Zrození a možnosti vlády

Hlasování o nové vládě, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Po více než sedmi měsících máme vládu, která dostala důvěru Poslanecké sněmovny. Pravda, stalo se tak díky neúčasti dvou původně sociálně demokratických poslanců na hlasování. Vládní koalice jejich čin hodnotí jako projev hrdinství, sociální demokraté hovoří o zradě. Politoložky Vladimíry Dvořákové z pražské Vysoké školy ekonomické jsem se zeptal, jak takový postup kvalifikuje?

Hlasování o nové vládě, foto: ČTK
"Z hlediska politologického je vždycky důležité rozhodnutí sněmovny, to znamená, jestli ta vláda skutečně získá důvěru podle pravidel, což v tomto případě dostala. Jiná věc je, jak to souvisí s politickou kulturou, jiná věc je samozřejmě otázka svědomí a motivace těch poslanců. Do toho já se pouštět nechci a nechala bych to skutečně na nich, jestli to vnímají jako krok konstruktivní nebo za tím bylo případně něco jiného. Každopádně v systémech evropského typu bývá spíše zvykem, že v těch klíčových otázkách se rozhoduje opravdu podle doporučení politické strany. Ono to dělá politiku mnohem předvídatelnější, dá se více méně odhadnout jakási strategie řešení problémů ve společnosti, ale na druhé straně je nutno zmínit, že mandát je vlastně reprezentativní, to znamená, že poslanec se rozhoduje nakonec pouze podle svého svědomí."

Důvěru vyjádřila vládě přesná polovina poslanců. To zřejmě není lehká pozice pro vládou deklarované prosazování reforem zdravotnictví, důchodového a daňového systému?

"Samozřejmě postavení té vlády je velice slabé. I když má nyní legitimitu k vládnutí, tak je jasné, že bude velmi obtížně prosazovat svoje záměry, i když se nyní spekuluje o jakémsi tajném dodatku k dohodě s těmi dvěma poslanci, kteří se údajně zavázali, že budou vládu podporovat po celé období. Ale opět tento závazek z hlediska poslaneckého mandátu nemá žádnou platnost, protože poslanec by se měl rozhodovat skutečně podle svého svědomí. Prosazování mnoha otázek a prosazování reformy tedy podle mého názoru skutečně nepůjde, pokud se nepodaří dohodnout vládní koalici o těch klíčových otázkách se sociální demokracií jako se stranou, která by tomu dala dostatečnou většinu pro prosazení těchto otázek. A navíc je to i poměrně důležitá věc, že tyto klíčové reformy by se většinou neměly měnit každé čtyři roky, měly by vždy vyžadovat trošku větší konsensus, protože veškeré reformy stojí obrovské množství peněz, to jsou ty transakční náklady, které jsou vlastně s tím spjaté, a v momentě, kdy bychom každé čtyři roky třeba měnili důchodovou reformu nebo reformu zdravotnictví, tak se ty náklady velmi prodraží. Vždycky je tedy dobré, když v těchto klíčových otázkách dojde k dohodě hlavních politických sil a nedochází k výrazným změnám. Může docházet k dílčím úpravám, ale nedochází k výrazným změnám po každých volbách."

Premiér Mirek Topolánek, foto: ČTK
Premiér Mirek Topolánek ve svém vystoupení před hlasováním poslanců o důvěře vládě zopakoval, že pokud by se vládě nedařilo prosazovat reformní politiku, stanoví si za cíl dovést zemi k předčasným volbám. Která z těchto možností se Vám jeví jako pravděpodobnější?

