Vítězové a poražení

Foto: ČTK
0:00
/
0:00

V závěru minulého týdne se měly konat předčasné volby do Poslanecké sněmovny. Rozhodnutí prezidenta republiky o termínu konání voleb zrušil svým verdiktem Ústavní soud, který rozhodoval o stížnosti poslance Miloše Melčáka. Výrok soudu zastavil předvolební kampaň politických stran a hnutí a vnesl do jejich řad nemalý neklid. Neobešlo se to samozřejmě bez určitých ztrát, jak politických, tak finančních. Dá se stanovit, zda je někdo vítězem a jiný poraženým v souvislosti s nezdařilým pokusem o předčasné parlamentní volby? Na to jsem se zeptal politologa Jiřího Pehe.

"Já bych řekl, že vítězem celé věci je především právní stát v České republice nebo také to, čemu se občas říká liberální konstitucionalismus, to znamená respekt k určitým pravidlům hry, která se prostě nemají měnit libovolně. A to si myslím, že v tomto případě, až se usadí prach, který zvířilo rozhodnutí Ústavního soudu, si všichni uvědomíme, že se tím vlastně jakoby zpevnila pravidla hry, ve kterých se pohybuje demokratický proces. A to je velmi důležité."

Vítěz posledních parlamentních voleb - ODS - stojí podle svého předsedy Mirka Topolánka před nutností řešit své vnitřní problémy. Sám předseda rezignoval na svůj poslanecký mandát, aby, jak říká, mohl získat nadhled a soustředit se na přípravu strany k řádným volbám. Jak by podle Vás nyní dopadlo u ODS saldo zisků a ztrát?

Zleva: Jan Fischer, Mirek Topolánek a Jiří Paroubek, foto: ČTK
"ODS, stejně jako sociální demokracie, nevyšla z těch událostí velmi dobře, protože se za prvé dopustila velmi hrubé a drsné kritiky Ústavního soudu, aby nakonec její představitelé uznali, že to rozhodnutí Ústavního soudu platí a že se s tím nedá nic dělat. A dokonce možná uznali i to, že to nebylo rozhodnutí až tak špatné pro českou demokracii. No a za druhé má ODS momentálně velký problém v tom, že je rozštěpena mezi křídlo klausovské a křídlo topolánkovské (klausovské reprezentované lidmi, kteří momentálně jsou v opozici vůči Lisabonské smlouvě), a to samozřejmě v dlouhodobější perspektivě může být pro tu stranu velký problém."

Sociální demokraté začali kampaň před zrušenými předčasnými volbami jako první, a tudíž jejich náklady byly zřejmě nejvyšší. Byli to také oni, kdo na poslední chvíli couvl před samorozpustěním Poslanecké sněmovny. Jsou tedy oni vítězi nebo spíše poraženými?

Václav Klaus, foto: ČTK
"Obě ty velké strany jsou tak trochu poraženými, a to se také projevuje v průzkumech veřejného mínění, kde obě ztratily ve srovnání s minulostí. Každopádně si myslím, že to, že sociální demokracie nakonec couvla od předčasných voleb není pro českou demokracii žádná katastrofa, že to svým způsobem je dobře, ať už to ta strana udělala z jakýchkoliv skutečných důvodů. Možná to nebyly ty důvody, které oficiálně deklarovala. Myslím si, že to je v pořádku, že to české demokracii prospěje, že se ukáže, že v dlouhodobějším běhu odložení voleb až na řádný termín je vlastně věc, která zpevní českou demokracii. A možná, že i svým způsobem prospěje i sociální demokracii, aby si nějak ujasnila věci uvnitř sebe sama."

Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že pouze lidovci a zelení uvítali verdikt Ústavního soudu o zrušení rozhodnutí prezidenta Václava Klause vyhlásit předčasné parlamentní volby na 9. a 10. října. Pokles jejich preferencí ve výzkumech veřejného mínění napovídá, že veřejnost zřejmě jejich postoj neuvítala. Co o tom soudíte?

"Já myslím, že tady se právě projevuje to, co se projevuje velmi často v těchto situacích v mnoha demokraciích, že voliči si uvědomí dopady určité krizové situace až později a že jejich první reakce je velmi emotivní. V tomto případě reakce mnoha lidí v České republice byla taková, že Ústavní soud je připravil o možnost vyjádřit se v předčasných volbách a rozvrhnout politické karty. To bylo takové to účelové hledisko, ale myslím si, že mnoho lidí s postupem času pochopí a změní svůj názor, protože se domnívám, že odložení voleb bylo ku prospěchu věci. Nevím, zda-li to bude mít také pozitivní dopady na preference lidovců, tam možná hrají i jiné faktory důležitou roli, ale každopádně si myslím, že postoj lidovců v tomto konkrétním případě byl v podstatě správný."

Top 09 - Miroslav Kalousek (vlevo) a Karel Schwarzenberg, foto: ČTK
Když pomineme hodnocení současného postavení komunistů a nováčka na politické scéně TOP 09, zůstávají ještě dva aktéři, kteří ve zmíněných událostech sehráli podstatnou roli - Ústavní soud a prezident republiky Václav Klaus. Dá se pojmenovat, co v této zápletce získali, a co ztratili?

"Ústavní soud si myslím vydobyl poměrně vysokou míru autority. I když se octnul pod velkým tlakem ze strany politiků partajních i prezidenta, tak si myslím, že to, že ustál tu situaci a že nakonec všichni politici bez větších řečí respektovali rozhodnutí Ústavního soudu, bezpochyby posílilo autoritu tohoto soudu. A to je velmi důležité, že pilíř soudní, reprezentovaný v tomto případě Ústavním soudem, je posílen ve vztahu k exekutivě a ve vztahu k parlamentu. Pokud jde o prezidenta, tam samozřejmě hrají roli mnohé další faktory, protože prezident v českém ústavním systému má takové velmi zvláštní, trochu monarchické postavení a v podstatě se zdá, že téměř nic z toho, co udělá, se neodráží nějakým způsobem v průzkumech veřejného mínění. Prostě tradičně nejpopulárnějším politikem, použijeme-li bonmotu, je v České republice prezidentský úřad nebo prezident. Takže to, že prezident Klaus vystoupil proti Ústavnímu soudu velmi agresivně a že se nechoval dle mého soudu úplně tak, jak by se měl chovat nejvyšší ústavní činitel v zemi, nakonec sice možná nějakým způsobem ovlivní veřejné mínění v tom smyslu, že lidé, kteří věří Václavu Klausovi, budou mít negativnější postoj k Ústavnímu soudu, ale zároveň ti lidé, kteří spíše byli na straně Ústavního soudu, si nemyslím, že se obrátí proti prezidentu Klausovi, pokud byli i v minulosti jeho podporovateli, protože funkce prezidenta je natolik symbolická v českém ústavním systému, že se zdá, že prezident nemůže tratit téměř za žádných okolností."