Klášterec nad Ohří nabízí jedinečnou expozici porcelánu

Klášterec nad Ohří nese své jméno podle kláštera, který se tu však nedochoval. Na zdejším zámku se nachází jedinečná expozice porcelánu. Ten se tu začal vyrábět v době, kdy Klášterec vlastnil významný rod Thunů.

Klášterec nad Ohří leží na hranicích Krušných a Doupovských hor. Název pochází přibližně z 15. století, ale jeho historie je ještě o dvě staletí starší. Tehdy sem přišli mniši benediktýni.

"Benediktýni z nedalekých Postoloprt z kláštera Porta Apostolorum /Brána apoštolů/ tady založili klášter. Ten se tu však nezachoval. Jediným pozůstatkem je právě název města Klášterec nad Ohří,"

uvedl jeden z mých průvodců Stanislav Marchal. Původně tu sídlili Fictumové, kteří na břehu řeky Ohře postavili panský dům, později tu vystavěli šlechtické sídlo. Přišla však Bílá hora a panství jim bylo zkonfiskováno. Tehdy přichází do Klášterce hrabě Thun.

"Thunové jsou tady od roku 1623. Získali to jako pobělohorský konfiskát. Prakticky tu působili až do roku 1945. Nicméně výroba porcelánu je tu spojena s Thuny až od roku 1794, kdy zakládají druhou porcelánku v Čechách. Mohli bychom říci, že historie Thunů tady v Klášterci nad Ohří je starší než historie výroby porcelánu."

A právě porcelán dnes láká turisty na zdejší zámek. Za ten vděčí Klášterec nad Ohří Janu Mikoláši Weberovi, kterého sem přivedl hrabě Thun z Alsaska. Weber poprvé zkoušel vypálit porcelán v roku 1794. První pokusy dopadly špatně. Při jednom z nich zřejmě vznikl šálek s podšálkem s nápisem 'Vivat Bohmen'. Je považován za nejstarší výrobek klášterecké porcelánky a dokonce za nejstarší dochovaný kus českého porcelánu vůbec. Mezi křehké kousky porcelánu mě zavedla Ivana Mandlová.

"Já bych vám ráda ukázala panenku v zeleném kabátku. Má dvě tváře. Tady zepředu je mladá dívka a v zrcadle potom stařenka."

Figurky tu jsou různorodé. Například medvědi jako stojany na doutník. Moucha jako těžítko a po roztažení křidélek jako šperkovnice nebo dívka s vykasanou sukní.

"Jedná se o první erotickou porcelánovou sošku v Čechách. A pokud vás ani trochu nešokuje, tak si musíte uvědomit, že se nacházíme v polovině 19. století a v této době ukázat kotníky, to bylo opravdu něco."

Celé první patro zámku - 21 místností - je věnováno vývoji českého porcelánu od jeho počátků až do současnosti. Výrobky z Klášterce získaly řadu ocenění. Snad nejcennější zlatá medaile je ze světové výstavy v Paříži v roce 1900. V 80. letech 19. století totiž patřil k nejprodávanějším výrobkům porcelánky kávovar se sítkem patentované konstrukce.

Po prohlídce porcelánu nabízí příjemné posezení park s jednopatrovým letohrádkem. Zdejší sallu terrenu postavil roku 1650 italský stavitel Rossi de Lucca jako protějšek obnoveného zámku, uvedla Kateřina Hénová.

"Na střeše jsou tři busty Turků a uprostřed je římský imperátor. Je to od mistra Jana Brokoffa, který pro Klášterec vytvořil spoustu soch. Během dvou let spolu se dvěma spolupracovníky vytvořil celkem 13 takovýchto soch."

Jsou tu třeba čtyři roční období nebo sochy kontinentů. Austrálii tu však hledáte marně. V té době ještě nebyla objevená. Zámek obklopuje desetihektarový park, kterým je možné projít do lázeňského areálu Kyselka s minerálním pramenem Evženie.

Další zajímavou stavbou v Klášterci je kostel Nejsvětější Trojice, kde je vybudována Thunská hrobka. Jako první sem byl v roce 1694 pohřben stavitel chrámu Michael Oswald Thun. Později byla krypta uzavřena a to až do roku 1853, kdy se další z Thunů rozhodl pro její obnovu.

"Musel také splnit tři zdravotní požadavky. Za prvé musel být vytvořen vchod, který byl zvenčí. Původně byl vchod do hrobky z kostela. Dále musely být větrací otvory a těla musela být uvnitř uchovávána balzamovaná. Chtěl tyto požadavky splnit, ale už to nestačil."

Přišel totiž požár. Dnešní podobu získala hrobka při rekonstrukci v roce 1992. Je tu i vzácný rodokmen rodu Thunů. Namaloval ho Josef Bernášek z Klášterce nad Ohří a je tvořen z porcelánových destiček.