"Já po pravdě řečeno mám trošinku obavy, že i vytváření této de facto menšinové koalice bylo tahem dostat se k předčasným volbám, a přitom se vyhnout třetímu pokusu o sestavování vlády. Vládní koalice si musí být dobře vědoma, že příliš velké šance na prosazení reforem nemá, a koneckonců i sněm ODS vlastně spíše doporučil tuto taktiku, aby se šlo k předčasným volbám. Nevylučuji tedy, že toto bylo jenom takové pragmatické řešení, něco zkusit udělat, ale že ta otázka předčasných voleb je tam velmi silně v pozadí. Ale samozřejmě nevidím přímo do toho, jakou strategii má vládní koalice do budoucna, jak dalece třeba má jisté signály o tom, že například v některých klíčových otázkách by byla možná dohoda. Já osobně bych viděla možnou dohodu se sociální demokracií spíše v otázce důchodové reformy, kde si myslím, že názory těch hlavních stran nejsou tak odlišné a byla by šance najít kompromis. Mnohem menší šanci vidím v otázce daní. Tak, jak to nastavila vládní koalice, to si myslím, že pro sociální demokracii je naprosto nepřijatelné, už z hlediska sociálního zakotvení této strany. Stejně tak vidím jako hodně problematickou představu, jak řešit reformu zdravotnictví. Také tam nevidím příliš velký prostor na sblížení těch dvou hlavních stran."

Naplnil podle vašeho názoru Václav Klaus roli prezidenta při vytváření nové vlády? A jaké jsou v této souvislosti příští rok jeho šance na znovuzvolení hlavou státu?

Prezident Václav Klaus
"Samozřejmě to se těžko v této chvíli odhaduje, to je ta druhá část otázky, jaké jsou šance. My jsme viděli, že tam dochází k turbulencím a změnám. Já osobně bych řekla, že při tom parlamentním systému se nyní může dostávat i do situace, že i část ODS se postaví proti němu. ODS je po tom dlouhém vyjednávání vnitřně rozpolcená, jasně se tam profilují určité proudy, a i vztah pana prezidenta a pana premiéra není úplně nejlepší. Nemluvě o tom, že i další část vládní koalice, jako třeba zelení, se jednoznačně vyslovili proti podpoře kandidatury Václava Klause. To bych viděla jako hodně složité. Ale zase rok je dlouhá doba a v politice se může leccos změnit, může dojít k přeskupení sil, a pan Václav Klaus je velký stratég, který možná některé věci dokáže, dokáže si vyzískat nějakým způsobem podporu. V těch minulých volbách byl překvapivě zvolen v době, kdy to nikdo nečekal, byl překvapivě zvolen i hlasy komunistů. To je tedy otázka, kterou já se teď neodvážím přímo zodpovědět. Co se týče naplnění té funkce, já si osobně myslím, že nenaplnil zcela to, co bych já od prezidenta v parlamentním systému a systému, jak ho dává naše Ústava, očekávala. Především bych se kriticky vyjádřila k délce toho projednávání, zejména to dlouhé období, kdy jsme se vlastně pohybovali mimo ústavní rámec, kdy nikdo nebyl pověřen, aby byl premiérem, ale pouze byl pověřen vyjednáváním. To velmi prodloužilo celé období, dostali jsme se postupně do situace předvolební, která ještě zhoršovala podmínky pro vyjednávání. Myslím si, že kdyby se pan prezident striktně držel Ústavy, to znamená bezprostředně po volbách by jmenoval první osobu, pravděpodobně pana Topolánka, k pokusu o sestavení vlády, v případě neúspěchu by následoval velmi rychle druhý pokus a případně i třetí pokus. Myslím, že nakonec by byly strany pod větším tlakem, aby se dohodly, protože ve své podstatě nikdo neměl příliš velký zájem na tom, aby předčasné volby byly velmi rychle, do půl roku, kdežto do roka už mnozí zájem měli. To, že se nepostupovalo striktně podle ústavních procedur, nebylo dobře. Navíc si myslím, že dokonce, byť mně se nelíbí vláda založená na těch dvou hlasech, které jsou prostě takové podivné, vystupování prezidenta ve stylu 'nebudu jmenovat', pak 'budu jmenovat' a nakonec jmenoval vládu založenou na přeběhlících, není vhodná pro tuto funkci. Prezident má vůli v tom, že má jmenovat někoho, o kom je přesvědčen, že je schopen vládu sestavit nebo je schopen jakési dohody, ale poté, jakmile ten pověřený člověk představí vládu, tak už nemá podle mne do toho co mluvit. Pak záleží jen na parlamentu, zda se to tomu dotyčnému podaří nebo nepodaří vyjednat."