Klausův "První rok"

Za velkého mediálního zájmu se na knižním trhu objevila nová kniha prezidenta republiky Václava Klause s názvem Uplynulý rok. Jak už název napovídá, Klaus bilancuje své dosavadní působení v nejvyšší ústavní funkci. Je to kniha projevů, novinových článků, komentářů a přednášek doplněná fotografiemi, tedy nikterak nová svým obsahem ani formou. Nicméně pozornost budí, kolik toho prezident Klaus stačí napsat. Kniha Rok první je přitom od Klausova příchodu na Hrad už třetí publikací. Krátce po svém zvolení vydal sborník tří projevů přednesených během prezidentské volby. Pak následovala publikace Přerušený rozhovor s rozhlasovým novinářem. Čím se dnes chce prezident Klaus představit?

V českých zemích patří k dobrému tónu prezidenta republiky nabídnout v knižní podobě přehled svých názorů, postojů a úvah. Nic proti tomu. Krátké úvahy, přepsané rozhovory a projevy patří čtenářsky k těm nejoblíbenějším. To dokazuje obrovské množství publikací napsané formou rozhovoru se známou nebo jinak zajímavou osobností. I bývalý prezident Václav Havel podobnou publikaci vydal. Rozdíl je ovšem podle některých kritiků nečekaně velký, a to nejen pochopitelnou rozdílností názorů obou politiků, ale i úrovní stylistiky. Přece jenom je Havel větší literát než ekonomicky strohý a mnohdy nedostatečně výstižný Klaus, domnívá se například Jaromír Slomek v Mladé frontě Dnes, kde píše: "Václav Klaus se chce jako prezident republiky co nejvíce odlišovat od svého předchůdce Václava Havla. Co se týče míry stylistického šarmu a vtipu, snad by rozdíl nemusel být tak drastický."

Poslechněte si ukázku z knihy Václava Klause Rok první:

Novinář Jaromír Slomek si dal práci a z jednotlivých projevů vytrhnul některá spojení, která shrne do teze: "Své projevy jako by Klaus skládal z prefabrikátů. Poslancům řekne, že při třetí prezidentské volbě mají "nelehký úkol", týden nato témuž publiku sdělí, že "naši vlast čekají nelehké zkoušky". Uplyne jedenáct dní - a slovenskému prezidentovi prozradí, že "naše země prošly nelehkým obdobím transformace". Krátce poté ujistí Poláky, že "naše země prošly nelehkým obdobím transformace", později pronese v Lublani soud, že "naše národy v nelehké historické zkoušce obstály". Klaus je tímto novinářem usvědčen, že si oblíbil některá slovní spojení. Zdá se, že až příliš. Ovšem není spravedlivé posuzovat Klausovy projevy jen ze stylistického hlediska. Obsahem jsou jeho projevy mnohem zajímavější.

Poslechněte si další ukázku:

Václav Klaus

Faktem zůstává, že díky této publikaci je možné prezidenta v budoucích letech bedlivě sledovat. Snadno se ukáže, který postoj a jak rychle změnil. Klausovi je často vytýkána vysoká míra sebeuznání. Prezidentovi nedělá problém se pochválit.

"Myslím, že to musím sečítat dohromady. V tom součtu musím říci, že jsem relativně spokojen."

Má podle vás Česká republika nějaké téma, které dokáže dobře prodat v zahraničí?

"Já myslím, že musí v zahraničí prodat sebe. Musí se pokoušet neztratit svoji identitu. Tu naší zemičku posunout zase o kousek dále v čase i prostoru."

Jaké je vaše téma v tomto směru?

"Osobní téma je shodné s tímto. Já si myslím, že se nemůžeme rozplynout v Evropě jako bezejmenná země, která prostě není už sama sebou. Spousta věcí, které dělám, se týkají tohoto."

Prohlásil prezident Klaus během své autogramiády. Na Václavském náměstí se v pondělí vytvořila zhruba stometrová fronta jeho oddaných příznivců, kteří byli ochotni čekat na svého oblíbence více než dvě hodiny.

"Dobrý den pane prezidente, napište prosím: drahým rodičům."

"Drahým? Napíši raději: rodičům. Nejsou to přeci moji rodiče. Takže to nemůžu napsat, že. Takže, jak se jmenují? Takže rodině Kubešů?"

Jak dlouho tu čekáte?

"Asi dvě hodiny."

Tolik stojíte o podpis prezidenta? Proč?

"O podpis ani tolik ne. Jsem velký fanoušek pana prezidenta. Jsem členem ODS, tedy ne členem, ale příznivcem, takže jsem příznivcem i pana prezidenta. "

"My máme podepsané všechny jeho knížky. No a manželka je jeho velká fanynka, takže to musím mít hlavně pro ni."

Prezident vydává knihu rok po své inauguraci. Podle něj se tak stalo záměrně. "Od začátku roku jsme přemýšleli, jak to zvýraznit, shrnout. Proto přišel nápad vydat knížku, kterou jsme nazvali Rok první s ambicí, aby mohla následovat za rok knížka Rok druhý, Rok třetí a tak dále, bez velké změny titulu," prohlásil Klaus před novináři. Výběr textů omezil Klaus na příspěvky pronesené nebo napsané většinou česky. Chybějí příspěvky, které loni zazněly v angličtině, němčině či ruštině. Kromě fotografické přílohy považuje Klaus za užitečnou i poslední část knihy - chronologický přehled nejdůležitějších prezidentských akcí v uplynulém roce. Netroufl si však říci, které projevy či články jsou hodnotnější nebo nadčasovější než jiné. "Já si za svými texty stojím... Některé z nich jsou s časově širší platností, některé jsou dobové a aktuální. Ale nechtěl bych je tímto způsobem dělit."

"Já doufám, že mé texty sem tam lidé čtou. Jestli zrovna tuto knihu nechat přeložit? To si budu klást otázku."

Jak píšete své knihy, pane prezidente.

"Tak já rukou píši pořád. Své texty, které jsou napsané v té knize, tak jsou primárně psané rukou. A ty poté převáděny do počítače. A opravované mnou opět rukou. Když myslím, tak rukou, pérem, tužkou."

Publikace, která vyšla v Knižním klubu v nákladu 5000 výtisků, obsahuje například tři Klausovy kandidátské projevy nebo inaugurační proslov, který přednesl loni 7. března ve Vladislavském sále na Pražském hradě. Čtenáři Klausovy knihy si mohou také připomenout, jak reagoval na zahájení útoku na Irák či jak pohlíží na problematiku imigrace a kulturní integrace. Samostatnou kapitolu tvoří ekonomické texty.