsou to menšinové vlády, tak musí počítat s tím, že veškeré zákony budou prosazovat napříč celým politickým spektrem. Je to složité, ale v západní Evropě s tím nejsou nijak katastrofální zkušenosti. Pokud je to vláda velké koalice, má to zase své výhody i nevýhody. Výhody v tom smyslu, že když se těm hlavním politickým stranám podaří shodnout na nejdůležitějších věcech, ale to je otázka, zda se jim to podaří, například na důchodové reformě nebo na reformě zdravotnictví, tak to může vytvořit do budoucna dobrý základ, protože potom nedochází k radikálním změnám v momentě, kdy se po volbách vláda zase změní. Tato vláda tedy také může mít své výhody. Takzvaná úřednická vláda je trochu problematická v tom smyslu, že vlastně nejde o úřednickou vládu v tom pojetí, jak to u nás bylo za první republiky, kdy ta vláda nemusela žádat o důvěru. U nás teď i ta vláda, která by byla sestavena nikoliv z politických špiček, musí žádat o důvěru. Tím je to svým způsobem trošinku jakoby komplikovanější situace. U té vlády je jiným problém v tom, že není jasná politická odpovědnost. Při dalších volbách se pak volič velmi obtížně rozhoduje, protože neví, kdo udělal to dobré, a kdo udělal to špatné. Ale zároveň ta vláda má v pozadí politiky, protože ti politici prosazují jednotlivé ministry a zároveň ovlivňují i program této vlády. Všechno je tedy takové poměrně složité, a může to mít své plus i své minus."
Pravidla určující způsob vytváření nové vlády nejsou v naší ústavě popsána nejpřesněji. Mimo jiné situace, kdy vláda sestavená stranou zvítězivší ve volbách nedostane v Poslanecké sněmovně důvěru. Myslíte si, že by za tohoto stavu měla dostat šanci na vytvoření kabinetu strana, která ve volební soutěži obsadila druhé místo?
"Já si myslím, že rozhodně tu šanci dostat může, ale ústava to skutečně nějakým způsobem neupravuje, tak že to není nezbytně nutné. To znamená, že prezident není vázán tím, že by měl jmenovat premiérem zástupce té v pořadí druhé politické strany. V ústavě to není, prezident tím vázán není, i když v roce 1998, když se připravovaly změny ústavy, tak tam ten určitý návrh na to, aby se takto ústava upravila, byl dohodnut mezi ODS a ČSSD. Ta ústavní změna ale poté neprošla Senátem."
V poslední době přijímají hlavní aktéři jednání o vytvoření nové vlády za téměř hotovou věc předčasné volby. Sdílíte přesvědčení, že všechny ostatní možnosti už byly vyčerpány?
"Já si právě myslím, že to je příliš předčasné hovořit o předčasných volbách. Já si prostě myslím, že v tomto okamžiku by měl být naplněn duch ústavy, to znamená, měly by projít ty tři pokusy. Samozřejmě je problém, že ten první pokus skončil vlastně až po čtyřech měsících, a je mi dodnes záhadou, proč k jmenování premiéra a sestavování vlády nedošlo dříve. Poslanecká sněmovna byla také odblokována pozdě, a přitom mohla být akceschopná dva týdny po volbách. Takže tu je jistý důvod přemýšlet o tom, proč to trvalo tak dlouho. Už jsme mohli třeba být v pořadí u třetí vlády a mohli jsme tušit, že některá další jednání už nejsou možná, že tedy budou předčasné volby, anebo jsme mohli už mít vládu, která by třeba získala důvěru."
Druhou část rozhovoru s profesorkou Vladimírou Dvořákovou z Vysoké školy ekonomické v Praze vám nabídneme za týden.
