Kladivo na divadlo
První premiérou nové sezóny - hrou "E.F.B. - Kladivo na divadlo" - připomnělo pražské Divadlo Archa letošní sté výročí narození Emila Františka Buriana. Inscenace, která se snaží zobrazit tragický příběh jednoho z největších divadelníků dvacátého století, vznikla podle námětu ředitele Archy Ondřeje Hraba a Jany Svobodové v režii Jiřího Pokorného. Scénickou hudbou s použitím Burianových skladeb ji opatřil Petr Kofroň, jehož orchestr Agon představení také doprovází. Bližší informace má Evelina Himalová...
E.H.: O E.F.Burianovi panuje mnoho domněnek, představ i lží. Ani zmíněná inscenace sledující osudové zvraty jeho života, nenabídne divákovi jasný a neměnný pohled na rozporuplnou osobnost, jíž Burian byl. Podle tvůrců je příběh jeho života příběhem vášně měnící se ve fanatismus, vizionářství měnícího se v zaslepenost. Příběh nezměrné odvahy i paranoidního strachu. Za co mohla doba, a za co si Burian mohl sám?
"Především jsme chtěli připomenout osud silného člověka, nezlomného bojovníka proti nespravedlnosti a fašismu, příkladně statečného, který se vztyčenou hlavou přežil peklo koncentračního tábora, aby pak za složitých a ne zcela jasných okolností zabředl do hybridní bažiny poválečného komunismu, izolace, neúspěchů, nepochopení, ješitného zhrzení, sebeklamu, ale i nedocenění," uvedl před premiérou režisér Pokorný. Ředitel Hrab zdůraznil, že při tom všem Burian za svůj poměrně krátký život - zemřel v 55 letech - stihl vytvořit obrovské dílo...
"E.F.Burian skutečně patřil k těm nejvýznamnějším českým tvůrcům, patřil ke špiččce evropské divadelní tvorby třicátých let, avantgardy, která přišla po Dada+), a vlastně s nástupem Bauhausu++) v Evropě. Byl jakýmsi pradědečkem multimédií, protože byl první, kdo použil filmovou projekci a živou hereckou akci na scéně, jeden z prvních, který rozbil tu čtvrtou Stanislavského stěnu. Byl to člověk obrovského talentu a obrovského zájmu. On byl nejenom divadelním režisérem, vynikajícím hercem, muzikantem, ale také hudebním skladatelem, malířem, výtvarníkem, odborníkem na etnografii a na architekturu, skutečně renesančním člověkem se vším všudy, i s těmi vnitřními rozpory, s tím pozitivním, ale i tím negativním, co jeho osud přinesl."
Jak dále konstatoval Hrab, Burian je autorem na dvě stě hudebních děl a desítek divadelních. Založil a řídil své divadlo D 34+++), zpíval se svým orchestrem v kavárnách, psal eseje a odborné studie, pronášel plamenné politické projevy. I dnes si mnozí lidé rádi poslechnou písně "Chlupatý kaktus"či "Má panna je v Panama". Málokdo si ovšem uvědomí, že je zpívá tentýž Burian, který režíroval slavné "Lidové suity"či Máchův "Máj", jenž napsal hudbu k legendárnímu filmu Karla Zemana "Cesta do pravěku", charismatická osobnost, milovaná i nenáviděná, k jejímuž odkazu - propojování žánrů - se Divadlo Archa v celé své, letos desetileté, historii hlásí. Toto divadlo vzniklo v roce 1991 jako experimentální scéna právě na místě bývalého Divadla E.F.Buriana. Sál Na Poříčí, ve kterém Burian dlouhá léta tvořil, a s jehož prostorem neustále zápasil, dnes ale vypadá - a nejen díky architektonické proměně - úplně jinak.
Tolik k E.F.Burianovi a vzpomínkovému představení "Kladivo na divadlo", jež bude slavnostně znovuuvedeno 18. října na "Festivalu D 04" jako pocta umělci k stému výročí jeho narození. Dodejme, že v rámci příprav této inscenace, která vznikla za podpory grantu Ministerstva kultury České republiky, uspořádalo Divadlo Archa už v červnu, v den Burianova jubilea debatu, při níž kolegové a blízcí spolupracovníci na něj vzpomínali. V podání Agon Orchestra pod taktovkou Petra Kofroně se v červnu konal také koncert, při němž zazněly známé skladby i unikátní objevy tohoto "fanatika tvořivosti".
Pozn. red.:
+) Divadlo Dada založil s E.F. Burianem a několika mladými umělci v březnu 1927 J.Frejka, který po roztržce s J.Honzlem odešel z Osvobozeného divadla. Název jen vzdáleně odkazoval k mezinárodnímu hnutí z období 1916-1923: k provokativnosti, odporu k tradici a pathosu, objevování všudypřítomného "životního dada" a způsobu humoru. Scéna navazovala na Osvobozené divadlo i na předchozí Frejkovy aktivity ve Scéně adeptů a Legii mladých. Z osvobozeného divadla převzala paralelní dramaturgické linie večerů dramatické poezie a tzv. veselých večerů, revuí, scénických žurnálů s aktuálním komentářem. Pod hlavičkou Dada se uskutečňovaly např. i první reprízy "Vest pocket revue V+W" a premiéry Burianova "Voicebandu". Všestranně se projevující Burian tu uplatnil svůj herecký talent také jako průvodce; jeho Pak Teddy byl nejvýraznějším typem Frejkova novodobého navázání na komedii dell´arte.
++) Bauhaus, německá avantgardní architektonická a uměleckoprůmyslová škola založ. 1919 ve Výmaru, od 1925 v Dessau, 1932-33 v Berlíně, a zavřená nacisty, usilovala o jednotu všech druhů výtvarných umění v architektuře s cílem dosáhnout maximální funkčnosti, jednoty materiálu, technického a estetického účinku. V divadle byl kladen důraz především na výtvarnou stylizaci.
+++) Divadlo D 34 E.F.Burian založil v květnu 1933. Programové zaměření rámcově vyjadřoval název, v němž "D" znamenalo divadlo, ale i dějiny, dnešek, dělník, dav, dělba, dílo, duch atd. Číslo, které se do roku 1951 měnilo podle letopočtu druhé části sezóny, značilo, že jde o scénu aktuálně se vztahující k přítomnosti. "D", s měnící se číslovkou, existovalo do roku 1941, než byla jeho činnost válkou přerušena. Po válce mělo název "Divadlo, které zbylo 1945", pak se vrátilo k původnímu "D". S tím pokračovalo do r. 1951, kdy se z něj stalo "Armádní umělecké divadlo". V letech 1955-1960 se opět jmenovalo "D 34". Po smrti E.F.Buriana a marné snaze jeho manželky, herečky a dramatičky Zuzany Kočové vést divadlo dále v intencích zakladatele, se jeho historie definitivně uzavřela. Na jeho místě bylo ustaveno nové divadlo nesoucí Burianovo jméno. Ale i jeho éra po pádu komunismu skončila. V roce 1991 zde začala psát novou kapitolu dějin experimentální scéna známá pod názvem "Divadlo Archa".
